Ty nejkrásnější dostihové příběhy často začínají nenápadně. Když se před pěti lety majitel a trenér Václav Hulínský obrátil na Christiana Richnera s tím, že má ve stáji volné místo a zda by nebyl k mání nějaký kůň, populární bloodstock agent si vzpomněl na dvouletou dceru hřebce Zambezi Sun.
"Říkal, že ji zrovna ve Francii vyřadili, protože byla drobnější a v tréninku se moc neukazovala. Tak jsem říkal, že pro ni zajedu a Chris mě poprosil, abych s ní přivezl i jeho kobylu, také vyřazenou ze stáje, protože kašlala," vzpomínal Hulínský ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.
"Přijel jsem k Chantilly do jedné parkurové stáje. Stáli tam ti obrovští parkuráci a vedle nich v rohu taková ponice, což byla Ile Jones. A na druhé straně byla o něco málo větší ponice O’ffensive. Doma všichni kroutili hlavami, co jsem to přivezl, ale nakonec se ukázalo, že jsem přivezl dvě jedničkové vítězky," směje se po letech.
Zatímco O’ffensive v Richnerových barvách vyhrála Karpatskou cenu v Bratislavě, Ile Jones se postarala o jeden z největších úspěchů v dosavadní historii rodinné stáje Protendon-Hulínský. Jako outsiderka 65:1 ovládla Cenu tříletých klisen a později doběhla mimo jiné druhá v Ceně prezidenta republiky a třetí v St. Legeru.
"Jako pětiletá ještě vyhrála bumper v Pardubicích a dal jsem ji do chovu, protože svoje už ukázala. Teď má odstávče po Nagano Gold a letos jsem ji schválně nechal nepřipuštěnou. Příští rok bych ji chtěl odvézt do Francie k Bathyrhonovi. Ile Jones má totiž polosestru po Bathyrhonovi, sériovou vítězku, která vyběhala 150 tisíc eur. Tak bych to spojení chtěl zkusit," přemítá Hulínský.
Doma v Lysé nad Labem - Dvorcích má v chovu ještě další jedničkovou vítězku Kobi a Miss Reemeyu. Naopak na dráze rovněž úspěšná Dang Gia po prvním hříběti Dang Dossovi už nezabřezla a rodina Hulínských ji nakonec s těžkým srdcem vyřadila z chovu.
"Celkem máme jedenáct koní, z toho pět dostihových v tréninku. A Dang Doss, který přešel na překážky, je u Alžběty Faltejskové. Žádné cíle si v zásadě nekladu. Vždy to vyplyne z toho, na co daný kůň má. Koupím mladého koně nebo se věnuji vlastním odchovancům a počkám, kam se propracují. Člověk musí s pokorou přijímat to, co je a čekat, jestli se na dráze něco urodí," shrnuje Hulínský svůj přístup.
Koně a medicína? Dlouhé dovolené neexistují
U dostihových koní začínal právě v Lysé nad Labem u legendárního Františka Vítka spolu se sestrou Olgou, šampionkou amatérských jezdců. Sám jezdil koně v práci, jeho velkým oblíbencem byl například Centmon.
Od roku 2005 připravuje své vlastní koně, kromě Vítka mu v začátcích radil i další trenérský pojem Jaroslav Mašek. Jako obvodní lékař v Lysé nad Labem je značně vytížen, ale rutinní stájový provoz spolehlivě funguje díky jeho ženě Martině, s níž spolu tvoří sehraný tým.
"Já říkám, že obě ty věci, které v životě dělám, tedy na prvním místě svoji práci a pak koně jako zábavu, jsou činnosti na krátkém řetězu. Jako obvodní lékař nemáte moc prostoru na cokoli, je to služba, která musí sloužit. Nějaké dlouhé dovolené nepřichází v úvahu ani při jedné z těchto činností. Vlastně se to vzájemně doplňuje," shrnuje Hulínský.
"Občas se mi smějí, že si snad otevřu druhou ordinaci u nás v sedlovně, protože někdy sem za mnou lidé samozřejmě chodí. Myslím, že v tomto ohledu žiju takový tradiční život venkovského lékaře, jak ho popisují různé knížky a příhody," konstatoval v podcastu na EquiRadiu.
Dostihovými koňmi už žije i další generace Hulínských. "Syn působí čtyři roky jako pracovní jezdec v Chantilly. Odešel tam jako osmnáctiletý bez jakéhokoli zázemí a mezitím si tam vybudoval svou pozici. Už je to profesionál," uzavírá Václav Hulínský.
Foto: Bohumil Křižan / Jockey Club ČR
