Jeho sobotní zvolení do čela Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní (ČSCHPMDK) mohlo leckoho překvapit. V osobě Ladislava Nagye z jihočeského Tábora stanul ve funkci prezidenta jedné z vlivných dostihových organizací dlouholetý majitel, jehož jméno však není spojeno s žádnou z někdejších znesvářených frakcí českého turfu.

Anglista a překladatel porazil ve volbě prezidenta ČSCHPMDK Alešu Jakuba a převzal funkci od Martina Bláhy, který svaz vedl v posledních dvou volebních obdobích.

"Už delší dobu jsem přemýšlel, co by se pro dostihový sport dalo udělat. Mám pocit, že pouhé mluvení už nestačí. Věděl jsem, že Martin Bláha končí ve funkci, a tak jsem se rozhodl kandidovat," zdůvodňuje Nagy, kterého barvy v minulosti proslavili trojnásobný šampion sprinterů Mikesh nebo český odchovanec Asijský Tygr.

Čtěte více: Změny v dostihovém vedení. Nagy novým prezidentem ČSCHPMDK

ČSCHPMDK je jednou ze dvou nejsilnějších organizací v Radě Jockey Clubu ČR, v níž obsazuje třetinu křesel. V kontrastu ke svému vlivu na řídící úrovni se však v posledních letech potýkal s úbytkem členů. Těch je aktuálně pouze pětapadesát, přestože počet registrovaných majitelů v českém dostihovém provozu se blíží ke čtyřem stovkám.

"Mrzí mě, že svaz nemá výrazně více členů a je o něm slyšet méně, než by si zasloužil. Je škoda, aby fungoval pouze jako vlivová organizace pro obsazení Rady JC ČR. Počet organizovaných majitelů je směšně nízký a jsem zvědav, zda se nám to podaří nějakým způsobem změnit. Já doufám, že ano. Svaz musí být viditelnější, čímž neříkám, že by to dosavadní vedení nedělalo dobře. Je ale evidentní, že k úbytku členů docházelo a dochází," konstatuje Ladislav Nagy.

"Každá profese má svá sdružení, cechy či asociace, které prosazují zájmy svých členů. Připadá mi neuvěřitelné, že se velká část dostihové obce této možnosti vzdává. Že ten svaz nepůsobí jako platforma pro diskusi a zpětnou vazbu, co by se dalo změnit a co naopak v dostizích funguje dobře," dodává.

"Některé věci bereme jako samozřejmost"

Pozitivních příkladů, co navzdory nelehké době v tuzemských dostizích dobře funguje, není podle Ladislava Nagye málo. "Jen jsme si trochu zvykli brát to jako samozřejmost a nedokážeme si to uvědomit. Mám na mysli třeba zúčtovací centrum, obsáhlou databázi koní a další věci, které dostihová obec automaticky využívá, třebaže v zahraničí se k takovému servisu nelze dostat bez nějaké registrace. Je škoda, že se o tom víc nemluví, aby se fungující věci udržely a nefungující zlepšily," popisuje Nagy.

ČSCHPMDK by měl podle něj úzce spolupracovat s Jockey Clubem ČR zejména na propagaci a popularizaci dostihového sportu.

"Dostihy nikdy nebudou masová záležitost, přesto si myslím, že se o nich strašně málo píše. Když jsem si nedávno velmi orientačně procházel média, s úděsem jsem zjistil, že většina článků o dostizích je negativních. Typicky jde o případy nějakého špatného zacházení nebo o ošklivá zranění na dostizích. A o tom dobrém se vlastně vůbec nepíše. Jsou tady příběhy koní, o které se jejich majitelé starají dlouho po skončení kariéry, ale i zajímavé detaily, jakým způsobem se naši trenéři starají o svěřené koně, jak s nimi pracují… To zaznívá strašně málo a veřejnost si může o dostizích vytvořit pokřivený obrázek. To bychom se měli snažit změnit," je přesvědčen Nagy.

Sám přiznává, že navzdory různým problémům nemá ze současného dostihového provozu špatný pocit.

"Je třeba ocenit vysokou míru profesionality našich trenérů a jezdců, kteří se prosazují daleko za hranicemi. Stejně tak si vážím nasazení některých majitelů, kteří v minulých letech neváhali financovat dostihy ze svých soukromých prostředků a umožnili jejich konání,” vysvětluje. “Naopak viditelným negativem, souvisejícím právě s nedostatečnou popularitou dostihů, je úbytek mladých jezdců. V překážkových dostizích je to úplně markantní, tam se po zraněních jezdců během odpoledne stahují koně z dostihů, protože je nemá kdo jezdit. Ale ani v rovinových dostizích není zdaleka tolik jezdců jako dříve."

Překlady, univerzita a koně

Ladislav Nagy se kolem dostihů pohybuje od dětství. "Už jako malý kluk jsem chodil s tátou do Velké Chuchle a od roku 1997 jsem jezdil jako amatér v práci u trenéra Tomáše Šatry. V jeho stáji jsem působil až do doby, kdy jsem se kvůli profesi musel vrátit z Prahy do Tábora," vzpomíná.

V dostizích si vyzkoušel i několik dalších rolí. Řadu let je jedním ze spolumajitelů stáje Kelso Stables, své koně si sám trénuje a jezdí v práci. Společně s Milošem Komancem se zároveň v posledních letech věnoval i chovu. "Získali jsme jedničkovou vítězku Merbelu, před ní jsme měli ještě klisnu Avenu Sativu, o niž jsme bohužel přišli," vysvětluje.

Právě Merbelina hříbata tvoří velkou část současného osazenstva stáje Kelso Stables. "Pětiletá Meannah měla loni první ucelenou sezonu, kdy na začátku byla ještě poměrně zelená a v průběhu roku se jí podařilo jednou zvítězit ve IV. kategorii. Očekávám od ní ještě mírné zlepšení. Její tříletý polobratr Mráček po Mikeshovi vypadá pozdnější. Je to moc hodný, šikovný a pracovitý kůň, ale nečekám, že vyběhne před létem. Metlakatla měla loni trochu smůlovatou sezonu a uvidíme, jak bude vypadat po psychické stránce. Stálicí naší stáje je devítiletý Private Ryan, ten ale dlouhodobě laboroval se zdravotními problémy," představuje Nagy své svěřence.

Čtěte také: Život po třicítce. Plnokrevná Vigina i klusačka Di Bell mají své stádo

Ve své profesi patří ke špičce, za jeden ze svých překladů loni získal prestižní cenu Magnesia Litera. "Neustále překládám, především současnou anglickou literaturu. Zároveň učím na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Překládání knih, výuka a péče o koně jsou činnosti, které mě naplňují a vlastně skoro nic jiného nedělám," směje se.

Právě z univerzity má bohaté řídící zkušenosti, neboť už více než jedenáct let stojí v čele tamního Ústavu anglistiky. "V roce 2010 jsem byl osloven svým někdejším učitelem Martinem Hilským, že se v Českých Budějovicích plánuje zřízení Ústavu anglistiky a bylo mi nabídnuto, abych se toho ujal. Budovali jsme to tady s kolegy na zelené louce, což byla cenná zkušenost a hodně mi to dalo," podotýká Nagy.

Jeho akademické i umělecké okolí reaguje na dostihy pozitivně: "Lidé se mě často ptají, co to obnáší, dokonce můžu říct, že jsem jich pár zlanařil k návštěvě závodiště. Bližší přátelé se často na starty našich koní chodí dívat a někteří začali chodit i sami. Kdykoli se zmíním, že mám dostihové koně, tak se setkávám s vstřícností a zájmem."

I proto je přesvědčen, že čím širší fanouškovskou obec bude český turf mít, tím bude dostihový provoz stabilnější. "Kdo má základnu, nemusí se bát o svou existenci a může lépe podchytit i zájem mladých lidí o koně. To ale bez větší popularity a propagace nepůjde," uzavírá Ladislav Nagy.

Pozn. - autor textu je spolumajitelem Kelso Stables

Foto: Petr Guth, dostihovy-svet.cz