Velmi ráda vzpomíná Nathalie Crnková na své juniorské úspěchy: „Původně jsem jela na Pohár národů do Bratislavy spíše jako náhradník a asi nikdo nečekal, že bych mohla zajet čistě první kolo a podpořit tak náš český národní tým.” V dnešní době už sleduje sportovní parkurové dění spíše zpovzdálí a naplno se věnuje roli ošetřovatelky a pracovní jezdkyně.
Jak jste se vlastně ke koním dostala a jak probíhaly vaše jezdecké začátky?
Ke koním mě přivedl Bohumil Starnovský, což byl přítel mojí mamky a zároveň můj dlouhodobý trenér. Pomáhal mi od mých úplných začátků a vše co jsem dokázala byla v podstatě jeho zásluha. Jezdecky jsem se postupně rozvíjela v mělnické sportovní stáji u Vladimíra Mestenhausera a také v Hořovicích u Václava Opatrného. Další zkušenosti mi poté předával Aleš Opatrný, měla jsem také možnost spolupracovat s Kamilem Papouškem nebo třeba s ukrajinským reprezentantem Olegem Krasyukem.
Věnovala jste se po celou dobu výhradně parkurovému skákání?
Ano, parkurové skákání byla moje jediná jezdecká disciplína a ani mě nikdy nic jiného nelákalo. Bylo to určitě ovlivněno zázemím, které pro mě moje mamka společně s přítelem vytvářela. Měli společně stáj s parkurovými koňmi, bylo to tak od začátku dané a parkur byl pro mě naprosto jasná volba.
Vybavíte si své první závodní zkušenosti? Jaké vzpomínky to ve vás zanechalo?
Úplně poprvé jsem závodila nejspíš v Chomutově. To byl asi můj první výjezd ještě bez závodní licence. Po složení zkoušek jsem své závodní zkušenosti sbírala při závodech v Mělníku a ve Všemilech. Vzpomínám si, že jsem byla vždycky hodně nervózní a z mého prvního parkuru mám absolutní zatmění, nepamatuji si vůbec nic a byla jsem ráda, že jsem to přežila a je to konečně za mnou.
S kterými koňmi jste toho dokázala nejvíce a vzpomínáte na ně nejraději?
Koní bylo jednu dobu opravdu hodně, jelikož jsme fungovali částečně i jako prodejní stáj. Nejraději vzpomínám na svou životní stájovou jedničku, kterou byl Congo King Gain. S ním jsem měla asi nejvíce významných úspěchů. Dále musím zmínit koně Licori, La Gabana, Zidoctro a Yellow Man.
Jaká je vaše nynější pracovní náplň v oblasti jezdectví?
Momentálně se zabývám ošetřováním sportovních koní a také působím částečně jako pracovní jezdkyně ve stáji Anny Kellnerové. Převážně zůstávám ve stájí a starám o koně, kteří nejsou na závodech. Pouze když jede na závody více koní najednou, tak doplňuji hlavní ošetřovatelku Kateřinu Krpelovou.
Je možná vaše přítomnost při ošetřování koní na olympijských hrách?
Primárně to v plánu není, ale jsem psaná jako druhý náhradník pro případ, že by se událo něco nečekaného. Ale spíše budu koukat a fandit Aničce a českým jezdcům z domova.
Máte ještě také nějaké sportovní ambice? Chtěla byste se vrátit do parkurového kolbiště?
Výrazné sportovní ambice už teď nemám. Samozřejmě mi někdy probleskne hlavou při pohledu na Aničku, jaké by to bylo být opět součástí celého toho jezdeckého kolotoče, ale potom si zase vybavím všechen ten stres, a to veliké břímě, které na sobě jezdec nese a ujistím se, že jsem ráda za to, co můžu dělat teď. Ráda s koňmi pracuji doma a těší mě, že to můžu už jen pozorovat zpovzdálí.
Foto archiv Nathalie Crnkové
