Sehnat vstupenky na olympijské hry v Paříži bylo nic jednoduchého ani pro konzulku českého velvyslanectví ve francouzské metropoli Janu Karfíkovou. Nejprve si zajistila účast při paradrezurních soutěžích, během nichž budou Českou republiku reprezentovat Anastasja Vištalová a Vladimír Votřel. Později se jí podařilo koupit ještě místo na tribuně při drezurních zkouškách disciplíny všestrannost.
A proč preferuje právě jezdecké soutěže? „Kůň je prostě láska na celý život a já to v sobě mám od dětství, kdy jsem začala jezdit na ponících. Později jsem si pořídila vlastního koně a jelikož pracuji na ministerstvu zahraničí a jezdím po světě, tak jsem se rozhodla koně brát s sebou,“ prozradila v úvodu rozhovoru pro EquiRadio.
Úplné jezdecké začátky prožila v ostravské zoologické zahradě na ponících. „Chodila jsem tam jako dítě vždy v pátek a pamatuji se, že jsem plakala, když pršelo a nemohla tam jít. I když jsem nikdy neměla možnost si přičichnout k velkému sportu, tak láska ke koním mi zůstala, a jelikož se naskytla si pořídit vlastního koně, udělala jsem to. Bylo to v Egyptě, kde jsem doprovázela na služební misi svého manžela a měla tam více volného času. Tenkrát jsem s pořízením koně hodně váhala. Bála jsem se, jelikož je to obrovská zodpovědnost. Současného koně mám již minimálně dvanáct let,“ letmo spočítala vedoucí konzulárního oddělení českého velvyslanectví v Paříži.
V podcastu Tady Paříž také prozradila, že se ke své současné práci dostala díky studiím v Římě, kde se rozhodla nabídnout své služby České republice. Absolvovala mise v Polsku, na Slovensku, v již zmíněném Egyptě, v Itálii a ve Francii. „Chvíli jsem dokonce kvůli práci váhala, zda koně neprodat, ale pak mi z toho bylo do pláče. Říkala jsem si, že je to prostě můj kůň a nějak to zvládnu. I když musel nějakou dobu čekat v Česku, tak jsem si našetřila nějaké peníze a nechala si ho převést sem. – Do sedla se snažím dostat co nejčastěji, když mi to práce dovolí. I proto jsem se ho rozhodla ustájit co nejblíže. Mám ho v Bois de Boulogne, což je jezdecké centrum v největším centrálním lese v Paříži. Sice tam nejsou výběhy, ale funguje to tak, že se koně posílají jednou za rok na dovolenou. Ze začátku jsem se tomu smála, ale teď je vlastně můj kůň také na dovolené ve výbězích. Zbytek roku je tam spokojený, jelikož tam je velký les, kde jsou speciálně upravené jezdecké stezky s pískovým povrchem. Člověk tam má pocit, že jezdí v zámecké zahradě, která je jen pro něj,“ popisuje Jana Karfíková.
Bois de Boulogne neboli Boulogneský lesík má z práce zhruba osm kilometrů. Aby se vyhnula dopravním zácpám, naučila se tam jezdit na kole. „Mám to do stáje zhruba půl hodiny tam a půl hodiny zpět, ale je to velice příjemné. Zkrátka jsem se zařadila mezi Pařížany na kolech.“
Čas strávený s koňmi bere především jako velký relax. „Konzulární práce je velmi náročná, vídáte lidi v těžkých životních situacích. Když se však podívám do očí mého koně, všechno je najednou lepší. Dá se říct, že kůň je pro mě vlastně takový terapeut,“ konstatovala Jana Karfíková ve vysílání EquiRadia.
