Parkurová jezdkyně spadající do kategorie dětí Gabriela Šimková začínala u Jany Špálové v Bechlíně. Touha závodit ji přivedla do Jezdeckého klubu Mělník, kde pod taktovkou Vladimíra Mestenhausera začala sbírat první úspěchy. V budoucnu by ráda startovala na mistrovství Evropy.
Jak jste se dostala ke koním? Nikdo z rodiny se jezdectví nevěnoval, tak co vás k tomu přivedlo?
Koně jsem měla ráda odmala. Dříve jsem se věnovala krasobruslení a posléze sportovní gymnastice, ale oba sporty mě nakonec přestaly naplňovat a řekla jsem mamce, že bych chtěla vyzkoušet ježdění na koni. Mamka tomu zprvu nebyla moc nakloněná, jelikož ona sama má z koní respekt. Nakonec svolila s tím, že to bude se vším všudy, abych věděla, co péče o koně obnáší. Původně byla přesvědčená, že na jízdárnu půjdu maximálně třikrát, opak se však stal pravdou a ke koním jsem začala chodit ráda. Bavilo mě nejen ježdění, ale i veškerá práce okolo nich. Od samého začátku jsem věděla, že se jedná o ten pravý sport pro mě, i když začátky nebyly úplně lehké, ale tomu už tak bývá.
Měla jste předtím nějaké jiné záliby, kterých jste se kvůli jezdectví musela vzdát?
Kromě zmiňovaného krasobruslení a gymnastiky jsem měla mnohem více aktivit, jak sama, tak s rodinou. Například jsme hodně cestovali, to miluje celá naše rodina. Ale kvůli jezdectví už to není možné v takové míře, jak jsme byli zvyklí. Nechceme totiž nechat naše čtyřnohé parťáky dlouho samotné a já sama nechci být delší dobu bez koní a tréninků.
Kde jste začínala? Kam poté směřovala vaše cesta?
Začínala jsem jezdit v Pony klubu Bechlín, kde mě trénovala Jana Špálová. Nejdříve jsem do stáje chodila jednou až dvakrát týdně, později se intenzita zvýšila na čtyři dny v týdnu. Následně moje cesta směřovala do Jezdeckého klubu Mělník. Rozhodla jsem se pro změnu, protože jsem měla touhu posunout se dál, vzdělávat se, zažít nové věci, poznat nové lidi a hlavním cílem a snem bylo začít závodit. To vše se mi díky panu Mestenhauserovi podařilo.
Vy se věnujete parkurovému skákání, co na této disciplíně máte nejraději? Neláká vás vyzkoušet i nějakou jinou?
Jelikož mám ráda adrenalinové sporty, parkur mi ten pravý adrenalinový zážitek poskytuje. Nejraději mám soutěže na čas a soutěže s návazným rozeskakováním. V budoucnu bych ráda vyzkoušela i nějaké drezurní závody.
Kdy jste složila Zkoušky základního výcviku jezdce? Vzpomenete si na své první oficiální závody?
Zkoušky základního výcviku jezdce jsem skládala v říjnu 2021. Moje první závody byly o měsíc později v Královicích, které jsem absolvovala s dvěma poníky, Vikym a Luckym. S Luckym jsem obsadila třetí místo, s Vikym místo šesté.
Vy jste začínala rovnou na velkých koních, na pony jste měla pouze několik startů. Myslíte si, že je to výhoda nebo nevýhoda? Máte v plánu se ještě k pony sportu vrátit?
Myslím si, že je velká výhoda, že jsem začala jezdit na velkých koních a jsem za to ráda. Získala jsem díky tomu mnoho zkušeností, které třeba ještě moji vrstevníci kolikrát nemají, a tak jsem v tom před nimi o krok napřed. Nicméně mě mrzí, že jsem neměla moc startů v pony soutěžích a pokud to bude možné, ráda bych se k nim v nadcházející sezoně vrátila.
Jakých dosažených úspěchů si nejvíce vážíte?
Vážím si všech úspěchů, každý z nich mě posunuje o kousek dál. Ale kdybych si měla vybrat, tak hodně zlomové pro mě bylo oblastní mistrovství, kde se mi podařilo získat tři zlaté medaile, a to v kategoriích Naděje roku s koněm Grand, dále pak v kategorii Děti s úžasnou klisnou Jettou a v neposlední řadě v soutěži družstev s týmem Mělnické Buchtičky, opět s valachem Grandem. Ráda vzpomínám i na účast na mistrovství České republiky v družstvech, což pro mě byla obrovská výzva a zkušenost. A i když jsme s Grandíkem úspěšní zrovna nebyli, atmosféra byla naprosto skvělá.
Komu vděčíte za to, že jste se dostala tam, kde jste?
Nejvíce si vážím podpory celé své rodiny, která se kvůli mně častokrát obětuje a jezdí mě podporovat na všechny závody. Velké díky patří také mému jedinečnému trenérovi panu Vladimíru Mestenhauserovi, kterému jsem velmi vděčná, že se mi usilovně věnuje, je mi oporou a neustále mě posouvá dál, a to i přesto, že to se mnou občas není jednoduché.
Kolik máte v současnosti koní na nadcházející sezonu?
Momentálně intenzivně trénuji na třech koních, se kterými máme v plánu závodit v letošní sezoně. Jedná se o klisny Armen a Fatimu a valacha Lauruse.
Jak vypadá váš běžný den u koní?
Ve stáji trávím vesměs veškerý svůj volný čas. I když si snažím nechávat volné pondělky, dost často se mi to nedaří. Na jízdárnu jezdím hned po škole, připravím si koně a jdu na trénink. Většinou mám dva za sebou. Poté musím obstarat své koně a večer se vracím domů. O víkendu jsem ve stáji už od rána, starám se o koně, trénuji, nebo s nimi chodím do terénu.
Jaké jsou vaše plány na nadcházející sezonu? A jaké máte dlouhodobější sny a cíle?
V letošní sezoně bych se ráda kvalifikovala na mistrovství České republiky dětí a juniorů, a to jak v kategorii jednotlivců, tak i do družstev. Můj dlouhodobější sen a cíl je dostat se na mistrovství Evropy a dále sbírat další zkušenosti po boku svého trenéra. Věřím, že jich bude ještě nespočet.
Foto: poskytla Gabriela Šimková
