Na koních začal Albert Písařík jezdit před pěti lety a jeho jezdecká kariéra se začala rozvíjet na Mallorce. „Celé léto jsem navštěvoval stáje, kde probíhal jezdecký kemp. Byly to skvělé prázdniny, učil jsem se jezdit, starat se o koně, hráli jsme Pony Games s dalšími dětmi,“ vzpomíná Albert Písařík.
Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi? Kdo vás ke koním přivedl?
Úplně poprvé jsem měl možnost posadit se do koňského sedla asi ve třech letech v Rakousku, vozil jsem se tam na malém poníkovi. Ke koním mě i mé dva starší bratry přivedla mamka. Samozřejmě jsem spoustu zkušeností průběžně získával od bratrů Olivera a Adama, kteří mě velmi motivují a snažím se je postupně dohnat.
Kdo další vás poté zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti?
V tuto chvíli mě trénují Katka Veselovská a Roman Drahota. Ti mě zatím naučili všechno, co umím a věřím, že mě toho naučí ještě mnohem více.
Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhl? Vyzkoušel jste i některá další jezdecká odvětví?
Nejprve jsme si s bratry mohli vyzkoušet základy koňského póla. Nejvíce se nyní však věnuji parkurovému skákání, což je odvětví, které mi nabízí hodně možností osobního růstu a zároveň je to adrenalinová záležitost. Letos jsem již překonal svou první soutěž s překážkami do 130 centimetrů, ale stále teprve sbírám zkušenosti s velkými koňmi na těchto obtížnostech. Svou první stotřicítku jsem absolvoval rovnou na mezinárodních závodech při CSIO.
Jak vzpomínáte na ty své první závodní zkušenosti? Ve kterých areálech jste sbíral nové zkušenosti?
Na prvních závodech jsem startoval s poničkou Norou v Kralovicích u Slaného a vybavuji si, že hned na druhé překážce v kurzu jsem spadl. Začínali jsme nejprve jezdit v Bílichově ve stájích Renaty a Moniky Šíchových. Poslední tři roky jezdím již v naší domovské stáji Horse Park Kamenný dvůr.
Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?
Na první úspěchy jsem dosáhl s poníkem Fíkem, vyhráli jsme spolu dva roky po sobě mistrovství České republiky. Letos jsem byl druhý na mistrovství České republiky v dětské kategorii a opravdu moc pro mě znamenala letošní účast na finále Poháru národů v Peelbergenu a členství v českém národním týmu.
Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný?
To je velmi těžké, každý kůň pro mě moc znamená. Pokud bych měl vybrat z poníků, tak by to byl zmiňovaný mělnický Fík. To byl závodník, s kterým jsem získal mnoho vítězství. Z velkých koní, na kterých jezdím poslední rok, je pro mě výjimečný Enjoy. Tomu hodně důvěřuji, a proto to byl právě on, s nímž jsem se začal posouvat na vyšší a obtížnější parkury.
Jaké sportovní ambice jste měl ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěl ještě v tomto sportu dosáhnout?
Vůbec jsem nečekal, že se dostanu takto rychle až na takovou úroveň. Už vůbec bych na začátku neřekl, že budeme mít svou vlastní stáj plnou kvalitních koní a že se to celé tak rozvine. Už v úvodu jsem zmiňoval, že odmala mě hodně motivovali starší bratři. Chtěl jsem vyhrávat víc než oni, následně skákat stejně vysoko, a to je také stále moje aktuální motivace. Velkou radost mi dělá, když můžeme jít stejnou soutěž. Mým plánem pro další sezónu je nominovat se do týmu na mistrovství Evropy. Letos jsem tam byl jen jako divák s bratry, ta atmosféra je úžasná a je to velká čest reprezentovat Českou republiku na takto důležitém mítinku.
Foto: poskytl Albert Písařík
