Charlotte DUJARDIN
Narozena: 13. 7. 1986 v Gloucesteru
O jezdectví: Charlotte začala jezdit ve dvou letech a drezuře se začala věnovat ve třinácti. Nejdříve jí drezura nezajímala, ale její trenérka Debbie Thomas jí posadila na svého Grand Prix koně Truday. Přesvědčila jí, aby si vyzkoušela piaf a pasáž a nějaké přeskoky. Zvládla to ihned.
Trenér: Carl Hester
Tréninkový režim: Jezdí až šest hodin denně
Zájmy: Hudba, společnost
Sportovní úspěchy: Při svém debutu s Valegrem v Grand Prix získala na mezinárodních závodech v Addington Manor 74,61 % a zvítězila. Zlatá medaile z družstev na Mistrovství Evropy v Rotterdamu.
Kdo má na její kariéru největší vliv: Trenéři Judy Harvey a Carl Hester
Vzor: Drezurní jezdci Carl Hester a Isabell Werth
Rituály / pověry: Před závody nikdy nic nemění a na soutěže obléká vždy to samé oblečení. Než vjede k obdélníku, ráda stráví alespoň chvilku o samotě.
Moto nebo sportovní filozofie: „Obdélník je obdélník. Tak to vidím. Pokouším se jet střední čáru tak, jak jí jezdím doma.“
Ambice: Získat na OH v Londýně zlatou medaili
Další aktivity: Třikrát týdně pracuje jako trenérka a pracovala s Novozélanďanem Markem Toddem. Soustředili se na zlepšení jeho drezurní práce. Říkala, že trénovat nejlepšího jezdce všestrannosti dvacátého století jí zpočátku nahánělo strach, ale brzy si na to zvykla. „Jezdce nevidím. Všímám si jen toho, co se děje a snažím se zlepšit koně. Mark je skvělý a opravdu milý chlap, ale křičím na něj stejně jako na kohokoliv jiného.“
Počátky s Valegrem: Její trenér Carl Hester s Valegrem několikrát soutěžil, když byl čtyřletý. Ale byl obtížně zvladatelný. Než se dostal do jejích rukou. „Jako mladý kůň byl Valegro velice, ale velice temperamentní. Začala jsem ho jezdit a už jsem ho Carlovi nikdy nevrátila zpět. Nikdy nedělal naschvály, byl jen tak temperamentní a měl tolik síly, že nevěděl, co s ní. Teď je tak jednoduše jezditelný. Když si sednete na takového koně, tak je to úžasné. Je velice citlivý. Nemusím kopat, nemusím tahat. Jen sedím a on jde.“
Nejtěžší rozhodnutí: V září 2011 prodala svého 11letého Grand Prix koně Fernandeze do Norska Catherine Rasmussen. Dostala i jiné nabídky, ale nakonec přijala tu, která se nedala odmítnout. Přiznává, že to bylo obtížné rozhodování, ale po finanční stránce dávalo smysl. Nejen že si mohla pořídit dům, ale i mladšího koně. „Udělala jsem tu nejtěžší věc. Rozloučila jsem se s nejlepším přítelem na světě, s Fernandezem. Za vše vděčím jemu. Byl to nejúžasnější kůň, jakého jsem kdy mohla mít. By ve všech směrech perfektní. Nikdy nezapomenu na všechny skvělé věci, které jsme společně dokázali, od mladých koní až po Grand Prix.
Začátky: Školu skončila v 16 letech a začala pracovat v drezurní stáji jezdkyně a trenérky Judy Harvey. „Vždy jsem chtěla pracovat s koňmi. Říkala jsem si, že ve škole se líp jezdit nenaučím.“ Na počátku roku 2007 se její matka seznámila s Carlem Hesterem a přesvědčila ho, aby dceři dal několik hodin. Po třech hodinách tréninku jí požádali, zda by na deset dní nevypomohla v jeho stáji v Gloucestershire. Už nikdy neodešla. Hester v ní viděl sebe za mlada a rozhodl se jí pomoci.
Připravila Veronika Kratochvílová
