Ve věku 81 let zemřel po dlouhé nemoci jeden z nejvýraznějších českých herců Ladislav Mrkvička. Muž nevelké postavy, ale silného charismatu byl neodmyslitelně spojen i s koňmi a zejména s dostihovým sportem. Jednu ze svých nejslavnějších rolí ztvárnil v seriálu Dobrá Voda a žokeje hrál také ve filmu Dostih.

 

Pro Mrkvičku to však na rozdíl od řady kolegů nebyly pouze role. Ke koním měl blízko po celý život. "Neznám krásnější pocit, než když se vám kůň opře něžně o rameno nebo se hebkými nozdrami dotkne ucha," řekl před několika lety.

 

"Vím, co je každodenní práce s koňmi. Strašně mě to bavilo, ale ty časové dispozice v tom našem povolání jsou tak malé, že jsem to po několika letech vzdal," dodal.

 

 

Dlouholetá hvězda Divadla Na zábradlí a později Národního divadla se poprvé dostala do sedla při natáčení pohádek. Až v Dostihu se Mrkvička poprvé setkal s plnokrevníky. "Vašek Neckář vždycky říká, že je to jako když přesedneš z Pionýra na pětistovku," smál se.

 

Pro role žokejů ho objevil režisér Jaroslav Soukup, který se v 80. letech věnoval žánrovým filmům. Při castingu hlavních postav pro sportovní drama Dostih využil nejen hercových tělesných parametrů, ale i jeho výborného fyzického fondu. Mrkvička od dětství intenzivně sportoval, pravidelně se zúčastňoval kilometrových běhů a vyzkoušel si i fotbal, veslování nebo gymnastiku.

 

"Na žokeje měl ideální postavu a byl fyzicky dobře připravený. Myslím, že kdyby býval místo herectví zvolil kariéru žokeje, tak jsme měli velkou konkurenci," řekl s nadsázkou jeden z hercových dostihových přátel Ferdinand Minařík starší.

 

Milda Janýr, jedna z životních rolí

 

V dostihových scénách sice Mrkvičku zastoupil dublér, samotný herec však v rámci natáčení skočil na koni několik překážek. Do specifického prostředí "zaplul" zcela přirozeně. I díky svému charismatu dokázal ztvárnit žokeje přesvědčivě a autenticky.

 

Scéna, kdy Mrkvička pod úvodními titulky a tísnivým hudebním motivem probíhá kolem secesních tribun "staré Chuchle", vypovídá svou sugestivností o podstatě a tvrdosti žokejského řemesla více než dlouhé dialogy. V mnohém poměrně syrový film z roku 1981 zachytil vedle shazování váhy a těžkého udržování životosprávy i občasné alkoholové excesy. Autentičnost byla místy tak vysoká, že popudila tehdejšího ředitele Státního závodiště Stanislava Waksmundského.

 

"Mluvil jsem s tvůrci i o tom, že naši žokejové a jezdci nejsou výtržníci - rváči,” rozčiloval se Waksmundský, který byl při natáčení Dostihu odborným poradcem. “Lidé kolem koní nejsou takoví, jak je film ukazuje. Kdyby žokejové, jezdci, ošetřovatelé a další jednali v našem reálném prostředí tak, jak protagonisté filmu Dostih, nemohli by být v našich řadách."

 

Ladislav Mrkvička se nicméně v roli žokeje navždy vryl do diváckého povědomí a tuto polohu jeho herectví ještě více zúročil seriál Dobrá Voda, který vznikl jen o rok později než Dostih a natáčel se mimo jiné ve Slatiňanech, Pardubicích, Benešově či Heřmanově Městci.

 

Mrkvička ztvárnil vedlejší postavu vysloužilého jezdce Mildy Janýra, který se  sice kvůli alkoholu i pocitu zneuznání ocitl v zapomnění, ale nakonec dokázal překonat sám sebe a dojel třetí ve Velké pardubické. Herec si při natáčení prosadil výjimku a na rozdíl od většiny štábu nebydlel v hotelu, nýbrž přímo s koňaři ve Slatiňanech a denně spolu s nimi docházel do stájí.

 

Scénář Jiřího Hubače se snažil o přesah, místo Soukupovy syrovosti při kresbě prostředí se zaměřil spíše na vnitřní pohnutky a myšlenkové pochody hrdinů. V Janýrově případě ukázal mimo jiné na fakt, že žokej sice může vyniknout jen v kombinaci s výborným koněm, ale absence onoho mystického “správného koně” často představuje alibi pro vlastní průměrnost a nedostatečné nasazení. I kvůli tomuto rozporu byl Janýr jednou z Mrkvičkových životních rolí.

 

Moderátor i reportér přenosu z derby

 

S dostihovým prostředím zůstal Ladislav Mrkvička spojen už natrvalo. Jeho chuchelští přátelé rádi navštěvovali představení Divadla Na zábradlí, on sám se příležitostně objevoval na dostizích jako divák nebo čestný host.

 

"Na rozdíl od mnoha jiných herců se koní nebál, měl k nim velmi pěkný vztah. Jako člověk byl sympatický a bezprostřední, ke každému přistupoval s otevřeným hledím. Vždy jsme si spolu krásně popovídali, obdivoval jsem ho," vzpomíná Ferdinand Minařík.

 

 

Když začátkem 90. let získaly ve Velké Chuchli popularitu propagační dostihy osobností, stal se Ladislav Mrkvička jedním z jejich nejviditelnějších protagonistů. Kromě klusáckých klání neváhal jako jeden z mála nastoupit i do exhibičních cvalových dostihů a změřil síly se svými přáteli Vlastimilem Smolíkem a Ferdinandem Minaříkem.

 

Profesně se s dostihovým sportem ještě několikrát setkal v televizi, ať už šlo o díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky natočený na závodišti v Karlových Varech nebo namluvení textových pasáží písně k 100. Velké pardubické v roce 1990.

 

V polovině 90. let pak moderoval pořad televize Nova o koních Kentaur a unikátní bylo i jeho vystoupení v roli reportéra přímého přenosu z Českého derby 1995 na stejné stanici. Ještě v roce 2014 křtil hříbata v rámci výstavy na pardubickém závodišti.