Sedmé místo na Světových jezdeckých hrách 2018 v Tryonu, páté místo na seniorském mistrovství světa v Ebreichsdorfu o rok dříve, čtvrté místo na mistrovství Evropy 2016 v Le Mans. K tomu řada úspěchů včetně nejvyšších příček na mezinárodních voltižních závodech CVI. To je jen krátká vizitka Jezdeckého klubu voltiž Albertovec, jehož skupina patří v posledních deseti letech ke světové špičce. V minulém roce se však jedna kapitola v klubové kronice uzavřela a začala se psát nová. 

 

Poslední velkou akcí, kde závodili cvičenci ještě pod původním názvem klubu, bylo mistrovství České republiky v září 2020. V té době už koně v Albertovci nestáli. Nejen o jejich stěhování, ale i o budování nového zázemí a plánech na sezonu 2021 jsme si povídali s Kateřinou Kocurovou. 

 

 

Jak se přihodilo, že Jezdecký klub voltiž Albertovec už není v Albertovci?

O přesunu z Albertovce jsme uvažovali delší dobu, už jsme tam nebyli spokojení. Do toho se přidal odchod Andrey Videnkové kvůli mateřským povinnostem a změna práce lonžéra a trenéra Ladislava Menšíka, který v Albertovci pracoval a vše měl pod kontrolou. Posledním impulsem byl covid.

 

Můžete situaci trochu přiblížit?

Jako mnozí, i my jsme měli zákaz trénování, což bylo samozřejmě pochopitelné vzhledem k situaci, ale nám byl bohužel zakázán jakýkoliv kontakt s našimi klubovými koňmi. Ty jsme měli v té době tři a jednoho úplně mladého pár měsíců ve výcviku. Všichni víme, že alespoň kontakt a trénink pod sedlem koně potřebují. A to nám bylo bez jakýchkoli výjimek odepřeno. Proto jsme se po měsíci, co jsme koně vůbec neviděli a téměř jsme o nich neměli ani žádné zprávy, rozhodli, že už nebudou v Albertovci ani chvíli a po domluvě jsme je odvezli. Doslova ze dne na den jsme je naložili do vozíku a odjeli k Ladislavovi Menšíkovi domů do Strahovic, což je kousek od Albertovce.

 

Takže klub i koně se usídlili ve Strahovicích?

Zprvu to mělo být dočasné řešení, ale po pár měsících jsme byli „ve svém“ tak spokojeni, že se to stalo definitivním. Pochopitelně zázemí stále budujeme, jde to rychlým tempem, celá trenérova rodina a rodiče dětí se hodně angažují a nám se pomalu rýsuje opravdu skvělé působiště. Máme venkovní jízdárnu, pastviny, boxy jsou hotové a další se budují, stavíme tělocvičnu a plánujeme halu. Myslím, že každý, kdo vlastní sportovního koně, tento čin pochopí. Byl to potřebný krok. Následně jsme také zjistili, že kromě chybějících tréninků a práce, nebyli koně během toho zákazu ani ideálně krmeni. Do potřebné kondice se dostávali další tři měsíce.

 

Se změnou působiště přišla logicky i změna jména...

Ano, klub změnil název na Jezdecký Klub Silesia Strahovice. Samozřejmě počítáme s tím, že jméno JK voltiž Albertovec je spojeno s velkými úspěchy, a že nám nějakým způsobem zůstane napořád.

 

Kdy vlastně původní voltižní klub v Albertovci vznikl?

V roce 2007 začala naše aktivita ve voltiži, to ovšem klub patřil pod Albertovec. Samostatným subjektem se stal přibližně o šest let později. Tehdy vznikl i ten název. Z lidí, kteří byli u začátků klubu, jsme do dnešních dní zbyli vlastně jen dva. Trenér a lonžér Láďa Menšík, který je nejdůležitějším členem po celou dobu, a já. Občas nás navštíví bývalí členové, ale my dva jsme stále aktivní. 

 

Kolik máte aktuálně členů a koní?

V klubu je třináct cvičenců, lonžér Láďa Menšík, který klub i vede, trenérka Kateřina Wardasová, která je také bývalou cvičenkou. Hodně nám pomáhají rodiče členek Marcela Žůrková, Romana Kubíková, Jiří Kubík a Kamil Žůrek. Momentálně máme dvě koňské síly pro voltiž, našeho skvělého Patriota, který vyměnil skupinu za jednotlivce a druhý je mladý kůň Monty Python. Tento stav samozřejmě není konečný, zrovna se poohlížíme po novém koni a další děti jen uvítáme. A také bych ráda zmínila, že mimo voltižní koně máme další dva jezdecké koně, chovnou kobylku a tři poníky plus jedno dvouměsíční hříbě. 

 

Takže Patriot bude asi stále vaším TOP koněm?

Ano, Patriot je pořád jednička. Stal se koněm roku 2020, dovedl Emu Žůrkovou k titulu mistryně republiky, Kateřinu Kocurovou k druhému místu v seniorské kategorii a Lucii Kubíkovou k třetímu místu mezi juniory. Bez jakýchkoli pochyb je to náš nejlepší kůň. Ale v Monty Pythonovi vidíme velký potenciál a doufáme, že s ním půjde vše dobře, a půjde ve šlépějích svého kolegy Patriota.

 

Voltiž je naprosto odlišná a specifická disciplína. Jak se shání voltižní kůň, co musí splňovat?

Koně pro voltiž je poměrně těžké sehnat. Většinou to jde přes známosti. Někdo nás na nějaký objev upozorní a my se na něj zajedeme podívat. Nejdůležitější je dobrý charakter, chuť k práci a vyrovnanost. Preferujeme valachy. Po fyzické stránce to musí být lidově řečeno „kus koně“, široká záď, ideální výška od 170 centimetrů v kohoutku nahoru, pohodlný pohyb. Například drezurní koně jsou na toto ideální. 

 

Jak jste strávili soutěžní přestávku, kterou si vynutila pandemie covidu?

Období bez závodů jsme trávili jak jinak než tréninkem a budováním zázemí klubu, takže se nám více času a méně tlaku minulý rok celkem hodilo, ale jako každému i nám ty závody prostě chyběly.

 

Jaké závody plánujete v roce 2021?

Samozřejmě nejvíc budeme závodit doma v České republice včetně mistrovství. Pokud to situace dovolí, tak bychom si i rádi zajeli do zahraničí. Moc bychom si také přáli se v záři zúčastnit CHIO Aachen v triu Láďa Menšík, já a Patriot. S největší dávkou štěstí vyrazíme na mistrovství Evropy. 

 

 

Foto: Vendy Molinová, Daniel Kaiser, Kateřina Kocurová