Alexandra Hanáčková je dvaadvacetiletá talentovaná jezdkyně ze Zlínské oblasti. V drezuře dosáhla výkonnosti T a v parkurovém sportu závodí v soutěžích do 140 centimetrů. Třikrát se zúčastnila drezurního mistrovství Evropy s koněm, kterého si sama obsedla a připravila až do úrovně IM1. Často vzpomíná na koně Barona, který ji provázel jezdeckými začátky.

 

Vy jste aktivní ve dvou disciplínách, a to v parkuru i v drezuře. V drezuře jste se dokonce zúčastnila i mistrovství Evropy. Jak jste se k této disciplíně dostala?

To byla docela náhoda. Já jsem původně drezuru jezdit ani nechtěla, protože mě to moc nebavilo. Ale jednou jsem byla u své trenérky Emy Kopuleté, a ta potřebovala pomoci odjezdit jednoho jejího koně.  Souhlasila jsem a docela nám to šlo. Zkoušeli jsme různé cviky a koník byl moc fajn. Nakonec jsme se s paní majitelkou domluvily, že by mi ho půjčila na sezonu. Cílem bylo vyjet si kvalifikaci na mistrovství republiky, ten rok jsem měla poslední sezonu v dětech. Mistrovství jsme vyhráli a od té doby jsem se začala drezuře věnovat víc, i když skoky u mě vždy vyhrávaly. Samozřejmě nyní bych se bez drezury neobešla a jistě by mi i chyběla. 

 

Váš nejúspěšnější drezurní kůň byl bezesporu Well Done. Jak se střetly vaše cesty a jak se vyvíjela vaše společná kariéra?

My jsme ho kupovali jako tříletého a stál nás asi 20 000 Kč. Byl velmi složitý na jakoukoli manipulaci a všeho se hrozně bál. Jakmile jsem na něj sedla, bylo to lepší, ale třeba si vůbec nechtěl nechat nandat uzdečku. Ve čtyřech letech začal závodit a to se hrozně bál plůtků a všeho okolo obdélníků. Tehdy nám všichni radili, ať ho prodáme, že do něj dáváme tolik práce a on nám to nevrací. Mamka v něj ale hrozně věřila a já jsem ho měla ráda, tak jsme se rozhodly mu dát čas. Nadále jsme s ním pracovaly, až se to najednou zlomilo a on začal být v obdélníku téměř stoprocentní. 

 

Vzpomínám na naše první mistrovství na Ptýrově. Vůbec jsme nepočítali s žádným umístěním, jelikož byla ten rok opravdu velká konkurence. Well Done odjel všechna tři kola parádně a pořád mám pocit, že to byla spíš náhoda, že se nám podařilo vyhrát. 

Další rok jsme jezdili po republice nebo na národní závody do zahraničí. Pak se začalo jezdit na mezinárodní závody, a ty tvořily většinu výjezdů. Nakonec jsme vyjeli i na mistrovství Evropy. Nejraději vzpomínám na rok 2016 v Olivě ve Španělsku. Areál byl kousek od moře, tak jsme to pojali současně jako dovolenou. Další rok bylo mistrovství Evropy v Roosendaal v Holandsku, tam byla skvělá organizace a měli jsme super tým. Slavnostní nástup byl tehdy v českých krojích. A poslední bylo ve Francii. To bylo úžasné, protože se současně s drezurním mistrovstvím konalo i mistrovství ve skákání i ve všestrannosti. 

 

Vy nyní závodíte i ve skákání, kde jste vidět převážně s hřebcem Clannem. Jak jste se k němu dostala a jaké byly vaše začátky?

My když jsme po sezoně vybírali nového koně, narazili jsme na Bazoši na jedenáctiletého valacha, který měl skočeno ZL. Pro mě jako pro dítě byl celkem složitý a trvalo mi dlouho, než jsem se s ním úplně sehrála. Ale nám se hrozně líbil už na prodejním videu a měl velkou chuť do skákání. A také byl rezavý s velkou lysinou a bílýma nohama, takže pro mě byl jasnou volbou. Nakonec jsem se s ním dostala až do parkurů 140 centimetrů. Skončila jsem s ním druhá na mistrovství republiky v roce 2015 mezi mladšími juniory a ráda vzpomínám na čtvrté místo v Brně v seriálu U25 při Českém skokovém poháru. 

 

 

Je nějaký kůň, kterého byste označila za toho nezapomenutelného? Pamatujete si na moment, kdy jste si na něj poprvé sedla?

Nejvíce vzpomínám na Barona. To byl kůň, kterého jezdila mamka. Byl to můj první kůň, když jsem přešla z poníků. Docela nám to sedlo, tak mi zůstal.  Po otci Landos, z matky po Amon. Velký hnědý bezodznakový kůň. Já jsem si na něj sedla úplně náhodou. Byly jsme s mamkou na vyjížďce a já jsem tehdy jela na poníkovi jménem Dambra. No a Dambra hrozně zlobila, tak mamka navrhla, ať si je vyměníme. Baron byl hrozně hodný a docela mi pasoval, tak jsem na něm poté začala jezdit víc a nakonec mi zůstal.

 

Vzpomínáte si na svoje první závody s Baronem?

To si vzpomínám. Byly to hobby závody, které jsme pořádali u nás v areálu. Jela jsem s ním asi 80, 90 centimetrů. Já jsem byla ještě malá a on byl opravdu velký a měla jsem na něm mamky sedlo. Jenže jsem nedosáhla na třmeny, tak jsem měla nohy jen ve třmenových řemenech. A Baron byl úplně zlatý a celé to se mnou přeskákal.

 

Čím si vás Baron získal? Je něco, v čem vás jezdecky posunul? Naučila jste se na něm něco, co jste později mohla využít i na jiných koních?

On byl sice hrozně velký a mohutný, ale povahově naprosto milionový. I se mnou jako dítětem všechno skákal, dokonce jsme s ním zkoušeli i military skoky. Takže pro mě to byl určitě jeho charakter, byl hodný nejen pod sedlem, ale i na veškeré ošetřování.

Určitě mě naučil, jak správně v parkuru pracovat s koněm. On jak byl velký a silný, tak si mě občas zatáhl ke skoku a potom popoběhl. Tak mě naučil pořádně sedět a hlídat si koně a neustále si ho pracovat a zkracovat a nenechat ho běžet pryč. Naučil mě mít koně pod kontrolou. 

 

Měl nějaké speciální libůstky? Ať už pod sedlem nebo ve stáji?

Pod sedlem ani ne, to byl vždy moc hodný. Ve stáji byl velmi komunikativní a se vším si chtěl hrát. Když vedle boxu něco viselo, začal to hned okusovat. Pravidelně si tahal ohlávky a vodítka do boxu a hrál si s nimi. 

 

Máte s ním nějakou veselou historku nebo zajímavý zážitek?

Já jsem s Baronem jezdila i na military SCM. A v den, kdy jsme skákali crossové skoky, na konci tréninku jsem poprosila našeho trenéra, pana Grodla, jestli bych si nemohla zkusit skočit jeden traken, který jsem se bála skákat. A on, že ne, že za nás nese zodpovědnost. Ale nakonec ho ostatní holky vyburcovaly a on svolil. Tak jsem na to najela a Baron to skočil jako nic.

 

Jakých úspěchů s Baronem si nejvíce ceníte?

S Baronem jsem jela svoje první mistrovství republiky. Tenkrát jsme závodili v kategorii dětí. Nejeli jsme tam s žádnými ambicemi na umístění, ale nakonec jsme skončili sedmí. Takže to jsem byla nadšená a moc mě to potěšilo. Také jsme jednou vyhráli oblastní mistrovství a jednou jsme skončili třetí. 

 

Jaký byl jeho další osud?

Baron bohužel ve svých čtrnácti letech uhynul. Často na něj vzpomínám.

 

Foto: poskytla Alexandra Hanáčková