Čtyři roky strávil v čele Jockey Clubu ČR armádní generál v záloze Ing. Josef Bečvář, který na postu prezidenta dostihové autority nahradil v roce 2019 JUDr. Ing. Jiřího Charváta. Někdejší náčelník Generálního štábu Armády České republiky provedl tuzemské dostihy těžkým obdobím během pandemie covidu-19 i následné energetické krize. V bilančním rozhovoru se serverem Jezdci.cz se ohlíží za svým působením a potvrzuje, že se bude ucházet o druhé funkční období.

"Chtěl bych ale naše povídání začít vzpomínkou na Filipa Minaříka, jehož nečekaný odchod nás všechny zaskočil. Byla to osobnost, která ve světovém dostihovém sportu výrazně zviditelnila Českou republiku. Myslím na Filipa i jeho rodinu a je mi to velmi líto. České dostihy by si na něj určitě měly zachovat vzpomínku a bylo by dobré, kdyby se v budoucnosti vypsal memoriál na jeho počest," konstatuje Bečvář.

Pane Bečváři, vaše funkční období se chýlí ke svému závěru. Jak vnímáte svou bilanci v čele Jockey Clubu ČR?

Ano, za několik týdnů to budou čtyři roky, kdy se pan doktor Charvát rozhodl odejít z pozice prezidenta Jockey Clubu a Rada JC ČR mě 6. prosince 2019 na základě nominace Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní (ČSCHPMDK) zvolila. Člověk vždy vstupuje do funkce s nějakou představou a je pravda, že ta představa nebyla úplně naplněná. Hned na začátku do toho v roce 2020 zasáhla pandemie covidu-19 a já jsem dodnes vděčný všem lidem, s jejichž pomocí se nám tuto nečekanou krizi podařilo zvládnout. Musím poděkovat tehdejším členům prezidia v čele s Martinem Bláhou, pořadatelům, sponzorům, lidem v sekretariátu Jockey Clubu a mnohým dalším, je těžké na nikoho nezapomenout. Tvořili jsme tenkrát různé hygienické smyčky a množství dalších opatření, abychom ten rok přežili a splnili všechny podmínky šlechtitelského programu. To se nám za přispění a velkého nasazení řady lidí podařilo a všem za to patří velké poděkování.

Druhým velkým tématem roku 2020 bylo navázání spolupráce s Tipsportem jako hlavním partnerem dostihového sportu. Přes počáteční provizorní režim se podařilo vše dojednat a rozběhnout spolupráci, čehož si velmi cením. Jinak se za ty čtyři roky samozřejmě některé věci podařily, jiné nikoli. Na začátku jsem například vkládal velká očekávání do vytvoření koncepce českého dostihového sportu a věřil jsem, že moje tehdejší iniciativa se setká s větší odezvou, ale jsme ve spolku a nikoli na vojně. Ten dokument se navzdory jmenování skupiny gestorů nepodařilo dotáhnout do konce. Nakonec jsme šli spíše krok za krokem a snažili jsme se zlepšit alespoň některé dílčí věci.

Plán formulovat střednědobou vizi pro český turfu v rámci koncepce tedy i pod vlivem covidového období vyzněl do ztracena. Je to podle vás definitivní stav, nebo ta ambice dobrat se jednoho uceleného dokumentu ještě zcela nepohasla?

Původně jsem si představoval, že se nám podaří dostat se do fáze, kdy se dobereme koncepce s výhledem do budoucnosti. Bohužel se tak nestalo a vydali jsme se jinou cestou. Ať už ale budu prezidentem nebo ne, jsem stále přesvědčen, že by si Jockey Club ČR takový materiál zasloužil.

Co by podle vás v této souvislosti měla být hlavní témata, na nichž je nutné se v budoucích vizích českého dostihového sportu zaměřit?

Například na to, jakým způsobem pracovat s mládeží a čelit narůstajícímu nedostatku jezdců. Jak dostat do dostihové školy nejen děvčata, ale i chlapce a jakým způsobem posílit české dostihy o žokeje, pracovní jezdce a amatéry ze zemí, kde ta možnost existuje. V tomto ohledu jsem učinil i nějaké kroky, protože jsem si myslel, že otázku pracovního povolení dokážeme řešit. Proč by do Česka nemohlo přijít dalších pět Bauyržanů Murzabajevů, jako se to stalo třeba v Polsku? Reakce na tyto úvahy však nebyla taková, jak jsem doufal.

Mezi důležité úkoly určitě patří užší spolupráce s pořadateli nejen na nadcházející sezoně, ale i v dalších letech. Nebo otázka welfare, péče o dostihového koně během jeho kariéry i po ní. Věřím, že se k tomuto všemu ještě vrátíme a že jsme schopní naše dostihy dál posunout. Řada věcí se v minulosti podařila. České dostihy zviditelnil Evropský pohár žokejů, máme šikovné jezdce a trenéry, kteří pravidelně slaví úspěchy v zahraničí.

Jestli nám něco chybí, je to mimo jiné prezentace před státními orgány, kterou potřebujeme. Před několika lety se skupina lidí z Jockey Clubu ČR sešla ve Žlutých lázních s tehdejším premiérem, který se nás mimo jiné zeptal: Kolik vás vlastně kolem dostihů je? A my jsme na to ani nebyli schopní odpovědět, protože Stanovy JC ČR nedefinují povinnost všech jednotlivých aktérů dostihového provozu být členem Jockey Clubu. A další základní otázky: Jaké jsou rozpočty, jaké jsou perspektivy závodišť? To bohužel zpracováno není a chybí nám to. Těžko se pak argumentuje i při získávání státních dotací.

Právě státní dotace pro dostihový provoz a otázka jejich případného navýšení jsou jedním z hlavních témat posledních měsíců. Jaký je aktuální stav?

Absolvovali jsme několik jednání na ministerstvu zemědělství, mluvili jsme i s předsedou zemědělského výboru Poslanecké sněmovny panem Michalem Kučerou, který se byl osobně podívat ve Velké Chuchli na dostizích. Znovu bychom se měli sejít na konci září. V této souvislosti musím pochválit kancelář Jockey Clubu, protože jsme odevzdali myslím velmi vypovídající materiál, s nímž ministerstvo zemědělství a související agentury mohly pracovat. Za to chci také všem lidem poděkovat a je naděje, že by se objem dotací mohl významně posunout, i když samozřejmě všichni vnímáme současné velké škrty ve státní správě. Na konci září budeme moudřejší a na této informaci bude záviset řada dalších věcí. Mimo jiné ji potřebují znát pořadatelé, aby si podle toho mohli nastavit své fungování v příštím roce.

Můžete obecně nastínit, jakým způsobem Jockey Club ČR argumentoval v jednání se státem, respektive ministerstvem, že si dostihový sport zaslouží zvýšení dotací?

Argumentovali jsme věcně a průkazně, především jsme velmi pečlivě vyčíslili různé náklady, které nesou pořadatelé dostihů a vztahují se k šlechtitelskému programu, organizaci dostihů a podobně. Podrobně jsme se věnovali i otázkám dopingu, bezpečnosti a řadě dalších konkrétních kapitol. Je to poměrně rozsáhlý materiál a pro mě je rozhodující, že byl státem přijat a pracovalo se s ním. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že státní dotace dostihům byla dlouhá léta zmražená a navzdory narůstajícím nákladům jsme s tím nebyli schopní hnout. Věřím, že se nyní dobereme zlepšení a že se výsledek bude více blížit našim propočtům.

V souvislosti se státní dotací v minulosti proběhly spory o systém jejího rozdělení mezi jednotlivé pořadatele. Změna přepočtového koeficientu mezi rovinovými a překážkovými dostihy v minulé zimě přerostla ve zbytečné napětí mezi oběma disciplínami. Dojde v tomto směru podle vás k nějakým dalším posunům?

Moje stanovisko v této věci zůstává konzistentní. Všichni víme, že starý systém nebyl spravedlivý nebo nemohl postihnout všechny oblasti, ale byl to ustálený systém výpočtu. Kyvadlo se sice vychýlilo ve prospěch překážkových dostihů, ale bylo to jen pro loňskou a letošní sezonu a na Radě JC ČR jsme si slíbili, že se k tomu ještě vrátíme. Věřím, že i na základě argumentů dojde k opětovnému zvážení, zda nepůjdeme jinou cestou. Pokud se podaří získat dotaci v jiném měřítku, máme na Jockey Clubu připravenu sérii opatření, jak s touto dotací pracovat, která bychom navrhli Radě. Jsou tam jednotlivé kategorie a záměry, bude však záležet na postoji Rady.

Poslední rok vašeho funkčního období byl významný tím, že se v jeho průběhu řeší hned několik klíčových otázek souvisejících s financováním dostihového provozu. Začněme jednáním s Tipsportem jako generálním partnerem. Můžete shrnout dosavadní spolupráci a jak vypadá další výhled?

Už se nechci vracet k tomu, jakým způsobem došlo k rozdělení vztahu k Tisportu mezi Dostihovým spolkem Pardubice a zbytkem českého turfu, kdy každá strana uzavřela svou vlastní smlouvu. Byl to významný krok pro všechny, díky němuž se nám podařilo získat pro dostihy o trochu víc peněz a samozřejmě také silného sázkového partnera. Uplynulé čtyři roky beze zbytku prokázaly, že lidé chtějí na dostihy sázet, a to nejen na závodištích, ale i přes mobilní aplikaci. Daří se dosahovat stále vyšších náběrů a popularizovat dostihový sport, správným krokem bylo i podpoření náběru sázek na všech závodištích bez rozdílů.

Stávající smlouva končí v letošní roce a my jsme někdy v březnu zahájili kontakt a vyjednávání s agenturou BPA, která je zprostředkovatelem pozice Tipsportu. Otevřeně říkám, že to není jednoduché, ale domluvili jsme se, že jednáme jako jeden celek a entita, tedy BPA a Jockey Club ČR včetně Pardubic. Já vím, že každý má své vlastní představy. Osobně se držím při zemi a kdyby se v rámci prodloužení spolupráce podařilo řekněme dvacetiprocentní navýšení oproti stávající smlouvě, bylo by to velmi prospěšné pro celou dostihovou komunitu. Konkrétní částku vám však neřeknu, je to součást obchodního tajemství, což je normální. Každopádně jsme odeslali naše návrhy na BPA a dál jednáme.

Kdy by mělo být všechno dojednáno?

Už se to pomalu blíží do závěrečné fáze, protože pořadatelé tuto informaci potřebují. Někdy na přelomu září a října bychom měli znát termínovou listinu a dál s touto informací pracovat, aby pořadatelé mohli včas zareagovat. Jsem přesvědčený, že najdeme nějaký průsečík.

Ze zveřejňovaných sázkových obratů se dají vyčíst některé trendy. Například to, že pokud je daný dostihový den dobře sportovně ukotvený, má atraktivní hlavní dostih a početná startovní pole, tak se dá standardně dosahovat sázkových obratů kolem 2 miliónů korun, což je oproti minulosti jistý posun. Zároveň se ale ukazuje, že to není automatické a jakmile je konkrétní mítink méně zajímavý nebo má menší pole, rázem klesají i obraty. Ta variabilita je poměrně velká, co si z toho vzít pro budoucnost?

Ano, včera jsme o tom hovořili i na prezídiu ČSCHPMDK, že když je dostihový den povedený, dosahuje velmi slušných obratů. Na druhou stranu nám klesá počet koní v tréninku a klesá i počet dostihových dnů. Jsou to spojité nádoby. Na jedné straně je skvělé, že naše stáje v současné době můžou pravidelně vyjíždět do zahraničí, ale je zákonité, že ti koně pak chybí na domácích závodištích a promítá se to do podoby startovních polí.

Pokud se vrátíme k závěrům z dosavadní spolupráce Jockey Clubu ČR s Tipsportem, nabízí se zejména společný důraz autority a pořadatelů na co nejatraktivnější nabídku dostihových dnů. Aby ten cílový stav skutečně byl, že je k vidění zajímavý mítink se slušnými startovními poli, tedy zajímavý sázkový produkt. Taková symbióza Jockey Clubu s pořadateli začíná už u propozic a končí u propagace dostihového dne, to všechno ovlivňuje výši sázkových obratů.

Absolutně souhlasím. Tady není rozpor mezi Jockey Clubem a pořadateli, to by byl konec dostihů. Vždycky musíme hledat nějakou synergii. Není to vždy jednoduché, protože my nemáme úplně vhled do hospodaření jednotlivých závodišť, vše je založené na jisté gentlemanské dohodě. Máme každopádně společný zájem a musíme hledat styčné body, aby to odpovídalo představám a možnostem obou stran.

Když zmiňujete závodiště, dalším důležitým úkolem v rámci letošního roku je uzavření nové smlouvy s pořadateli o zajištění dostihového provozu. V jaké fázi se vyjednávání nachází a rýsují se konkrétní změny nebo prioritní témata, na nichž se musíte v rámci nové smlouvy shodnout?

Už jsem zmínil, že důležitým faktorem, na který se čeká, je rozhodnutí o státních dotacích. Pokud jde o témata, těch bude jako vždy celá řada. My jsme to nějakým způsobem promítli do požadavků na výpočet dotací. Je třeba podporovat pořadatele, kteří mají zájem dostihy pořádat, je na ně spoleh a svým nasazením pomáhají udržet dostihový provoz nad vodou. Zároveň mám jednu konkrétní představu. Jockey Club ČR by si podle mého názoru také měl pronajmout jedno závodiště, abychom vytvořili podmínky k dlouhodobější stabilitě.

Jestliže pořadatel z nějakých důvodů nemůže nebo nechce dostihový den udělat, Jockey Club by měl být schopen situaci řešit prostřednictvím své dceřiné společnosti, která by měla na starost organizaci dostihových dnů na konkrétním závodišti. Samotný Jockey Club to z hlediska svého výkonu a poslání sám nemůže udělat.

Jedna z představ, které se nenaplnily, je participace francouzské společnosti PMU. Letos se ukázalo, že PMU momentálně nemá o české dostihy zájem. Můžete říct něco bližšího o průběhu jednání?

Jednali jsme v loňském roce na tradiční konferenci dostihových autorit při Ceně vítězného oblouku v Paříži, kde jsme hovořili o tom, zda by se PMU mohlo vrátit do Česka. Byl jsem v rámci tohoto jednání vyzván, abych letos na jaře poslal do Francie dopis. Ten jsem napsal, všechno je v kanceláři JC ČR dohledatelné, a následně jsme po dvou nebo třech měsících obdrželi zamítavou odpověď. Že s Českem nepočítají, pokud jde o rovinové dostihy. Pokud si vzpomínám, při rozhovoru v centrále France Galop byly z jejich strany výhrady k dodržování časů startů našich dostihů, dění u startovacích boxů a celkově k harmonizaci mezi mítinky v Česku, Německu a Belgii. V odpovědi byla zmíněna pouze Velká pardubická v souvislosti s tím, že je součástí Crystal Cupu. Musím se ale přiznat, že nevím, co konkrétně to znamená pro Pardubice. Ta odpověď je založena na Jockey Clubu a rád ji zveřejním k nahlédnutí.

Všechny oblasti, o nichž mluvíme, se nějakým způsobem týkají financování, což zůstává největším problémem českého turfu. Už mnoho let se mluví o tom, že dotace v dostizích na všech výkonnostních úrovních zůstávají podobně jako státní příspěvek dlouhodobě neměnné, což při razantním růstu nákladů ohrožuje všechny profesní skupiny a celou tu pyramidu dostihového provozu. Jak se na tuto problematiku díváte po čtyřletém působení ve funkci prezidenta JC ČR?

To je strašně těžká otázka. Musíme si přiznat, že ten míč je někdy také na naší straně. Teď odhlédnu od dotací, měl jsem opakovaně možnost pozorovat, že ne vždy se chováme úplně přívětivě k sponzorům. Podle mého názoru je strašně důležité, aby si každý jezdec, trenér nebo majitel vážil, že mu sponzor předává pohár, protože právě ten sponzor daný dostih zaplatil. Což není automatické. Vím, že je to možná trochu podprahové a nefér, ale s tím souvisí i to, jak se oblékáme a vystupujeme na dostizích a jaké prostředí tam vytváříme.

Je nutné se na celou věc podívat i z tohoto pohledu. A to se nám nedaří. Nejen Jockey Clubu, ale leckdy ani pořadatelům. Měli bychom mít výrazně širší databázi sponzorů, jenže ono je dnes velmi těžké najít a přivést sponzora. Vezměte si jen, kolik nových sportů a volnočasových aktivit vzniklo za posledních dvacet let. Ty možnosti jsou velmi široké, vy hledáte mezi solventními lidmi toho, kdo si koupí koně místo motorky nebo jachty. A musíme ho přesvědčit. Pokud se nám to nepodaří, bude to čím dál těžší, protože ty náklady jsou vysoké. Dobře to znám, sám jsem majitelem malé stáje.

Je to neoddiskutovatelně jedna z největších výzev současnosti. Jsme všichni nadšenci a chceme se dostihům věnovat dál, tak to pojďme zkusit posunout i sami u sebe a svého přístupu. Sponzor není nic automatického, může dát své peníze do kteréhokoli z jiných sportů. Musíme se naučit dělat marketing, který je důležitý faktor a nedá se na něm šetřit, jak vidíme i v jiných odvětvích. Je potřeba, abychom dali vhodnou formou najevo, kdo jsme a co chceme. To se nám bohužel zatím ne vždy daří. Je dobře, že v rámci spolupráce s Tipsportem je část ve formě nefinančního plnění a promítá se do propagace dostihů. Ale jsou i další formy, musíme více podporovat novináře a média zajímající se o dostihy, oslovit diváky co nejvíce způsoby.

V Česku už řadu let platí, že většina stávajících sponzorů jsou přímo subjekty zevnitř dostihového sportu. To znamená, že podíl nových sponzorských peněz přicházejících zvenku je poměrně nízký.

Souhlasím. Už mnoho lidí ode mě slyšelo, že bychom si těch našich „vnitřních“ sponzorů měli vážit a chovat se k nim s největší úctou. Jsou to letití mecenáši, kteří stojí za velkými stájemi a zaplať pán bůh, že tady jsou. Pánové Charvát, Bláha, Trávníček, Odcházel, Jalový, Kříž, Kochan a mnozí další vynakládají velké sumy peněz, přitom řada lidí kolem dostihů to stále bere jako nějakou samozřejmost. I oni přitom mohou kdykoli obrátit svou pozornost jinam.

Dalším velkým tématem je český chov a jeho budoucnost. Trend je jednoznačný, počet chovných klisen i narozených hříbat v posledních letech setrvale klesá. V letošním roce se v této souvislosti hodně řeší situace kolem hřebčína Napajedla, jaký je váš pohled?

Vážím si každého chovatele, který najde odvahu, nechá svou kobylku připustit a těší se na hříbě. Mnohdy ten potomek nebude běhat dostihy první kategorie, třeba z něj bude jednou sportovní kůň, ale právě tam vzniká to srdce, kdy člověk žije dlouhé měsíce nadějí, že se mu podaří odchovat šampiona. Pokud jde o hřebčín Napajedla, spolu s Ladislavem Nagyem jsme na jaře jeli přímo do Napajedel, abychom se dozvěděli stanovisko majitelů hřebčína. Mluvili jsme s paní Kotačkovou a panem Sieklíkem, jak vidí budoucnost Napajedel. Řekli nám: Bourat nebudeme, prodávat také ne.

Uzavření hřebčína přišlo v té nejnešťastnější chvíli, kdy koně narození v Napajedlích jako Gasparini, Vignetta, Wellunca a mnozí další sbírají úspěchy na dráze, na nichž by chovatel dál mohl stavět. Je to obrovská škoda, a i vzhledem ke slavné historické tradici, se nelze divit poměrně silné reakci nejen dostihové veřejnosti. Na druhé straně, majitelům nevyšel podnikatelský záměr v této oblasti a hřebčín dlouhodobě dotovali z vlastních peněz. Další vývoj těžko odhadovat. Ke změně územního plánu sice nedošlo, ale osobně si moc nedokážu představit, že teď přijde investor a řekne: Koupím si kulturní památku, dám za ni 120 miliónů a je to moje…

Věřím však, že to nebylo naše poslední sezení s majiteli, znovu se do Napajedel vypravíme. Mrzí mě výroky, že Jockey Club nekoná. Naše možnosti, co můžeme jako dostihová autorita v této věci udělat, jsou velmi omezené. Na druhou stranu jsme si řekli, že si přes prázdniny dáme nějaký domácí úkol, jestli můžeme být nějak nápomocni při řešení situace a věřím, že jednání s majiteli budou dál pokračovat.

Jedním z nedořešených problémů zůstává informační systém a nové zúčtovací centrum. Jsou zde nějaké posuny?

Je to jako červená niť, která se táhla po celé čtyři roky mého funkčního období. Informační systém běží, to je pravda, na druhé straně to rozhodnutí nás stále čeká. Můžeme jen děkovat panu Tomáši Horovi, díky němuž se stávající systém dál udržuje. Ta velká investice je na pořadu dne, ať bude prezidentem JC kdokoli. Neumím si představit, co bychom dělali, kdyby systém zkolaboval. Letos se to stalo myslím dvakrát, a nebylo možné dostat se k informacím o zahraničních startech, výsledkům a celé řadě dalších klíčových dat.

Je podle vás reálné prosadit střednědobě reorganizaci struktury Jockey Clubu ČR? Už několik generací činovníků hovořilo o tom, že současný půdorys patnáctičlenné Rady JC ČR je daný historickým vývojem a dnes už působí jako anachronismus. Nikdy však nebyla politická vůle prosadit nebo aspoň diskutovat nějakou změnu.

Jedním z mých cílů bylo, abychom v mém funkčním období otevřeli stanovy JC ČR. To se stalo, ale je pravda, že se udělaly pouze kosmetické úpravy. Osobně souhlasím, že větší změny by byly prospěšné, byť je předčasné mluvit o tom, zda je patnáct křesel v Radě hodně nebo málo. Je třeba v klidu připravit návrh, abychom se stali funkčním a moderním odvětvím, nikdo jiný to za nás neudělá. Současný stav je z mnoha důvodů komplikovaný, už jen z hlediska organizace. Musí se sejít patnáct lidí, kteří musí najít čas na prostudování materiálů a každý z nás má nějaké zaměstnání. Je také třeba se nebát jasně definovat pozici generálního sekretáře, který musí mít svůj prostor pro to, aby mohl pod dohledem Rady a prezidenta vést JC ČR vytyčeným směrem. Obávám se ale, že nějaké větší změny nejsou v současné době reálné.

Z projektů, které se během vašeho funkčního období podařilo postavit na nohy, můžeme zmínit například Nadační fond Jockey Clubu, což je věc, která překlenula určité vakuum v této oblasti. Nastartoval se sbírkový model, jemuž se daří pružně a efektivně reagovat na těžké životní situace, kterým čelí účastníci dostihového provozu.

Já jsem strašně rád, že se Nadační fond JC ČR ukázal jako životaschopný. Vedla mě k tomu nějaká zkušenost z armády, protože i dostihy jsou riziková záležitost. Všechno bylo nastavené podle platných legislativních rámců, aby to nikdo nemohl zpochybnit. Cítím zadostiučinění, že jsme mohli pomoci Ivanu Kubovi a Tamaře Křídlové po jejich těžkých zraněních, letos se vypisovala sbírka ve prospěch Jana Vernera. Rodiny díky tomu můžou fungovat dál a vyhnout se hrozbě sociálního propadu.

Často se mluví o nesoudržnosti dostihové scény, ale když se podívám na transparentní účet Nadačního fondu JC ČR, vzniká úplně odlišný dojem. Všechny tři zmíněné sbírky měly výborný výsledek.

Ano, je to úžasné a chci za to všem lidem od koní i mimo naše prostředí od srdce poděkovat.

Další úspěšnou iniciativou je Pony liga, do jejíž organizace se v posledních sezonách zapojil i Jockey Club ČR a bylo nastíněno, že by se projekt měl dál rozvíjet...

Když se podíváme na sezonu Pony ligy, ten systém je skoro stejný jako při organizaci dostihů – přihlášky, startky a tak dále. Velké poděkování patří Kamile Bartošové a jejímu týmu, kteří projekt rozběhli a dodnes se na něm podílejí. Na druhou stranu platí, že musíme najít vizi do dalších let, jakým způsobem převzít odpovědnost a jak být nápomocní, aby to nestálo pouze na soukromé iniciativě několika lidí. V minulých měsících jsme se o tom s paní Bartošovou opět bavili, ještě musíme dopracovat směrnice a další detaily. Že jsme se v některých momentech dostali do jisté kolize s pořadateli, tomu rozumím, protože ono to není jednoduché. Jsou to děti, může se kdykoli něco přihodit.

Je to takřka poloprofesionální činnost těch děcek a jejich rodičů, kvůli tomu postupně stouply nároky na bezpečnostní a organizační standardy. Musíme to dotáhnout, ale je to úžasné. Projekt má skvělé výsledky, kdy mnozí bývalí pony jezdci a jezdkyně mezitím dorostli a jezdí už jako amatéři, žáci nebo i profesionálové v dostizích. V Pony lize začínali šampion amatérů Matyáš Luka, současná vedoucí jezdkyně Ladies‘ Cupu Alena Plimlová a další talentovaní mladí jezdci. I to je důkaz, že musíme podobné iniciativy dál podporovat. Pokud se nebudeme starat o mladé talenty a to podhoubí, odrazí se to i na samotném dostihovém provozu.

Budete se jako prezident Jockey Clubu ČR ucházet o druhé funkční období?

Jsem rád, že jsem na prezidiu ČSCHPMDK získal jednomyslnou podporu pro to, abych pokračoval. Já s tou funkcí neusínám ani nevstávám, ale kandidaturu přijímám a pokud s tím zbývající část organizace vyjádří souhlas, rád bych pokračoval. Na druhou stranu je zcela legitimní, že může přijít jiný kandidát. Některé věci se podařily, některé ne. Poznal jsem řadu zajímavých lidí a bylo to pro mě velmi inspirativní období. Přál bych každému účastníkovi dostihového provozu, aby si třeba na den mohl vyzkoušet pozici prezidenta nebo generálního sekretáře JC ČR. Změní to vaši perspektivu a náhled na fungování dostihového sportu. Mimo jiné pochopíte, že mnohé na první pohled samozřejmé věci vůbec nejsou samozřejmé a závisí na entuziasmu poměrně malé skupiny lidí.

Jestliže jste se rozhodl znovu o post prezidenta ucházet, s jakým programem nebo vizí?

Určitě stojím za tím, aby se podepsala nová smlouva s Tipsportem a věřím, že se nám podaří dojednat státní dotace na akceptovatelné úrovni. Mou vizí je mimo jiné dceřiná firma Jockey Clubu ČR pro pořádání dostihů. Tam bychom podle mého názoru měli směřovat a hledat další řešení. Byl bych také rád, kdybychom se posunuli v otázce welfare koní.

Foto: Bohumil Křižan / Jockey Club ČR