Velká pardubická v sobotu přišla o jednoho ze svých největších znalců. Ve věku 59 let náhle odešel dostihový historik a pardubický patriot Martin Šabata. Muž, jehož charakteristický hlas a encyklopedické vědomosti neodmyslitelně patřily k přenosům České televize i pravidelným prohlídkám závodiště pro zájemce ze všech koutů republiky i Evropy, byl se svým milovaným závodištěm spojen až do posledních chvil života.

Martin Šabata byl originál, nepřehlédnutelný nejen svým gentlemanstvím a noblesou, ale i humorem - trefným, kousavým a leckdy namířeným i proti sobě samotnému. “Kolik jsem viděl ročníků Velké? Padesát, ale to je celkem nezajímavé, jsou tady úplně jiní rekordmani,” řekl mi při jednom z našich posledních rozhovorů.

"Aktivně jsem se dostihům nikdy nevěnoval, jelikož se mám tak trochu rád. Obdivuji odvahu mužů i žen, kteří jsou ochotní do tohoto těžkého sportu vstoupit a uspět v něm. Komu čest, tomu čest…" dodal se smíchem.

Foto: Legendy turfu. Tak vypadalo setkání vítězů Velké pardubické

Na závodiště ho přivedl tatínek Vladimír Šabata, který si vzhledem ke své znalosti angličtiny od 50. let dopisoval s řadou dostihových osobností z celého světa včetně tehdejší majitelky závodiště Aintree Mirabel Dorothy Topham.

"Tatínek učil angličtinu na tehdejší katedře jazyků na vysoké škole a jeho láska k pardubickému závodišti byla nezlomná. Jeho osobním přítelem byl vítěz Velké pardubické a historik Miloš Svoboda, který nás často doma navštěvoval. A tatínek často na závodišti tlumočil Angličanům a dalším cizincům," vzpomínal na rodinnou historii, která předurčila jeho celoživotní zálibu.

Sám poprvé přihlížel dostihům ve svých šesti letech. "Závodiště mě vždycky fascinovalo. Potkal jsem tady spoustu zajímavých a významných lidí. Zážitků bylo za ty roky opravdu hodně," konstatoval.

Podobně jako jeho tatínek a další dětské vzory, i on v průběhu let dorostl do pozice znalce všeho, co souviselo s Velkou pardubickou, jejím kursem a osobnostmi. Pojem "historik" se ale v souvislosti s Martinem Šabatou zdá být nedostatečný a příliš omezující. Mnohem spíše byl "ceremoniářem" a chodící encyklopedií svého milovaného dostihu.

Zatímco od historiků se obvykle čeká shrnutí jejich znalostí do knih a textových statí, Šabata se mnohem lépe cítil v pozici průvodce. Jeho zvláštní charisma a osobní kouzlo z něj dělalo rozeného vypravěče, který si dokázal získat pozornost zasvěcených návštěvníků, zahraničních hostů, ale i náhodných kolemjdoucích z řad laiků. Bylo přitom zcela jedno, zda šlo o slavnostní akci nebo jen pravidelnou rutinní prohlídku závodiště v kočáře či pěšky mezi překážkami.

Svým způsobem sdílel osud divadelních herců, jejichž kreace na jevišti zůstávají zachovány jen v subjektivní paměti přítomných diváků. Ani většina z vrcholných výkonů Martina Šabaty nebyla zaznamenána pro budoucnost. Nezdálo se však, že by to jejich protagonistu výrazněji trápilo. Kdykoli byl tázán, zda by nechtěl svou lásku k závodišti zhmotnit třeba v knižní publikaci, zavrtěl hlavou s tím, že ne všechny zážitky a zákulisní střípky jsou publikovatelné.

Možná za tímto postojem stála jen jeho diskrétnost a vrozený takt, s nimiž jako svědek léta nahlížel za pomyslnou oponu slavného dostihu a do kuchyně jeho aktérů. Zároveň však na tom určitě měl podíl i Šabatův vlastní naturel, dávající přednost aktivnímu prožívání památných okamžiků před jejich oficiálním zaznamenáváním.

Podcast s Martinem Šabatou: Velká pardubická mého mládí byla hodně magická (2020)

I proto bylo mimořádně šťastným počinem, když Česká televize před lety přizvala Šabatu v roli experta na historii do svých přenosů z Velké pardubické. Zde vytvořil populární dvojici s Barborou Černoškovou a sám tuto spolupráci hrdě počítal mezi vrcholy své veřejné činnosti.

"Je to specifický druh komunikace s divákem. Stále jde o živé vysílání, navíc striktně vázané na čas. Člověk se musí vyjadřovat velmi úsporně a nesmí se příliš zaplést do detailů nebo třeba přeřeknout, jinak nemá šanci rozvinout myšlenku. Shrnout dlouhodobé historické záležitosti do dvou minut není nic jednoduchého," popisoval se svým charakteristickým zápalem.

Přestože po sobě Martin Šabata nezanechal žádnou knižní práci, jeho mnoholetá aktivita a obsáhlá sbírka archiválií souvisejících s Velkou pardubickou můžou v budoucnu výrazně pomoci naplnění letitých snah o zřízení síně slávy či muzea Velké pardubické. Vedle obsáhlé korespondence shromáždil například obrovské množství podpisů známých osobností, které navštívily závodiště. Pro autogramy vítězů Velké pardubické měl vyhrazeny speciální zlaté kartičky.

I tento detail svědčí o tom, že odešel muž, který beze zbytku miloval pardubické závodiště a za nímž zůstává obrovské množství nedocenitelné práce na popularizaci překážkových dostihů...

Foto: Jiří Havlíček - se svolením Barbory Černoškové