„Přeštěnice jsou celkem malá obec. Máme asi 290 obyvatel a koně do Přeštěnic neodmyslitelně patří, protože zde mají své místo už od devadesátých let. Původně tady byly dva jezdecké kluby, ale v této době jsou již všichni místní koně u nás ve stáji Jezdeckého klubu Bártův dvůr“ představuje Jan Štván místo, kde se pravidelně pořádají závody ve všestrannosti. 

 

Jaká je tradice Bártova dvora? 

Tradice je skutečně zajímavá. Bártův Dvůr byl založen v roce 1998 mými rodiči a postupně ho budovali úplně od základů. V roce 2001 jsme zde začínali s pořádáním skokových závodů ještě na starém kolbišti a postupně jsme se dostali až k pořádání závodů ve všestrannosti. V této době už pořádáme troje závody v roce, takže si myslím, že tradice se i nadále rozrůstá ve velkém. 

 

Vyprávěli vám rodiče, jak se vlastně do Přeštěnic dostali? 

Táta odsud pochází a celý areál budujeme na pozemcích a na statcích, kde vyrůstal. Mamka pochází z Rychnova nad Kněžnou a přistěhovala se sem hlavně kvůli koním a lepším podmínkám. 

 

Jak máte na statku rozdělené funkce a jak probíhá provoz areálu?

Dá se říct, že mamka je taková ošetřovatelka, která na všechno dohlíží. Já s tátou zajišťujeme tu technickou část, to znamená hlavně práci s traktory, děláme si vlastní seno a k tomu také patří svážení hnoje. Sestra je náš pracovní stájový jezdec a teď přes zimu se hodně věnuje dětem a jejich tréninku. Samozřejmě také reprezentuje naši stáj na závodech ve všestrannosti. 

 

 

Můžete nám přiblížit, jak to ve vašem sportovním areálu vypadá? 

Je to tady takové hodně rozprostřené. Na jedné straně vesnice se nachází zázemí stáje, naše bydlení a restaurace podle které je areál pojmenován. Na druhé straně je poté samotné závodiště s pastvinami. Tam se v průběhu závodů odehrává terénní zkouška a také se zde buduje mobilní zázemí pro koně. O kousek dál se poté nachází jezdecká hala. 

 

Kolik koní zde máte nyní ustájených a kolik z toho jich je vašich? 

Ustájených koní je zde aktuálně okolo čtyřiceti a našich je jich z toho deset. Jsou to tři sportovní koně a dále od mladých až po ty zkušenější. Mezi těmi klientskými koňmi je jeden sportovní a ostatní jsou zde spíše pro rekreaci, na důchod anebo náš areál také nabízí zázemí pro odchov mladých jedinců. 

 

Patři vaše rozsáhlé pastviny mezi největší výhody celého zázemí? 

Určitě. Pastviny jsou obrovskou výhodou a koně máme přes léto v režimu 24/7 venku a přes zimu koně tráví venku také co nejvíce času. Okolní terény samozřejmě také využíváme pro přípravu koní a na vyjížďky, které jsou zde moc hezké. 

 

Je známo, že pořádáte také jezdecké tábory. Jak často a jak to obvykle probíhá? 

Do letošního roku jsme pořádali dva turnusy za rok. Letos nově budeme pořádat turnusy čtyři a jedná se o prázdninové letní měsíce. Tábory vede mamka se sestrou a ten program je takový, že v dopoledních hodinách se děti věnují koním, což zahrnuje základní výcvik a péči o koně a poté odpoledne je pro ně připraven další zábavný program. 

 

Zmínil jste už i pravidelné pořádání závodů ve všestrannosti. Jak často a jak je celá příprava náročná? 

Od loňského roku u nás pořádáme troje závody ve všestrannosti ročně. Té práce kolem toho je opravdu hodně. Teď nás čekají od 15. do 17. dubna velikonoční závody, do kterých zbývá prakticky ještě měsíc času, ale už měsíc na tom pracujeme, takže se dá říct, že ty přípravy zaberou tak ty dva měsíce. Ten poslední týdne před samotnou akcí už je opravdu hektický, kdy už tady naštěstí bývá spoustu dobrovolníků, kteří nám s tím pomáhají, a to i z řad samotných jezdců, kterým patří veliké poděkování. V poslední době těch lidí hodně přibylo a my jsme za to moc vděční. Ty závody se dělají mnohem příjemněji, protože když nás kolem toho je takováto parta, tak je to super. 

 

Co je po zimě nejtěžší na závodišti připravit a uvést ho zase do původního stavu?

Letos jsme po zimě měli na trati spoustu polomů. Takže ten prvotní impuls byl zlikvidovat padlé stromy a větve, které se nám válely po závodišti. V tuto chvíli už přichází na řadu obnova starých překážek, kdy některé jsou už pro dubnové závody připraveny a další budeme obnovovat průběžně. I ten samotný povrch je velice náročný na to, aby byl korektní. Naše kolbiště je trochu specifické na údržbu, protože povrch tam není úplně ideální. Bylo potřeba kolbiště prosít pískem a povrch utáhnout tak, aby byl na první dubnové závody připraven. 

 

Těch překážek je tady opravdu hodně. Kdo je vytváří?

Původní překážky vymýšlel můj taťka, s čímž jsem mu pomáhal. Od roku 2017 nám tady dělá stavitelku tratí Gabriela Slavíková, která do toho přinesla své zkušenosti a pohled jezdce. Běžně vyjíždí na zahraniční výjezdy, je trenérka SCM, takže dobře zvládá práci s dětmi a postupně začala celý areál přetvářet tak, aby odpovídal opravdu těm moderním trendům. Začala od nejvyšší úrovně S a v letošním roce bychom měli postupně aktualizovat také už poslední stupně ZK a Z, a tím už budou zdejší trati podle jejich představ. 

 

 

Hovořil jste také o jezdecké hale, která je poměrně daleko od stáje. Co bylo tím důvodem? 

Halu jsme původně chtěli budovat přímo u závodiště. Měli jsme na to vybraný plac, kde v průběhu závodů stojí mobilní boxy pro ustájení koní. Z právních důvodů, to znamená stavební úřad, a hlavně energetické vedení, nám bylo zakázáno tady stavět. Prostor, kde hala stojí teď, se nabídl hlavně díky tomu, že tam byl nevyužitý kus pozemku, který taťka vlastnil a tím, že je to uvnitř zemědělské zóny, tak nebyl žádný problém tam stavět. 

 

Chystáte do budoucna ještě nějaké rozšíření nebo renovace vašeho areálu?

V tuto chvíli považujeme budování nového kolbiště za náš nejdůležitější projekt. Aktuálně je naší největší slabinou právě stávající kolbiště, to nové by mělo vzniknout ve stejných místech, jen z druhé strany stánku. Mělo by být znatelně větší. Naše kolbiště má rozměry aktuálně 75 x 45 metrů, a to nové by mělo být 100 x 80 metrů. Rozhodně součástí tohoto projektu bude obnova povrchů, kde bychom chtěli písčitý povrch s geotextílií, jak na novém, tak i na tom stávajícím, z něhož se stane opracoviště. Do budoucna je přidružen i projekt nové věže, kde by mělo být lepší zázemí pro rozhodčí i diváky. Měla by být znatelně vyšší a měla by nabízet rozhled po celém crossu. 

S termínem otevření nového kolbiště bych úplně nepředbíhal, to je opravdu těžké říct. Ideální je určitě myšlenka do pěti let, ale je to opravdu střel od boku. Potom bychom určitě rádi začali pořádat hodně parkurových a drezurních závodů. Chtěli bychom, aby tady alespoň jednou za měsíc nějaká jezdecká akce proběhla. 

 

 

Foto: Josef Malinovský