Ve věku 78 let zemřel v noci na úterý jeden z nejúspěšnějších dostihových trenérů moderní české historie Tomáš Šatra. Během bezmála půlstoletí připravil ve Velké Chuchli více než 700 vítězů včetně hvězd jako Nora Jeane, Chardonney Tcheque, Progression, Near Dancer, Blue Coral, Mikesh nebo Kento.
Před rokem 1989 byl spjatý se stájí Xaverov, ale neméně úspěšně si počínal i v soukromé éře. Na jedničkové scéně dosáhl 145 vítězství, z toho patnáct klasických a dvakrát se prosadil v Českém derby. Zaznamenal i devět umístění v dostizích blacktype včetně vítězství v italském listed s Chardonney Tcheque a Blue Coralem, a dvakrát (1972, 1977) byl šampionem rovinových trenérů.
Šatrovo jméno bylo v českém turfu institucí. Díky svým obrovským zkušenostem se těšil respektu i mezi soupeři, jezdci často vzpomínali na jeho ordre a typický nadhled. I před vrcholy sezony dokázal zůstat nad věcí. "Když se daří, člověk se může jen tak nadnášet, ale ne hned lítat," zněl jeden z jeho okřídlených výroků.
Do Velké Chuchle přišel poprvé v roce 1955 jako učeň. V mimořádně silném ročníku se sešel s pozdějšími kolegy Jaroslavem Drlíkem či Ferdinandem Minaříkem. "Přišlo nás do učení asi třicet a vyučilo se ani ne patnáct. Na závodišti nás rozdělili k trenérům a odjeli jsme autobusem na Jíloviště. Pak to bylo čtyři kilometry pěšky ještě na internát, kde jsme zůstali do Vánoc. Pak jsme se stěhovali do Malé Chuchle a v létě druhý rok už se stavělo dnešní učiliště. Jako učni jsme tam naplno makali. Měli jsme normu, kolik koleček denně jsme museli rozvést hlíny, spárovali jsme normálně podezdívku, komíny. A také jsme pokrývali první z horních stájí, dokončenou někdy v létě 1956," vzpomínal před čtyřmi lety na své začátky.
Tomáš Šatra odjezdil několik dostihů, ale záhy bylo jasné, že dostihovým jezdcem se nestane. Krátce se soustředil na proutěné překážky a působil především jako ošetřovatel a pracovní jezdec. Zakotvil ve stáji Xaverov nejprve u trenéra Ference Hofbauera a posléze u Josefa Šacha, který se později stal jeho tchánem.
"Hofbauer byl Maďar, mluvil špatně česky, ale jinak bych řekl, že to byl férový frajer. Je fakt, že dřív ti koně pracovali trochu víc než dnes, ale nedá se říct, že by to honil. Některý kůň pracoval víc, některý míň. Byl to dobrý trenér, rozuměli si s žokejem Šachem a bylo znát, že o té přípravě koní přemýšlí. Prožil jsem tam krásná léta, v roce 1963 jsem se vrátil z vojny a ošetřoval jsem vítěze derby Nila a po třech letech také jeho nástupce Corveta," vyprávěl.
Klíčová nabídka padla v Kolíně nad Rýnem
Ve druhé polovině šedesátých let se Šatra snažil sbírat zkušenosti v zahraničí. Původně plánovaná cesta do Rakouska ještě nevyšla, ale na podzim 1967 se mu podařilo vycestovat do Mnichova. "Na pasovém oddělení mi řekli, abych si zařídil doporučení od podniku, že mě chtějí vyslat na praxi do Německa. První povolení jsem měl na tři měsíce, pak mi vyřídili služební pas," popisoval.
V Mnichově působil jako cestovní "futrák" u trenéra Herberta Blocka. Když v roce 1969 přijel s koňmi svého šéfa na Cenu Evropy, potkal v Kolíně nad Rýnem ředitele Xaverova Václava Vančuru. "Ten mi řekl, že kdybych se vrátil, dá mi pár koní do tréninku. Byla to zajímavá nabídka. Sice jsem doufal, že za pár let budu moci trénovat i v Německu, ale byl jsem si vědom toho, že doma to bude přece jen podstatně jednodušší," popisoval své tehdejší rozhodování. Vrátil se do Velké Chuchle, začal trénovat a hned v první sezoně 1970 připravil vítěze St. Legeru Sighama. Brzy poté odešel do penze Jaroslav Houra a Šatra převzal i zbytek stáje Xaverov.
Se svým prvním šéfem Vančurou si rozuměl. "Když to v neděli nešlo podle představ, dokázal být nepříjemný. To jsem si chvílemi připadal jako toreador. Ale je fakt, že jsme si rozuměli a v té době jsem pravidelně jezdil na Xaverov. Dorazil jsem třeba v pondělí, on měl zrovna poradu a buď všechny vyhodil ze zasedačky nebo šel se mnou do vedlejší kanceláře a hodinu si povídal o koních a novinkách z práce. Po jeho odchodu to bylo jiné. S jeho nástupcem jsem si sedl ke stolu a za dvě minuty jsme si neměli o čem povídat..."
V sedmdesátých letech slavil Tomáš Šatra velké úspěchy s výjimečnými klisnami Quintal a Nanon. Nezapomenutelný byl rok 1977, kdy vyhrál tři z pěti klasických dostihů a sedlal Koně roku Kenta, který ovládl Velkou jarní cenu a St. Leger. V Československém derby podlehl Bohatierovi. "Tu sezonu pro mě jezdil Ferdinand Minařík, protože v jeho motešické stáji neměli koně do velkých dostihů. To byl hodně dobrý rok," vzpomínal.
Ve stejném roce byl také reprezentačním trenérem na Mezinárodním mítinku socialistických států v Moskvě. "Vedoucího ekipy přepadly hned druhý den po příjezdu střevní problémy a do konce mítinku jsme ho neviděli, což bylo štěstí. Do stáje jsme jezdili brzy ráno, aby po nás mohli trénovat klusáci, takže jsme měli v devět hodin hotovo a popíjelo se. Vraceli jsme se autobusem do města, jeli s námi východní Němci a někdo přišel s tím, že se odpoledne půjdeme podívat na Lenina do mauzolea. Němci nám to rozmlouvali s tím, že mají pár západních marek a zařídí, aby nám toho Lenina přivezli do hotelu," vyprávěl o zákulisí mítinku, na němž Československo vybojovalo dvě vítězství díky Reflexovi a Comodorovi.
Životní koně přišli po roce 1989
V 80. letech připravoval Šatra populárního veterána Mauritiuse a klasickou vítězku Shapely Star, po revoluci se do jeho stáje začalo dostávat stále více importovaných koní prostřednictvím stájí jako 20th Century, Stewart Aitken nebo Rainbow Racing. Osu Šatrovy stáje v té době tvořili první žokej Karol Šarina a obročník Adolf Bureš. V roce 1994 se radovali z prvního vítězství v Českém derby prostřednictvím Progressiona.
O tři roky později úspěch zopakovali s hřebcovou sestrou Norou Jeane, která se stala jedním ze Šatrových životních koní. Deset ze svých čtrnácti startů proměnila ve vítězství, její těsné porážky ve Slovenském derby a pražském St. Legeru patřily k nejtrpčím dostihovým okamžikům druhé poloviny 90. let. Samotný Šatra se však vždycky díval dopředu. Ještě na sklonku kariéry sbíral mezinárodní úspěchy s Chardonney Tcheque nebo Blue Coralem. Trajektorie kariér koní jako Near Dancer nebo právě Chardonney Tcheque svou konzistentností nezapřela Šatrův trenérský rukopis.
Jeho chuchelská stáj se s postupujícími lety a stále těžšími ekonomickými poměry postupně zmenšovala, ale až do poslední chvíle se dokázala udržet na nejvyšší scéně. Působila v ní celá řada špičkových jezdců, zkušený trenér neváhal dávat šanci i mladým talentům. Pomáhal nastartovat kariéru Petra Foreta, Ivě Miličkové nasedlal Blue Corala k vítězství ve Velké ceně Prahy a spolu s Martinou Havelkovou sahali po vítězství v Českém derby 2014 s Honzikem Chiperou.
Na podzim 2018 s těžkým srdcem ukončil kariéru. "Trénoval jsem 48 let a chvilku jsem přemýšlel, že to dotáhnu do padesátky, ale opravdu jen chvilku. Příčin, proč jsem skončil, je víc. Jednou z nich je nedostatek personálu," přiznal krátce po rozpuštění stáje.
Za největší koné svého trenérského života považoval Noru Jeane, Blue Corala a Chardonney Tcheque. Nejvíce si považoval mezinárodních úspěchů. I proto litoval, že se Noře Jeane nepodařilo poměřit na scéně blacktype. Mimořádně si oblíbil milánské závodiště San Siro, ale do posledních let měl blízko i k Německu, kde měl mnoho přátel.
Foto: Pavla Pechmanová
