Jak název závodů napovídá, koňská spřežení již počtvrté změřila své síly za podpory hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického. Jako tradičně se soutěžilo ve čtyřech kategoriích.

 

Jednospřeží bylo na startu jako obvykle nejvíce, z původních dvaceti přihlášených soutěžících nakonec ale jeden vozataj po drezurních zkouškách odstoupil a jedno spřežení nenastoupilo do nedělní části závodu. Soutěž tak dokončilo osmnáct „jedniček“. Nejlépe si v této kategorii od počátku vedl Jan Exnar (JK Hřebčín FAVORY), který do dvou startů zapřahal starokladrubské bělouše GSS FARINA XXXVIII-57a FAVORY COPPELIA XV-42. Po pátečních drezurních zkouškách obsadil první dvě příčky. Ani sobotní maratón s pěti překážkami situaci nijak nezměnil. Umístění ubránil až do úplného konce a po nedělním parkuru na travnatém kolbišti si odvezl zlatou a stříbrnou medaili. Třetí místo vybojoval Daniel Bejr s LIBERO 8 (TJ Hřebčín Slatiňany), který po sobotním maratónu poskočil na 5. příčku a vítězství v závěrečném parkuru mu zajistilo bronz.

 

Dvojspřeží se letos předvedla v méně početném zastoupení, v sázce tak byla pouze první čtyři umístění. Na startu nechyběl reprezentant Národního hřebčína Kladruby nad Labem Radek Nesvačil, který se po prvním dni dostal do vedení, v těsném závěsu sledován Václavem Coufalíkem (JK Coufalík). Od počátku tak bylo jasné, že hlavní boj o přední místa proběhne právě mezi výše jmenovanými. Václav Coufalík pak v maratónu vylepšil svoje skóre a odsunul Radka Nesvačila na druhou pozici. Přesto však nebylo řečeno poslední slovo, protože oba soupeře od sebe dělily necelé čtyři trestné body. A tak byl nedělní parkur napínavější víc než kdy jindy. Štěstěna si tentokrát sedla na kozlík vedle Radka Nesvačila, který v parkuru prokázal větší zručnost než jeho soupeř. Parkur tak na poslední chvíli zamíchal pořadím a Radek Nesvačil po tuhém boji získal pro Národní hřebčín zlatou medaili. Václav Coufalík i tak může být hrdý na své druhé místo, protože výkony obou vozatajů a jejich týmů byly skutečně velmi vyrovnané. Třetí pozici si od začátku závodů držel Petr Myslík (JK Hippoclub) a v této tendenci setrval až do úplného konce závodů.

 

Přestože je vozatajský sport převážně mužskou parketou, ve dvojspřežích pony již delší dobu kraluje Monika Pospíšilová (JK Boharyně). Letos přijela do Pardubic obhájit loňské prvenství, a to se jí od počátku suverénně dařilo. V pátek se SIBELOU a SÁROU 25 přihlížejícím divákům předvedla drezurní vítězství. Maratón její pozici upevnil a tato sestava potvrdila, že i malí sportovní koně mají páru, když opratě třímá zkušený vozataj. Nedělní parkur byl jen třešničkou na dortu a Pospíšilová si tak dojela pro zlato. Druhou příčku obsadil Aleš Fiala (JK Hřebčína HF), který byl sice po drezurní zkoušce na posledním čtvrtém místě, ale maratón jeho skóre vylepšil a posunul ho tak na druhou pozici. Závěrečný parkur již jeho umístění neohrozil a jeho výsledek byl korunován stříbrem. Bronz putoval do JK Moravský Krumlov, kam ho dovezl Jiří Votoupal. 

 

Do poslední chvíle bylo ohroženo konání čtvrté kategorie, která je divácky velmi atraktivní, a to závod čtyřspřeží. Nakonec vyjela jediná „čtyřka“ vedená loňským vítězem pardubického klání Zdeňkem Jiráskem (JK Robousy), který sice v závodu neměl žádného soupeře, ale přesto se opratí chopil se vší vervou a divákům předvedl, jak za to jeho hnědé kvarteto umí vzít. 

 

Zdeněk Jirásek, který již tradičně usedá na kozlík kočáru taženého čtyřspřežím nádherných hnědých koní, ví,  že vozatajský sport je velmi náročný hned z několika hledisek. Na otázku, proč je v této kategorii tak málo závodníků nejen na závodech v Pardubicích, ale všeobecně, odpovídá: „Myslím, že hlavním důvodem je finanční náročnost tohoto sportu. Přeci jen uživit tolik koní a mít je všechny v kondici, aby mohli závodit, není zrovna nic snadného. A samozřejmě musíte počítat se vším, co k tomu patří:  s dopravou, s týmem, bez kterého by to nešlo a který je pochopitelně početnější, než když jezdíte „jedničky“ nebo „páry“. Když máte svoje koně a nezávodíte za velký plemenářský podnik, který má koní hodně a také všechny akce financuje, udělají takové závody vítr v rozpočtu jedna dvě.“ Přesto tuto disciplínu miluje. 

 

Mnohokrát se účastnil závodů v kategorii dvojspřeží, raději má ale „čtyřky“. „Je to daleko větší adrenalin. Když už se člověk vyjezdí a získá tolik zkušeností, asi radši vždycky sáhne po čtyřech opratích,“ dodává Jirásek. To, že je tento sport dřina, musí uznat každý, kdo někdy viděl čtyřspřeží v akci. A jak se panu Jiráskovi drží opratě v Pardubicích? „Do Pardubic jezdím moc rád. Je tu krásný areál, nádherné prostředí. Maratónská trať je vždycky postavená velmi příjemně. Škoda, že jsou příští týden závody v Nebanicích, kvůli kterým je letos v Pardubicích méně startujících než v minulosti. Každopádně pro mě jsou pardubické závody velmi dobrým tréninkem, a ten vždycky vítám.“ 

 

To, že nebanické závody jsou hlavním důvodem nižší účasti na letošní pardubické Ceně hejtmana, potvrdil i člen komise spřežení, rozhodčí a vozataj v jedné osobě, pan Jaroslav Pavel, který v roce 2012 jako vedoucí výpravy doprovázel české družstvo jednospřeží na mistrovství světa do Portugalska. „V Nebanicích se konají čtyřdenní závody a už ve středu jsou veterinární přejímky koní, od čtvrtka se soutěží, takže většina vozatajů si nemůže dovolit jet na oba závody, a pak samozřejmě musí zvolit. Já bohužel letos závodit nebudu, protože mám zraněné koně. A tak si letošní Pardubice užiju aspoň jako rozhodčí na jedné z pěti maratónských překážek.“ Také on si pardubické závody pochvaloval: „Pardubice mají neskutečnou výhodu oproti jiným areálům – mají tu svoje stáje, je tu úžasné zázemí, nádherná dráha a to umožňuje udělat spoustu skvělých akcí. Jen doufáme, že i v budoucnu se bude dostihové závodiště pořádání jezdeckých akcí věnovat. Sice jsme na dostihovém závodišti, ale je tu tolik možností, co pro koně pořádat. A pardubické závodiště je známé i ve světě, konaly se tu tři mistrovství Evropy a olympijské kvalifikace ve všestrannosti. Vybudovat dobrou pověst není lehké a trvá to roky, a to se Pardubicím podařilo. Proto je škoda, že jezdeckých akcí se tu pořádá méně než v minulosti. Snad se to v příštím roce zlepší.“

 

Podobná slova byla slyšet i od ostatních účastníků, např. od Pavla Drbohlava, Jana Exnara nebo Jaroslava Petřeka, kteří se účastní nejen domácích závodů, ale navštěvují i zahraniční vozatajská klání, a mají tak možnost srovnávat. Pardubické závodiště má podle jejich slov úžasnou atmosféru a neuvěřitelné „koňařské“ možnosti. Nerazí heslo, že na dostihové závodiště patří jen dostihové kopyto, ale jsou zastánci toho, že čím více bude možností předvést, co koně umí, tím spíše budou mít budoucnost.