reklama 11D

Je pro mě odměnou sledovat posuny mých svěřenců, říká Nikola Hušková

ikonka

Jezdecké začátky Nikoly Huškové jsou spojeny se stájí v Hořovicích. V rozhovoru zmiňuje také zásadní místa a osoby, které jí posouvaly dál. Později se pasovala do role trenéra, v čemž by chtěla i nadále pokračovat a předávat své získané zkušenosti.
19.03.2021 11:30  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |  
NEPŘEHLÉDNĚTE
| FANCLUB
reklama 12C

V jezdeckém prostředí se Nikola Hušková pohybuje už více než patnáct let. Sama si vyzkoušela, co obnáší být součástí vrcholového parkurového sportu. Její jezdeckou a později i trenérskou kariéru zahájil dětský jezdecký tábor. „Můj první kontakt s koňmi byl na jezdeckém táboře ve Sloupně. Tehdy má kamarádka ze školy měla jet o prázdninách na koňský tábor a nechtěla jet sama, tak jsem se k ní prostě přidala,” vzpomíná Nikola Hušková na začátek svého působení u koní.   
 
Kdo vás tedy ke koním přivedl a jak se to později celé vyvíjelo?  
Za osobu, která mě dovedla ke koním můžu označit právě již zmiňovanou kamarádku, s níž jsem prožila svůj první jezdecký tábor. Následně nás obě moje mamka přihlásila do jezdecké školy v Mratíně. Později jsme měly možnost pronájmu soukromého koně, netrvalo to dlouho a došlo i na pořízení vlastních koní, a tím to vše začalo. Navázaly jsme spolupráci s Martinem Šlechtou a také s Jitkou Opatrnou a vždy, když to bylo jen možné, tak jsem dojížděla na tréninky a soustředění do jezdecké stáje v Hořovicích.  
 
Které jezdecké disciplíně jste se věnovala nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?  
Od začátku to byla jasná volba a parkurové skákání zvítězilo. Zkusila jsem i drezurní závody, ale to jen proto, že to byla jedna z podmínek mé mamky, která naštěstí netrvala moc dlouho. Účastnila jsem se parkurových mistrovství České republiky dětí a juniorů a po přechodu mezi mladé jezdce vzrostla konkurence a už tolik příležitostí nebylo.  
 
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Která místa a jezdecké areály jste využívala a působila jste v nich?  
První závodní zkušenost byla tuším ve Pticích na neoficiálních závodech na travnaté louce na pronajaté klisně Florindě. Prvních oficiálních závodů jsem se účastnila v Praze na Gabrielce s naším prvním koněm Garconem. Po seznámení s Honzou Novákem a jeho mamkou jsme se přestěhovali do jezdeckých stáji Tarpan v Odolené Vodě, a tím se stala „Odolka“ mou domácí stájí. Druhou velmi zásadní stájí pro mě byly Hořovice. Ty mě vlastně provázely od samotného začátku. V roce 2013 jsem tam byla na pravidelných prázdninách. Byla tady ovšem jediná změna, rozhodla jsem v hořovické stáji zůstat ještě o něco déle, z čeho nakonec bylo několik dalších krásných let. Na toto období vzpomínám velmi často a velice ráda, bylo pro mě zásadní, a to nejen v mém jezdeckém životě. Zůstala jsem v Hořovicích do roku 2015 a následně jsem se vrátila zpět do Tarpanu, kde působím dodnes.   
 

NEPŘEHLÉDNĚTE: Nyna Bartoňková: Občas mě srážely nervy, teď už se umím líp soustředit

 
Kdo vás poté dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla?  
Těch lidí, kteří mě ovlivnili nebo inspirovali bylo opravdu hodně. Na začátku to byl bezpochyby Míla Vítek. Později Martin Šlechta, který si se mnou užil všechny krušné sportovní začátky. Kačka Veselovská nebo Ludvík Jandourek, či Sandra Tomaidesová byli také nedílnou součástí mého jezdeckého působení. Ale nejvíce asi vděčím v první řadě mé mamce, která mi tohle všechno dopřála. Poté rodině Opatrných v čele s Václavem Opatrným, dále sem patří Markéta Johanovská a Miloslav Příhoda, ti všichni mi dali asi nejvíce zkušeností v ježdění, trénování, péči o koně a ve všem důležitém, co ke koním patří. A zapomenout nesmím na zásobu vtipných historek a okamžiků, které jsme spolu prožili. V neposlední řadě musím také zmínit Jarmilu Beranovou, která při mně stála ve všech fázích mého jezdeckého života a je tomu tak až do dnešní doby.  
 
Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?  
Myslím, že to bylo při mistrovství České republiky v roce 2010 ve Zduchovicích, kdy jsem se úplnou náhodou dostala do pražského družstva juniorů a společně jsme získali čtvrté místo. To byl asi první úspěch, který odstartoval můj více profesionální přístup k jezdeckému sportu. Nyní si nejvíce cením úspěchů svých svěřenců. 
 
Na které své koně vzpomínáte nejraději?  
Koní bylo také opravdu hodně. Jak našich vlastních, tak těch, které jsem měla jen na ježdění a na všechny ráda vzpomínám. Na některé sice ne úplně v dobrém, ale i přesto vzpomínky zůstávají. Zásadní pro mě byl Tadeáš, při jehož koupi by nikoho z nás nenapadlo, jaký poklad se z něj vyklube. Pamatuji si, že jsem ho nechtěla a myslím, že první rok jsem ho chtěla dokonce vrátit. Nebylo s ním úplně jednoduché pořízení. Ale nakonec se mnou překonal mé první soutěže od L až po ST a dopracovali jsme se spolu až na republikové mistrovství. Za nejvíce úspěchů a zkušeností vděčím právě jemu.   
 
Jakým dalším aktivitám jste se v rámci jezdectví věnovala a jaká je vaše aktuální pozice v tomto prostředí?  
V Hořovicích jsem začala s tréninkem dětí na ponících. Když dnes vidím, kam to tehdejší děti dotáhly, tak jsem na ně moc hrdá. Po odchodu z Hořovic mě oslovila Ria Hoffmeisterová s nabídkou trénování jejich svěřenců, protože v tu dobu čekala svého prvního syna. Spolupráce byla domluvená na jeden rok a nyní je to už více než pět krásných let, co naše spolupráce trvá. Dva roky jsem se podílela na organizaci poníkovského Sportovního centra mládeže ve spolupráci s panem Vladimírem Mestenhauserem. Nyní mám ještě svou svěřenkyni Karolínu Průšovou, která má kromě svého koně k dispozici i mé koně a naše spolupráce je založena na každodenní komunikaci. Samotnému ježdění se již věnuji pouze doma v tréninku, převážně při přípravě koní pro Karolínu. 
 
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví?  
Hlavní ambicí bylo se vše správně naučit a následně s tím dobře zacházet. Samozřejmě myšlenky na mistrovství Evropy jsem občas měla a sen o olympiádě má snad každý začínající sportovec. Dnešní plány jsou již jen trenérské, nadále chci spolupracovat s Riou Hoffmeisterovou, a k tomu se budu věnovat individuálním tréninkům, při nichž mohu systematicky předávat všechny své získané znalosti a zkušenosti. Je pro mě neuvěřitelnou odměnou sledovat posuny mých svěřenců tím správným směrem.  
 
 
Foto: Michael Motygin, Tomáš Holcbecher, Jan Vlček - Equifo a archiv jezdkyně / poskytla Nikola Hušková  



K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13C

NEPŘEHLÉDNĚTE