Anna Reinbergerová je nedílně spjata s chovem strakatých koní v České republice. Vlastní areál v Želkovicích u Berouna a zabývá se i odchovem a výcvikem mladých koní. Sama aktivně závodí v drezuře na té nejvyšší úrovni. 

 

Co vás vedlo k tomu pořídit si vlastní stáj? Jaká byla vaše cesta až do Želkovic?

Pocházím z rodiny, která s koňmi nemá nic společného, takže zakoupením Želkovic jsem si splnila dětský sen tak trochu i navzdory rodině. Předcházely mu dvě nebo tři pronajaté stáje, kde jsem měla možnost si vyzkoušet, jaké to je mít vlastní stáj. Rozhodně jsem věděla do čeho jdu. Ale mohu přiznat, že jsou chvíle, kdy si říkám, že teplý byteček v paneláku má své nesporné výhody. Ale paradoxně to nejsou nejtěžší chvíle s koňmi, které mě přivádějí k zoufalství, ale hlavně administrativní záležitosti okolo daní, dotací a papírování. Jsem například schopná vyjmenovat většinu plemen koní, ale věděli jste, že je víc druhů daní? Já tedy ne. 

 

Kolik máte ve vaší stáji ustájených koní? Máte jen boxové nebo i pastevní ustájení?

V Želkovicíc je přes šedesát koní a z toho asi čtyřicet je ustájených. Většina z nájemních koní je ustájena v boxech plus další část tvoří mladí koně na pastvinách. Specializuji se na odchov mladých koní od odstavu až po případné obsednutí a navrácení majiteli. Myslím, že vychovat mladého funkčního jezdeckého koně je relativně složitá záležitost. První aspekt je korektní odchov z hlediska zdraví, kdy je nesmírně důležité správné krmení a dodávání vitamínů. Ale neméně důležitý je volný pohyb ve stádě na velkém prostoru. Dalším podle mě velmi pomíjeným faktorem je psychická stabilita mladého koně. Mladý kůň potřebuje kamarády na hraní a zárověň starší koně, kteří jej vychovávají. A samozřejmě profesionální přístup personálu a lidí, kteří s nimi manipulují. Jednoduše řečeno, mladý kůň na dvorečku odchovat prostě nejde. Vidím obrovský rozdíl při obsedání mezi našimi koňmi a koňmi z nevhodného odchovu. 

 

Čím vším vaše stáj disponuje?

V současné době máme dvacet vnitřních boxů, osm venkovních boxů a nyní jsme dostavěli ještě pět nových boxů, které budou vhodné zvlášť pro koně s respiračními problémy. Hala 20x40 metrů je vybavena moderním povrchem a samozřejmostí je kompletní parkurové vybavení. Jízdárnu 30x60 metrů čeká výměna povrchu, která proběhne nejpozději na jaře. Obrovskou výhodou Želkovic je sedmdesát hektarů vlastních pastvin a luk, kde asi na čtyřiceti hektarech paseme. Takže všichni koně mají dostatek trávy ve výbězích, a to nejen ti pastevní. Také jsou zde v okolí skvělé terény, kdy je možné jet i na několikahodinové vyjížďky.

 

 

Vy se zabýváte chovem strakatých koní, jak jste se k tomu dostala?

Můj chov strakatých koní vznikl v podstatě náhodou. Když jsem jako čerstvě osmnáctiletá konečně uprosila maminku, aby mi pořídila koně, tak jsem zrovna na chatě na Vyžlovce jezdila v turistické stáji, kde si majitel pořídil dva strakaté hřebce po Taarlon, Westa a Welse. Westa jsem po kastraci nějakou dobu jezdila a nakonec jsme ho zakoupili a já mohla začít závodit. West sice nebyl zrovna nadprůměrný skokový talent, ale byl velmi snaživý a například jsme spolu vyhráli mistrovství Prahy v roce 2002. Před několika lety jsem potkala mou spolužačku z Gymnázia Jana Keplera MVDr. Zuzanu Drábkovou, mimo jiné v současnosti skvělou veterinářku působící jak v Brně na veterinární klinice, tak různě po světě, a ta mi připomněla náš rozhovor, na který jsem už dávno zapomněla. Vzpomínala, jak jsem ještě na gymnáziu řekla, že když se mi všichni na závodech smějí, že mám strakatého koně, tak jim dokážu, že tito koně dokážou být stejně dobří, jako normální jednobarevní koně. Uznávám, že jsem si vytyčila hodně těžký cíl a cesta to vůbec není jednoduchá. Nicméně některých dílčích úspěchů jsem již dosáhla. Hřebec Bernstein se prosadil ve skokovém sportu a hlavně jako plemeník, kdy například letos připustil přes padesát klisen. Druhý Special Coloured dosáhl v drezuře výkonnosti TT a doufám, že pokud mu zdraví dovolí, tak ještě vyjedeme. A samozřejmě naděje se upíná na mladé generace koní, kde se mezi nimi snad objeví další talentovaní koně. 

 

Co je pro vás v chovu nejdůležitějším faktorem?

Chov je enormně komplexní záležitost, kde teprve když většina proměnných „sedne,“ dokážete odchovat šampiona. Základem je kvalitní klisna s dobrou a výkonnou rodinou. Mnoho lidí si myslí, že je důležitý otec klisny. Samozřejmě hraje také svou roli, ale nejdůležitější je v původu vysledovat mateřskou linii, a jak je tato rodina úspěšná ve sportu nebo chovu. Samozřejmě velmi ceněné jsou klisny, které již mají potomky ve vysokém sportu nebo daly plemeníka. Mně se například podařilo získat klisnu Quidam de Revel x Acorado I, která má v německu potomka, který chodí parkury 140 centimetrů. Na příští rok čeká hříbě po Bernsteinovi. Již dávno jsem opustila myšlenku zkoušet odchovat kvalitní potomky na typicky „českých“ klisnách. Vůbec netvrdím, že by se u nás nedala sehnat kvalitní chovná klisna. Ale jedná se spíše o výjimky. A odchov hříběte je stejně drahé jak u normálního hříběte, tak u výjimečného. Takže se poohlížím v zahraničí, když chci sehnat dobrou chovnou klisnu. Vzhledem k tomu, že si nemohu dovolit kupovat klisny například za 10 000 euro a výš, tak občas risknu koupi starší klisny nebo klisny s nějakým zraněním a doufám, že se mi podaří odchovat dobré hříbě. 

 

Další nepřehlédnutelný faktor je spojení klisny s hřebcem. Protože se k sobě musí hodit. Ale mnohdy i když teoreticky máte pocit, že to bude to pravé, výsledek se vůbec nepovede. A také opravdový jasný ortel je možné říci až po opakovaném spojení a potomky je možné dobře posoudit až přibližně v pěti letech. Krásné korektní hříbátko ještě není zárukou výkonného sportovního koně. 

 

Když máte klisnu a vybraného hřebce, ještě stále není vyhráno. Musíte dokázat klisnu připustit a udržet březí. Zastávám názor, že v konečném zúčtování u řekněme tříletého koně nehraje 1000 euro rozdíl v připouštěcím poplatku roli. Takže se až na výjimky poohlížím v zahraničí a moc českých hřebců kromě Bernsteina nepouštím. Jedna taková výjimka byl například můj oblíbenec Dartoni, po kterém mám letos naprosto luxusní strakatou kobylku z matky po Bernstein. Ale získat sperma ze zahraničí také není jednoduché. Pravidelně máte pocit boje s větrnými mlýny. Problémem jsou víkendy a svátky, kdy dopravní společnosti nefungují. Někdy mám pocit, že v Německu mají státní svátky schválně v hlavní připouštěcí sezoně a výhradně v době ovulace klisny. A když není státní svátek v Německu, tak je v Čechách. A nebo je alespoň neděle. Já mám štěstí v tom, že když se nedaří získat sperma ze zahraničí, použiji Bernsteina a nebo mám určitou zásobu mražených dávek. Díky bohu se o mé klisny stará Ing. Radek Tolman, jehož úspěšnost u mých klisen je zatím téměř 100%. A navíc má u mě ustájeného koně další výborná veterinářka zabývající se také reprodukcí MVDr. Hana Bartúnková, takže zvládám dobře časově obsáhnout připouštění. 

 

Když všeobecně zhodnotím faktory chovu, je potřeba se pokoušet o co nejkvalitnější spojení, a pak doufat a modlit se, aby štěstěna stála při nás. Když je štěstí, klisna zabřezne. Když je štěstí, narodí se zdravé hříbě a klisna přežije. Když je štěstí, dožije se ve zdraví tří let a může se začít jezdit. Když je štěstí, je to kvalitní kůň. A já mám ještě takovou specialitu: když je štěstí, narodí se mi strakaté hříbě. Letos jsem měla obrovské štěstí na tři strakatá hříbata z jednobarevných velmi kvalitních skokových klisen. Zato drezurní se mi nepovedly. Mám dvě jednobarevná a dokonce i ze spojení hnědo-bílý hřebec a černo-bílá klisna se mi narodila zrzavá klisnička. Ale krásná. Jsem si ale plně vědoma toho, že opravdu kvalitní strakaté koně do sportu pouštěním pouze barevných koní nezískám, a proto do chovu zařazuji jednobarevné koně a doufám. 

 

 

Z vašeho chovu je nejznámější plemenný hřebec Bernstein, můžete nám ho trochu představit?

Existují koně, které je možné považovat za životní a v mém případě je to Bernstein. Před čtrnácti lety se narodil mé klisně Coroně po hřebci Beethowen (Contender). Účastnil se skokových soutěží do obtížnosti 140 centimetrů a v drezuře dosáhl výkonnosti T. Přestože to není pohybem typický kůň na drezuru, tak někteří jeho potomci se velmi dobře hýbou. Letos je mu čtrnáct let a jeho sportovní kariéra doufejmě ještě zdaleka neskončila a stále závodí s Denisou Vegrichtovou na úrovni do 135 centimetrů (trochu doufám, že mi ho ještě někdy vrátí a já si na něm ještě zazávodím.) Mimo to je také enormně charakterní a nemusím se vůbec bát nechat mou dvouletou dceru Terezku, aby jej čistila nebo se na něm svezla. Jeho kariéra plemeníka je podle mě až překvapivě bohatá, protože v posledních letech má každý rok 40-50 klisen a určitě už je v republice minimálně 100 jeho potomků. Letos byl také zařazen do oldenburské plemenné knihy do oddělení Hengstbuch 1 na základě výkonnosti a potomstva. Jeho první silnější ročníky jsou letos čtyřletí a začínají se ukazovat ve sportu. Pokud jeho tříletý syn Be Legend získá licenci Slovenského teplokrevníka v právě probíhajícím testu hřebců, tak bude mít v chovu zařazené již dva plemeníky. 

Z letošních hříbat byl jeho hřebeček Brilliant Bernstein z matky Berlin x Libero H třetí na výstavě plemene Slovenského teplokrevníka.  A klisnička Narnie Bernstein z matky Nekton x Caretino získala na výstavě hříbat všech plemen druhé místo a prémii oldenburského svazu. 

 

Máte i nějaké další zástupce strakatých koní ve sportu?

V Čechách se v minulosti díky Taarlonovi občas objevovali strakatí koně v nižším, převážně skokovém sportu. A myslím, že jeho pomyslnou štafetu u nás převzal Bernstein. Ale je potřeba se dívat nejen u nás doma, ale především do zahraničí a do vysokého sportu. V něm se asi jako zcela první prosadil Utah van Erpekom, který s Johnem Whitakerem závodil v mezinárodních soutěžích do 160 centimetrů. Po Utah van Erpekom mám dvouletého hřebečka a dvouletou homozygotní klisničku a přístí rok se pokud vše dobře dopadne u nás narodí také jeden jeho potomek.  Jeho syn Ullys Morinda z matky po Jalisco B dosáhl stejné úrovně s belgickým jezdcem Rickem Hemeryckem. Mohla bych jmenovat ještě další, ale to bych byla asi moc rozsáhlá. V současné době nejsou strakatí koně ve vyšším sportu až takovou raritou a je již několik chovů po celé Evropě, které se na tuto barvu specializují. S většinou z nich jsem ve spojení a snažím se sledovat všechny kvalitní koně v tomto zbarvení a ty nejlepší hřebce se snažím použít v mém chovu. 

 

Jaký máte do budoucna cíl?

Cesta je cíl a já se snažím stále zlepšovat alespoň v podmínkách, které dnes mám. Je v plánu vylepšovat areál v Želkovicích a pokusit se o co nejkvalitnější chov. Když jsem se naposledy účastnila drezurních závodů v Kralovicích, první půlka přátel a známých mi říkala, že mě nepoznali, když jsem neměla strakatého koně, a ta druhá se ptala, kde má ten kůň fleky. Zdá se, že už se strakoši poněkud patřím k inventáři. 

 

Foto: poskytla Anna Reinbergerová