Monika Krejzová se u koní pohybuje již od dětství, kdy se svou sestrou a bratrem měli doma poníka. Později měla své koně ustájené v několika komerčních stájích, kde jí však chyběl individuální přístup ke zvířatům. To byl také jeden z důvodů, proč vždy chtěla mít koně ve vlastním a momentálně se svou rodinou buduje areál, ve kterém bude dobrý přístup ke koním prioritou.
Kde momentálně se svými koňmi sídlíte?
Nyní jsme asi osm let ve Starých Ouholicích. Okolní pozemky patří mojí mamce, stejně jako areál bývalého JZD, který dlouho ležel ladem. Já jsem s ním hned od začátku měla velké plány, ale vlastně až minulý rok jsme se dostali k jeho rekonstrukci. A tím si se sestrou Anetou Knotkovou plníme náš sen, co se týče jezdeckého areálu. Náš název je JS Harley Forever, podle našich dvou koní. Harley je moje klisna, která je z našeho chovu, Forever byl sestřin plnokrevník, kterého jsme zachránili jako vysloužilého dostihového koně.
Jak jste se vůbec ke koním dostala?
Moje mamka byla koňský nadšenec, ale dříve nebyl tak jednoduchý přístup ke koním. Tak mně a mým dvěma sourozencům pořídila vlastního poníka. Já jsem se na poníkovi začala učit jezdit, později skákat a mamka zanedlouho pořídila další koně. A jak jsme se sestrou vyrostly, tak nám všechno předala. Před osmi lety jsme dostavěli s manželem rodinný dům ve Starých Ouholicích, tak jsme všechny koně přesunuli sem.
Jaké byly vaše začátky ve Starých Ouholicích?
Původně zde bylo JZD, které už tou dobou bylo opuštěné. My jsme na přilehlých pozemcích postavili rodinný dům, kde nyní s manželem bydlíme. K tomu jsme si postavili zázemí pro naše koně, abychom se sem mohli přestěhovat. Ale netrvalo dlouho a začalo se to tu rozrůstat. V současné době zde máme hlavně kamarády, kteří při běžné návštěvě poprosili, zda by se k nám mohli se svými koňmi přestěhovat. A od roku 2020 se plně věnujeme rekonstrukci areálu, který bude plně funkční a využitelný i pro sportovní účely, bude se tedy jednat o komerční ustájení pro klienty.
Co je součástí vašeho stávajícího areálu?
Máme zde sedm hektarů pastvin a několik venkovních boxů. Jsou zde i koně, kteří jsou na pastevním ustájení, kde mají velké přístřešky o velikosti 6x10 metrů. Také máme dvě jízdárny, ta větší má rozměry 60x30 metrů. Povrch na obou plochách je klasický písek, který oceňují především westernoví jezdci.
Co vás přivedlo na myšlenku vybudovat nový jezdecký areál?
Hlavně asi velký zájem okolí. Náš areál je velmi dobře situovaný, nacházíme se na osmnáctém kilometru na dálnici z Prahy do Ústí, takže z Letňan tu jsme za dvacet minut. A za poslední dva roky se mi snad nestalo, aby mi někdo alespoň jednou týdně nezavolal s požadavkem na ustájení. A také když jsem měla jako malá ustájené koně v komerčních stájích, nebyla jsem nikdy plně spokojená. V našem areálu se chceme věnovat individuálním potřebách majitelů i koní.
Co všechno plánujete stavět? Co je již hotovou součástí areálu?
Nyní máme hotové boxy a doděláváme zázemí pro jezdce. V zimě budeme dělat povrchy. Připravených máme dvacet jedna boxů, i když obsadit chceme asi jenom patnáct, aby nějaké boxy zůstaly k dispozici pro naše potřeby. Budeme dělat veterinární box s vlastním závěsem, porodní box. Ještě chci udělat inhalační box pro dušné koně, to jsem viděla na stáži v zahraničí. Často jsem se byla dívat v Holandsku, Německu, jak to v zahraničí všechno chodí.
Krytá hala o rozměrech 20x40 již stojí. Chybí nám pouze dodělat povrch, a to i na venkovní jízdárně. Na obou plochách bude bílý písek s geotextílií. Kolbiště je o velikosti 30x60 metrů a plánujeme pořídit i kompletní skokový materiál. A jelikož sestra je velkým milovníkem amerických plemen, budeme dělat i malý trail. Na okolních pozemcích máme sedm hektarů pastvin, které pravidelně udržujeme. Na zimu děláme menší výběhy, aby koně nestáli v rozbahněné půdě.
Stavíme také velkou společenskou místnost, která bude sloužit i k různým vzdělávacím seminářům a workshopům. Už dříve jsme zde ve Starých Ouholicích pořádali například workshop se Zuzanou Suzan se zaměřením na sed jezdce. Tehdy jsme ale měli pouze pronajatou místní hospodu, tak doufám, že od příštího roku budeme takovéto akce pořádat ve vlastním. Já si myslím, že je velmi důležité se neustále vzdělávat, takže plánuji i semináře s různými zahraničními lektory.
Dalo hodně práce naplánovat celý projekt a zrealizovat ho?
Nepřestává mě překvapovat, jak je celá ta realizace náročná. Já jsem vlastně měla vše v hlavě rozvržené, už když jsme se sem nastěhovali. Zbytek pořád dolaďujeme za běhu. Bylo náročné vyhovět všem normám, ať už veterinárním nebo stavebním. Ale zatím všechno klape podle představ. Jediné, co nás trápí, je nedostatek dělníků. Máme veškerý materiál i prostředky, ale chybí pracovní síla. Jinak si myslím, že už bychom dávno otevřeli.
Co máte v plánu s areálem, až bude postavený? Jakou chcete mít klientelu?
Primárně fajn lidi, kteří k nám zapadnou do party. Co se týče zaměření, nebráníme se ničemu. Tím, že sestra miluje western, můžou to být klidně westernoví jezdci. Já jsem zase z té skokové a drezurní sportovní populace. Takže pokud budeme schopní poskytnout dobré zázemí i vrcholovým sportovcům, já budu určitě ráda.
Na kdy plánujete otevření areálu veřejnosti?
Představa je momentálně taková, že v létě roku 2022 bychom otevřeli pro klienty. Pořád se ale potýkáme s tím, že nám nechodí dělníci, tak si netroufám s jistotou říci. Ale doufám, že alespoň do září 2022 bychom mohli naplno otevřít.
Budete v budoucnu pořádat závody?
My zde každoročně pořádáme klubové závody pro místní děti, a když vidím, kolik práce to všechno obnáší, tak si nejsem úplně jistá. Na druhou stranu už mám naplánované cesty pro koně i diváky vedoucí z opracoviště na kolbiště, v čele kolbiště posezení s grilem, takže možná ano.
Vy zde máte i koně vlastního chovu, prozradíte nám o nich něco?
Moje mamka měla vždy ráda Kinské koně, což je i moje klisna Harley, která je našeho chovu. V letošním roce z ní mám hřebečka po He´s Blue. Po tomto hřebci máme i kobylku z klisny s výkonností S po hřebci Alme Z. Třetí hříbátko je plemene paint horse. Na příští rok čekáme potomka z další Kinské klisny, která je připuštěná hřebcem Cante Royal. Na toto hříbátko jsem opravdu zvědavá.
Foto: Denisa Vegrichtová, poskytla Monika Krejzová
