„Jezdecký areál, kde mám nyní ustájené své koně, se podle jména majitele nazývá stáj Ing. Petra Dajbycha a nachází se v Trnové, což je obec ležící nedaleko Plzně,“ říká Štěpánka Mašková. V tomto areálu jezdí Štěpánka už od svých úplných jezdeckých začátků. Její otec, známý český stavitel parkurů a trenér Petr Mašek, v této stáji několik let působil jako jezdec, takže o osudu dcery Štěpánky bylo tak trochu předem rozhodnuto a výběr stáje byl hned jasný. 

 

Vystřídala jste i nějaké jiné jezdecké areály a kluby nebo toto je prozatím váš jediný? 

Od roku 2017 jsem čtyři sezóny reprezentovala stáj Petra Dohnala, ale od letošního roku jezdím za stáj Ing. Petra Dajbycha. Tyto subjekty jsou v tom samém areálu, takže to pro mě byla změna úplně minimální.

 

Jaké jsou základní parametry vašeho domovského areálu? 

Máme zde šestatřicet boxů, velkou a malou venkovní jízdárnu s kvalitním překážkovým materiálem, krytou halu, lonžovací kruh, travnaté výběhy, mycí box a solárium. Pro jezdce je tady velmi dobře vybavená klubovna, několik sedloven a šaten. Každý rok se u nás koná Memoriál Václava Šlajse, při němž se zde závodí do úrovně L*. 

 

Můžete prozradit něco o historii tohoto místa? 

Zdejší zámek byl postaven roku 1804. Po skončení 2. světové války sloužilo toto místo jako dětská ozdravovna. Později byl areál zakoupen do soukromého vlastnictví, vše se postupem času rekonstruovalo a přistavilo se postupně nové zázemí se zaměřením na jezdectví. Dříve zde fungoval i odchov hříbat a příprava mladých klisen ke zkouškám.

 

 

Co je největší výhoda této stáje z vašeho osobního pohledu?

Myslím si, že jednou z těch největších výhod tady u nás je skvělé prostředí na vyjížďky. Máme opravdu velké možnosti, co se ježdění v terénu týče, protože je zde spousta luk různých velikostí a rozsáhlé lesy s dobrými cestami. Někdy i chodím místo na kolbiště pracovat na louku, některým koním to vyhovuje více a mně osobně také.  

 

Kolik času zde trávíte? Jak vypadá váš běžný program, pokud jste zrovna tady "doma" a ne někde na závodech?

Trávení času ve stáji je hodně individuální záležitost a záleží na tom, kolik koní na ježdění v daný den mám a co s nimi mám dělat podle tréninkového plánu. Za normálních okolností ve školním roce jsem u koní většinou celé odpoledne a bývám ve stáji až do večera. Program má taky každý kůň jiný, ale ve směs, když nejsou závody, tak se snažíme jim nechávat jeden den úplně volný, chodí pouze do výběhu. Jeden až dva dny se poté věnujeme skokové přípravě a zbytek dní je určený pro práci na kolbišti, louce či na vyjížďce.

 

Bez jaké části zázemí byste se nemohla s koňmi nikdy obejít? Co berete jako naprostý standard pro to, abyste mohla vy i vaši koně v jakémkoliv areálu působit?

Již zmiňované prostory na vyjížďky jsou pro nás hlavní prioritou a také určitě kvalitní povrch na kolbišti a dobré výběhy. To jsou základní a zároveň nejdůležitější věci pro práci s koňmi na takovéto úrovni. 

 

Jsou plánovány v blízké budoucnosti nějaké změny v tomto areálu, např. rekonstrukce, rozšíření? Cítíte vy osobně potřebu nějaké změny? 

Na začátku letošního roku se nám předělával povrch na velké jízdárně za účelem lepšího odvodňování. O žádných dalších plánovaných rekonstrukcích nevím. Sama si však myslím, že tu máme vše, co potřebujeme a také vše funguje tak, jak má.

 

Foto: Tomáš Bernát / poskytla se svolením Štěpánka Mašková