V březnu uhynul bývalý úspěšný steepler Belovodsk, který si po bohaté kariéře užíval zaslouženého důchodu u svého majitele Jiřího Trávníčka a jeho rodiny. Na zprávu, kterou přineslo osmé číslo Věstníku českého turfu, v úterý upozornil portál Fitmin. Při této smutné příležitosti vám znovu nabízíme Belovodskův příběh, který jsme publikovali 28. února 2019. Text necháváme v původním znění.
Jeho jméno před dvaceti lety znala půlka republiky. Ne snad, že by valach Belovodsk byl sériovým vítězem nebo neporazitelným skokanem, ale svého času patřil do elitního klubu steeplerů, kteří mají reálnou šanci uspět ve Velké pardubické, a tak se jejich jména pár krátkých říjnových dní skloňují ve všech hospodách, supermarketech a na autobusových zastávkách.
Hned dvakrát nabíhal nenápadný hnědák ze stáje Pegas do posledního oblouku Velké pardubické na první pozici, a dvakrát zatajily miliony televizních diváků dech, když komentátor Marek Svačina v rozhodující fázi dostihu bouřil do mikrofonu: "Pozor na Belovodska s Janem Havlíčkem!"
Někdejší velký soupeř trojnásobného vítěze Velké Peruána se i ve svých 27 letech stále těší dobrému zdraví. Už několik let stojí v rodinné stáji Trávníčkových nedaleko Brna a užívá si důchodu v malém stádě.
"Až do jara 2018 jsem na něm jezdila. Pak se nám zdálo, že toho na něj začíná být moc, tak už tráví své dny na pastvě. Teď zase trochu nabral váhu a my doufáme, že tady s námi ještě pár let pobude. Je to úžasný kůň, takový kamarád," říká Barbora Vemolová, která se každý den o valacha stará.
Plnokrevníci jako splátka za dluh
Belovodskův příběh má mnoho peripetií a odboček, z nichž některé se dají už jen těžko zrekonstruovat. Narodil se rok po rozpadu Sovětského svazu v ukrajinském hřebčíně Onufrijevskij. Na rodiště někdejšího československého plemeníka Espadrona v té době naplno dopadla krize a nejistota.
"Hřebčín kdysi založil maršál S.M. Buďonnyj, je to tradiční koňařská oblast, ale také zvláštní místo, kde pomalu za každým druhým rohem stojí nebo stály maršálovy sochy v životní velikosti," vybavuje si majitel Jiří Trávníček, kterého v té době zavedly na Ukrajinu podnikatelské aktivity.
Část neuhrazených pohledávek tenkrát ukrajinská strana zaplatila v "koňské měně". Do stáje Pegas se tak v polovině 90. let přestěhovalo hned několik plnokrevníků z hřebčína Onufrijevskij. Patřili k nim svého času populární jednooký ryzák Chimkent, pozdější špičkový překážkář Khelsink nebo nezvítězivší hnědka Tsitra.
A také Belovodsk, o kterém v té době nikdo netušil, že se nakonec stane jednoznačně nejúspěšnějším z této skupiny ukrajinských importů.
Syn hřebce Etena a vnuk sovětských hvězd Anilina a Avata je členem rodiny, kterou v hřebčíně Voschod po druhé světové válce založila německá trofejní klisna Weltachse, vnučka v Napajedlích narozené Winnice. Jedná se tedy o rodinu Orsza, k níž patří nedávní vítězové německého derby Weltstar a Windstoss.
Neviděl krmení ani veterináře
Belovodsk zahájil kariéru ještě na Ukrajině, ale jeho starty ve dvou a třech letech dnes nejsou k nalezení. "Bylo tam pár těžko dohledatelných výsledků na nějakém poměrně obskurním závodišti. Každopádně to byla kariéra bez větší hodnoty," vzpomíná tehdejší trenér Pegasu Roman Vítek, který dostal za úkol přivézt novou akvizici do Česka.
I po letech mu uvízly v paměti špatné podmínky, ve kterých tenkrát ukrajinští plnokrevníci v chaosu po rozpadu SSSR přežívali.
"Ti koně byli bez tréninku, bez výživy i jakékoli péče. Po tak dlouhém období hladu, nečinnosti a nekonečném transportu by nezvládl podávat špičkové výkony ani sebevětší šampion... V té stáji neměli ani rašple na kopyta, veterinář se tam snad vůbec neukázal," dodává Vítek.
Belovodsk se natolik zotavil, že ke svému prvnímu českému startu jako čtyřletý nastoupil už na prvomájových dostizích v Lysé nad Labem. V žádném ze svých osmi rovinových startů se nevymanil z provozních dostihů a nepodařilo se mu zvítězit.
"Na rovině to byl naprosto průměrný kůň, nečekaly se od něj nějaké zázraky. Měl jsem ho ve Velké Chuchli s tím, že jeho kariéra bude později pokračovat někde jinde na překážkách. To byl zaběhaný model, měl jsem velký přísun mladých koní a nestál jsem o trénování překážkářů," připomíná po letech Vítek.
Majitel Jiří Trávníček ale už v té době osvědčil koňařský odhad a intuici. "Myslel jsem si, že by nemusel být marný. Jenže v rovinových dostizích to prostě nebylo ono. Pracoval dobře, ale na dráze pak nechtěl bojovat. Takže bylo jasné, že ho dáme na skoky, a tam už to šlo,” shrnuje majitel DS Pegas.
Mohly ho jezdit i děti
Překážkovou kariéru zahájil Belovodsk v roce 1997 u trenéra Čestmíra Olehly a hned v první sezoně si připsal lehké vítězství o 5 délek v pardubickém krosu. Sezonu končil jako druhý v Memoriálu kapitána Poplera za Ilionem.
Pod Františkem Jasinským si v následujícím roce připsal Prvomájovou steeplechase, která měla zůstat jeho jediným jedničkovým vítězstvím. Ve Velké karlovarské steeplechase doběhl druhý. "Bylo to nadějné a tvrdé zvíře, koneckonců se narodil na Ukrajině. Ale naše cesty se brzy zase rozdělily," říká k tomu Čestmír Olehla.
V sedmi letech Jiří Trávníček přestěhoval valacha k manželům Havlíčkovým do Vrbětic a v sedle s žokejem Janem Havlíčkem se Belovodsk začal systematicky připravovat na Velkou pardubickou.
"Vzpomínám na něj jako na velice hodného koně, na kterém mohli jezdit i začátečníci a děti. Honza se na něj doma posadil jen málokdy, protože nebylo potřeba větších zásahů. Když k nám přišel, zpočátku se mu nelíbily některé překážky a občas udělal chybu. Pan Trávníček tenkrát poslal Honzu s Belovodskem na týden do Pardubic na takový tréninkový výlet. A v dostihu pak nikdy žádné problémy neměl, s Honzou si skvěle rozuměli," říká trenérka Zdena Havlíčková.
Do vrcholu překážkové sezony Belovodsk poprvé nakoukl v jednom z nejkvalitnějších ročníků novodobé historie. Za Havlovým skokem byl jediným koněm, který zachytil zrychlení dvojice Peruán - Risk Of Thunder, a třebaže nakonec z třetího místa ztrácel na vítěze 25 délek, rázem se zařadil do úzké krosařské špičky.
Souboje na ostří nože s Peruánem
O rok později Belovodsk překonával Taxis jako první a předvedl jeden z nejkrásnějších a nejsuverénnějších skoků za mnoho let. Jan Havlíček posléze hnědáka stáhl hlouběji do pole a dlouho čekal, ale když Zdeněk Matysík kolem velkých zahrádek posunul Peruána na špici, Belovodsk byl připraven.
Na Havlův skok už oba rivalové najížděli hlava - hlava. Belovodsk při skákání vybočil doleva a vytlačil Peruána, který při této kolizi ztratil několik délek. Do posledního oblouku vbíhal Belovodsk se slušným náskokem a sahal po vítězství. Matysík ale nezpanikařil, na začátku cílové roviny se znovu vyvezl vedle Belovodska a zaútočil. Valach stáje Pegas sice až do cíle srdnatě bojoval, ale nakonec se musel spokojit s druhou příčkou.
"Belovodsk prokázal, že jeho nejlepší léta teprve přicházejí, ale já u toho možná už nebudu. Závěr mé kariéry se blíží. Snad to zkusím ještě za rok, ale do popředí se už derou mladí jezdci," řekl Jan Havlíček po doběhu novinářům.
Belovodskova třetí památná Velká pardubická následovala v roce 2001. I tentokrát šel do výběhového oblouku na první pozici, ale na předposledním skoku z něj Havlíček vypadl.
"Honza měl velice dobrý pocit, a kdoví, jestli se právě proto na chvíli nepřestali soustředit. Možná, že tenkrát byl tomu vítězství opravdu nejblíž. Ale to je osud a nedá se s tím nic dělat, štěstí prostě nestálo na naší straně," konstatuje Zdena Havlíčková.
Valach následně obdržel pozvání do Cheltenhamu, kde doběhl pátý v tehdejší Sporting Index Chase na 6200 metrů. Za vítězným Lucky Cloverem zaostal o 5 1/2 délky. "Dlouho běžel v kontaktu, dvě překážky před cílem honil špici, za posledním skokem zeslábl,” napsal o jednom ze čtyř českých zástupců v tomto dostihu list Racing Post.
Poslední štace ve Zhoři
Už se zdálo, že Belovodsk v devíti letech po zdravotních problémech ukončil kariéru, ale v roce 2004 se jako dvanáctiletý veterán ještě na několik dostihů do Pardubic vrátil. To už stál ve Zhoři u Jihlavy v tréninku svého prvního opatrovatele Romana Vítka.
"Belovodsk měl velké štěstí, že ve Zhoři k němu přilnul Jirka Plzák a vzal si ho na takový vedlejší pracovní úvazek. Investoval do něj spoustu svého volného času, skokanské erudice i žokejské zkušenosti. Postavil mu individuální tréninkový plán a vedle chodu té hlavně rovinové stáje v něm udržoval to, co v něm bylo," konstatuje Vítek.
Nejlepšími výsledky ze závěru hnědákovy kariéry byla pátá místa v Ceně Vltavy a ve Velké pardubické 2005, kde Belovodsk pod Jiřím Plzákem v jednom z mimořádně rušných ročníků definitivně ukončil kariéru.
Celkem v českém tréninku absolvoval 43 startů, získal pět překážkových vítězství a vyběhal přes 2 miliony korun.
Na penzi s Orphee des Blins
V té době bylo už dávno rozhodnuto, že Belovodsk zůstane u rodiny Trávníčkových na penzi. "Nechali jsme si ho, protože jsme ho měli rádi. Navíc to byl kůň, který čtyřikrát běhal Velkou a třikrát byl na tabuli. Udělal spoustu radosti," objasňuje Jiří Trávníček.
Povahově se někdejší "ukrajinský držák" ani na stará kolena výrazněji nezměnil.
"Sice působí jako kliďas, ale na výjimečné zákroky je trochu nervák. Vzteká se, když má být očkován nebo nastoupit do auta. Tyhle věci se s věkem zhoršují, ale jinak je moc hodný. Malé děti ho vodí na pastvu i z pastvy," dodává Barbora Vemolová.
Nějaký čas strávil Belovodsk ve výběhu s trojnásobnou vítězkou Orphee des Blins. Dvojice bývalých hvězdných překážkářů, kteří pomohli stáji Pegas splnit sen o úspěchu ve Velké pardubické, si spolu dozajista měla co říct. Byť o tom, jak správně překonat Taxis, to určitě nebylo…
