Koně do svého týmu si Adam Písařík vybírá především podle jejich osobnosti. Každý kůň Adamovi přinesl něco jiného a každý ho něco jiného a nového také naučil. Pravidelnou rubriku na téma „Nezapomenutelný kůň” by však moc rád věnoval oldenburské klisně jménem Charamba (Cahcco-Blue x Captain Paul). „Charamba je podle mě kůň s největším srdcem, kterého jsem kdy potkal. Byla pokaždé schopná překonat jakoukoliv překážku, a i když to vždy nebylo úplně jednoduché, tak se snažila udělat maximum. Ta pro mě prozatím znamená tedy úplně nejvíc,” představuje v úvodu rozhovoru svou výjimečnou klisnu Adam Písařík.  

 

Jaké byly vaše první dojmy a jak proběhlo první setkání?  

S bratrem Oliverem jsme jeli zkoušet a vybírat nové koně do sportovní stáje v Německu. Charamba mi sice seděla výborně, ale nakonec jsem se rozhodl pro jiného koně a tuto klisnu si domů přivezl Oliver. Vydrželo jim to spolu asi půl roku a stejně to dopadlo tak, že jsem Charambu dostal do tréninku já a začal jsem se s ní pomalu sžívat.  

 

Čím jste si padli do oka právě vy dva?  

Charamba je velice specifická a trochu zvláštní klisna. Je sice menší než většina mých dalších koní, ale i tak s ní bylo často problematické se vejít do distancí. Není úplně dobré se jí v průběhu parkuru snažit příliš zpomalovat, protože jí potom chybí rychlost k odrazu při odskoku, kterou ona naopak potřebuje. Celé to tedy bylo o takovém poznávání a o snaze z toho koně dostat onen ukrytý potenciál, který byl všem na první pohled zřejmý. Trávil jsem s Charambou spoustu času tímto poznáváním a nacházením správné cesty, to náš vztah určitě hodně podpořilo, a tím se mi tato klisna vryla do paměti.  

 

Co konkrétně jste získal spoluprací s touto klisnou? Naučila vás něco, čeho můžete využívat i v práci s dalšími koňmi?  

Charamba mi předala spoustu nových zkušeností, ale především mě naučila důvěřovat. Začal jsem více věřit nejen koním, ale větší důvěru cítím i v sobě samotném. Myslím, že v parkurovém sportu je toto takový základ – věřit, že kůň odskočí, když to po něm zrovna požadujete. Dále mě naučila pravidelně se pohybovat a cválat stále dopředu, čekat na vzdálenosti ke skokům a také mi pomohla v přizpůsobení se koním, které jsou nějakým způsobem odlišní od ostatních.  

 

Můžete nám Charambu blíže charakterizovat? 

Vizuálně je to velmi tradičně vypadající zrzavá klisna středního vzrůstu. Svou osobností na mě však působí opačně oproti klasické předloze zrzavých klisen. Je opravdu velice hodná, poslušná a musím říct, že ochotnějšího koně při práci pod sedlem jsem ještě zatím nepotkal. Skutečně funguje výborně a práce s ní mě kvůli tomu moc naplňovala. Jediný problém, který nastal v souvislosti se stavbou této klisny, byly její ploché boky. Já mám dlouhé nohy a potřebuju spíše kulatější koně, ale toto byl pouze malý detail, který jsme také vychytali. Její ochota a skoková schopnost pro mě byly vždy nejdůležitější a za to jsem si jí moc vážil.  

 

Které společné úspěchy a výsledky považujete za nejcennější?  

Náš hlavní a zásadní úspěch nastal při účasti na mistrovství České republiky, kdy jsme získali čtvrté místo. Obecně si však myslím, že konkrétně s Charambou pro mě nejsou výsledky tím hlavním, co považuji za úspěch. Dělalo mi velikou radost s ní vůbec startovat a takových soutěží se účastnit, takže za nejcennější úspěch bych označil celkově spojení, které mezi námi postupně vzniklo.  

 

Máte už představu o dalším osudu vaší nezapomenutelné klisny Charamby?  

Na konci minulé sezony bohužel nastala nepříjemná situace a vzhledem k poměrně komplikovanému zranění jsou prognózy pro návrat Charamby do sportovní zátěže velmi nepříznivé. Momentálně se tedy uvažuje o jejím připouštění a uvidíme, jestli bude aspoň taková možnost a budeme moci mít ve stájí potomky této výjimečné klisny.  

 

 

Foto: Jiří Písařík / se souhlasem Adama Písaříka