Téměř jedenáct let už je součástí jezdeckého světa Kristýna Skálová. Už odmala milovala koně, a to jí také zůstalo dodnes. „Asi bych to přirovnala k vlaku, do kterého jsem nastoupila a už jsem v něm zůstala,“ říká parkurová jezdkyně.
Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi a na kterém místě se dále odehrávaly vaše jezdecké začátky?
Určitě to bylo někde na pouti. A pak jsem doma oznámila, že chci jezdit na koních. Chvilku jsem jezdila u známých. Poté jsem přešla do jezdeckého klubu.
Máte nyní rozjetou kariéru v parkurovém sportu. Zkusila jste i jiné odvětví?
Ano, věnuji se sportovně parkurovému skákání a momentálně jsem se svými koňmi na úrovni ST. Jednou jsem si zkusila i hobby drezúrní závody.
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti?
První závody se mnou absolvoval můj první kůň Barley v Žehušicích u Čáslavi. Moc dobře to nedopadlo, protože jsem byla vyloučena za skok mimo pořadí. Nikdo mi tenkrát neřekl, že když mi kůň vyhne B ve dvojskoku, že musím potom najet A i B. Tenkrát mi bylo osm let.
Která místa a jezdecké areály jste využívala a působila jste v nich se svými koňmi?
Měla jsem tu možnost jezdit za stáje Czechobal s.r.o a Jezdecký klub Souňovský dvůr. V této době reprezentuji a sídlím v Jezdeckém středisku ARS.
Můžete zmínit své zásadní trenéry?
Nejvíce zkušeností jsem v průběhu let získala od mých trenérů Františka Lomského a Pavla Vachutky.
Na které své jezdecké období vzpomínáte nejvíce a kdy přišly další úspěchy?
Moc ráda vzpomínám na prvním mistrovství Českém republiky, když jsem startovala mezi juniory, už to byl pro mě úspěch. Výsledek nebyl sice nějak oslňující, ale byl to takový dětský splněný sen. Účastnit se. Jinak úspěchy i neúspěchy přicházely časem. Nejvíce jich bylo v letošní sezoně.
Na které své koně vzpomínáte nejraději?
Nejvíce vzpomínám na Cartiera, se kterým se naše cesta rozešla již dávno. Na moje stávající koně myslím denně, protože neustále něco kolem nich řeším.
Jaké máte koně v této době ve své stáji a co spolu máte již za sebou?
Když pomineme to, že všichni koně jsou mého taťky, tak mám k dispozici tři koně. Gaviala, Marcuse a Lucase. S Gavim máme za sebou vše od osmdesáti centimetrů až do ST. Společně se vzájemně učíme. Mára již měl o něco více zkušeností, ale stejně jsme spolu začínali od Z. Nejmladšího Lucase jsem si od obsednutí vypiplala do soutěží úrovně L.
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví?
Jako dítě jsem měla vidinu toho, že se budu jednou ježděním živit a budu se účastnit velkých závodů v Čechách i v zahraničí. Postupem času se moje sny trochu uskromnily. Například mezi ně patřilo vyhrát Amazonku v Kolíně, což se letos splnilo. Teď se plány tvoří za pochodu. Každopádně v zahraničí bych si alespoň jednou chtěla zazávodit.
Foto: Anežka Závorková / poskytla Kristýna Skálová
