Poprvé si sedla na koně dětská mistryně České republiky v parkurovém skákání sezony 2021 ve svých dvou letech na rodinném statku u Hradce Králové, kam jezdíval také její děda. „Vždycky když jsem u něj mohla být, tak jsme se společně na statek vydali. Vím, že hned první, co mě na statku oslnilo a proč jsem se tam pořád chtěla vracet, byly právě koně,“ vzpomíná Kateřina. 

 

Snem této talentované jezdkyně bylo stát se součástí jezdeckého světa již odmala, ale její rodiče to nejprve nechtěli dovolit. „Až můj děda uskutečnil moje úplně první setkání s koňmi, což v tu chvíli zůstávalo jen neuvěřitelným momentem. Moji rodiče s koňmi prozřeli až když mi bylo osm let. U koní se tak pohybuji pět let a sportovně se jezdectví věnuji tři roky. Moje mamka mi následně umožnila chodit do malé rodinné stáje v Jirnech, kde se odehrávaly moje jezdecké začátky,“ zmiňuje jezdkyně v úvodu. 

 

Následovalo pořízení prvního vlastního koně, jímž byl malý zrzavý valach jménem Grim. Tento kůň svým charakterem a obrovským srdcem rozhodl o pokračování Kateřiny Benešové v jezdeckém sportu, a dokonce si získal oblibu rodičů a stal se dalším členem rodiny Benešových.   

 

Je známo, že vaší hlavní disciplínou je nyní parkurové skákání. Jaké výkonnosti jste v ní doposud dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví? 

Ano, od začátku se věnuji parkuru. Nikdy jsem žádné jiné odvětví nezkoušela a ani mě to nelákalo. Parkur má své jedinečné kouzlo, díky němuž se úplně liší od ostatních disciplín. Drezurní příprava je samozřejmě součástí tréninkového plánu, ale vím, že by mě závodně drezura spíše nebavila. V parkuru je mojí běžnou výkonností L** a zatím mojí nejvyšší soutěží bylo S*.

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo? 

Prvních oficiálních závodů jsem se zúčastnila v Chuchle Areně Praha s mojí úplně první a jedinou poničkou Extreme Lucky. Pamatuji si, že jsem byla hodně nervózní a první parkur nedopadl vůbec dobře. Do druhého parkuru jsem šla s tím, že se o to více posnažím a zabojuji. Nakonec nám to vyšlo a zajely jsme hezký a čistý parkur, který nám stačil na páté místo. 

 

Která další místa a jezdecké areály jste využívala a působila jste v nich? 

První areál, ve kterém jsem jezdila, byl Staroboleslavský dvůr. Dále jsme se přestěhovali do jezdeckého areálu Trnová a momentálně působím v soukromé rodinné stáji u manželů Refkových v Obecnici u Příbrami.

 

 

Kdo vás v průběhu kariéry zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? 

Od začátku mé jezdecké kariéry trénuji s Míšou Refkovou. Za celou dobu mě posunula ze všech nejvíce, a to nejen v ježdění, ale i v péči o koně a v různých důležitých základech, ze kterých neustále čerpám. Velice si vážím toho, že se naše cesty opět potkaly a můžu s ní spolupracovat. Loňskou sezónu jsem trénovala pod vedením Terezy Mückové a na začátku roku 2021 jsem trénovala s Bárou Tomanovou. Obě dvě mě toho také hodně naučily a díky nim jsem se zase posunula o kousek dál. Za drezurní přípravu a velký posun po celou dobu mé prozatímní kariéry jsem velmi vděčná Aničce Karasové.

 

Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla? 

Nejvíce vděčím svým rodičům za veškerou snahu, jejich strávený čas ve stáji nebo na závodech a velkou podporu. Dále moc vděčím také mým trenérům a koním za trpělivost a velkou snahu.

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce? 

První zásadní úspěch jsem získala s klisnou Extreme Lucky při mistrovské pony soutěži v jednotlivcích. Bylo to moje první mistrovství a podařilo se nám obsadit třetí místo. Moc si cením letošního Poháru národů ve Zduchovicích, mistrovství České republiky na pony a získaného mistrovského titulu na velkých koních v Chuchle Areně Praha. 

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný? 

Každý kůň je něčím výjimečný a všichni jsou úplně rozdílní. Každý z nich má nějakou silnější a nějakou slabší stránku. Všichni moji koně jsou mi blízcí a každý je pro mě něčím výjimečný. Nejvíce ze všech jsem si však sedla s klisnou Extreme Lucky. I přesto, že měla na vše svůj názor, tak parkurové srdce jsme měly obě stejné. Do závodu dala vždy všechno a v ničem mě nenechala. Moc mě toho naučila a nikdy na ní nezapomenu.

 

Jakým dalším aktivitám jste se v rámci jezdectví ještě věnovala? 

Po celou dobu své kariéry se naplno věnuji pouze parkuru. Měla jsem však možnost si vyzkoušet pár tréninkových lekcí Extreme Trailu se svým valachem Grimem, a to jak na ruce, tak také ze sedla. 

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěla ještě v tomto sportu dosáhnout? 

Když jsem začala jezdit na svém prvním koni na hobby závodech, chtěla jsem skákat co nejvýše. Dnes už to vnímám úplně jinak a mým cílem je odejít z tréninku i závodu s pocitem dobře odvedené práce. Pokud mám být úplně konkrétní, tak mým nynějším a největším přáním je účast v příštím roce na mistrovství Evropy.  

 

Foto: Michael Motygin, Martina Kůstková, Markéta Nápravníková / poskytla Kateřina Benešová