reklama 11C

Soukup: Zapřahání Galicie byl adrenalin. Mou trpělivost bohatě vrátila

ikonka

Alexandr Soukup patří k české vozatajské špičce. Věnuje se soutěžím dvojspřeží. Jak začínal s koňmi, kterých výsledků v bohaté kariéře si nejvíc váží a jaké vlastnosti má mít dobrý kočárový kůň? O to se s námi podělil v rozhovoru.
28.11.2022 06:30  |  Autor: Lucie Spiwoková  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB
reklama 12B

 

Alexandr Soukup patří k nejvýraznějším tvářím tuzemského vozatajského sportu. Na nejvyšší úrovni se pohybuje už více než dvacet let. Mnohokrát reprezentoval Českou republiku, a to i na světových šampionátech. Jeho jméno je spojené s Jezdeckým klubem Ruda – Lány, kde je členem už od osmnácti let.
 
„V kontaktu s koňmi jsem byl od dětství. Táta je doma choval. Takže s tátou mám spojené úplné začátky. Ale za první opravdovou „koňařinu“ považuji dobu, kdy jsem s panem Vybulkou ve třinácti letech začal příležitostně pracovat v lese s chladnokrevnými koňmi. Po jeho smrti jsem pak pokračoval pod vedením mého strýce Jiřího Soukupa,“ vzpomíná Alexandr Soukup a dodává: „Potom jsem začal docházet do jezdeckého oddílu JK Ruda, který tehdy spadal pod Školní zemědělský podnik Lány.“
 
V klubu, který vznikl v roce 1974, je členem dodnes. „Patříme k těm oddílům, které nestojí na komerční bázi, každý z členů se podílí na činnosti klubu a chodu stájí. Kapacita je deset koní. Jejich majitelé mají celoročně rozdělené služby – ranní a odpolední. Systém je to náročný a dnes už celkem ojedinělý. Členové se věnují vedle vozatajství také drezuře, parkuru, workingu i rekreačnímu a hobby ježdění,“ líčí jezdec s tím, že v klubu byla od založení do roku 2010 pečlivě vedená kronika. Zapisovalo se do ní vše. Narození hříbat, obsedání koní, výjezdy na skokové i vozatajské závody, brigády… Za bezmála padesát let existence jím prošlo mnoho lidí a koní, uspořádalo se hodně jezdeckých akcí, závodů, plesů nebo Hubertových jízd.
 
V jednom takovém zápisu se dozvíme více ze začátků existence klubu: „Na počátku všeho byl valach Alarm a zootechnička Pavla Urbanová. Samozřejmě, že i nevyužitá stáj ve mlýně u Jánských. Pavla se naučila jezdit na koni na SZTŠ v Rakovníku. A protože podmínky pro založení jezdeckého oddílu i podpora byly, začalo několik lidí z SSM trénovat v Praze. Zájem neopadával a vymyslela se výhodná koupě ve formě Alarma, kterého pan Vybulka z Rudy prodával. A právě ten vlastně naučil všechny „průkopníky jezdectví“ na Rudě rajtovat.“ 
 
 

Cesta do reprezentace

Ale zpátky k vozatajství a Alexandrovi Soukupovi. „Po příchodu do klubu mě od začátku zajímala hlavně příprava kočárových koní. V tu dobou se tomu v Rudě věnoval Jan Saieler, kterému jsem v začátcích pomáhal s přípravou koní na vozatajské závody a postupem času jsem převzal od něj opratě a s jeho zkušenostmi odstartoval moji sportovní karieru. Zpočátku mi pomohlo mnoho kamarádu, zejména Jana Urbanová, Pavel Urban a Petr Habrcetl, kteří jsou dodnes členy oddílu,“ popisuje jezdec.
 
První oficiální start absolvoval v roce 1995 na domácí půdě v Rudě, ale to byla pouze dílčí soutěž – parkur. Kompletní soutěž přišla později v Úněšově. Postupem let následovala celá řada národních i mezinárodních závodů. 
 
„Rád vzpomínám na sezonu 2006, ta byla celá velmi úspěšná. Začala vítězstvím na mezinárodních závodech CAI v Kladrubech a vrcholem byla účast na Dunajsko-alpském poháru v Saumuru ve Francii. Ten závod se nám s českým týmem podařilo vyhrát, a jako jednotlivec jsem dojel osmý. Také si vážím loňského umístění na mistrovství světa v Kronenbergu. Konečná 48. příčka ze sta účastníků, to mi udělalo velkou radost,“ říká český reprezentant.
 
Vedle toho má několik medailí z mistrovství České republiky. „Zlato mi však stále uniká. Letos jsem byl titulu asi nejblíž, utekl mi o jediný bod. Zpětně si myslím, že jsem se o letošní titul připravil vlastně již v červnu v Čakovičkách. Tam byl opravdu náročný maraton vzhledem k podmáčenému terénu vlivem počasí. Koně byli z tohoto maratonu opravdu otrávení. A zřejmě si na to vzpomněli i v terénní části při mistrovství v Tlumačově, kde panovaly podobné podmínky,“ popisuje jezdec. 
 
Další z vrcholů domácího kalendáře, finále Zlaté podkovy, se mu v kariéře povedlo vyhrát už dvakrát. V roce 2022 k tomu opět neměl daleko. „Na finále v Humpolci jsem měl koně snad v nejlepší formě za sezonu. Kobyly to předvedly v drezuře,“ říká Alexandr Soukup. Po drezurní zkoušce byl ve vedení, ale terénní jízda mu štěstí nepřinesla. „V maratonu po velmi dobře odjetých třech překážkách jsem v lehčí části překážky číslo čtyři udělal chybu a bohužel došlo k převrácení kočáru. Naštěstí koně po převrácení zůstali v klidu a nic se jim nestalo. Závěrečný parkur jsem tak už jel jen z tréninkových důvodů, a tak jsem vlastně zajel svůj první čistý parkur sezony,“ vrací se jezdec k závodu, který by pravděpodobně přinesl další úspěch nebýt potíží v maratonu.
 
 

Všestrannost kočárových koní

Kočáry, to je láska na celý život. Alexandr Soukup sice v mládí jezdil i v sedle, ale nic jiného, než vozatajství dělat nechtěl. „Na spřežení mě baví zejména pestrost disciplíny. Koně musí prokázat v každém dni kus jiné tréninkové práce. První disciplína-drezura vyžaduje maximální uvolněnost, přiježděnost. V maratonu hlavně výbušnost, vytrvalost a ochotu. V parkuru si myslím že se jedná především o souhru mezi koňmi a vozatajem. Na každou část je potřeba zvlášť upravit trénink,“ přibližuje Alexandr Soukup své milované odvětví. Zároveň ale přiznává, že některé nové trendy nevidí rád. „Úplně nejsem zastánce některých prvků, které se do vozatajství dostávají. Zejména dnešní pojetí parkuru se mi zdá příliš nebezpečné.“
 
Příprava koní pro tuto disciplínu je náročná a dlouhá, někdy je třeba velké trpělivosti. „Jako na výjimečného koně a velmi tvrdý oříšek vzpomínám určitě na klisnu Galicii po otci GSS Santalina XXXVIII a po matce Galaxie. S Galicií nebyly zrovna lehké začátky, zejména stání a zapřahání, to byl přibližně dva roky velký adrenalin. Společně s kamarády Petrem Habrcetlem a Alešem Soukupem jsme ale vytrvali, a Galicii nakonec dokázali přesvědčit k důvěře v kočáru. Myslím, že tohle dlouhé přesvědčování a trpělivost nám Galicie vrátila společně s Garonou, kdy ve své době předváděly skvělé výkony a společně jsme se tak podívali do již zmiňovaného Saumuru. Za povahově nejspolehlivější koně považuji asi klisny, které zapřahám aktuálně - Esu a Ennu. S těmi je veškerá manipulace absolutně bez problémů. Takových koní je třeba si vážit,“ říká Alexandr Soukup.
 
„Kočároví koně musí být především charakterní. Kůň je s kočárem spojen pobočkami, tam je hlavní přenos tažné síly, ale i náojními řemeny. Právě kvůli tomu je nutné, aby nepanikařil. Když totiž zpanikaří a uteče i s kočárem, jsou z toho opravdu ošklivé úrazy. Já mám svoje kobyly nyní naučené tak, že dokážou nastrojené z boxu dojít samy ke kočáru a stoupnout si na svoji stranu oje. Při zapřahání stojí a jsou v klidu. Ale takové koně jsem vždy neměl, a tak si to teď užívám,“ líčí Alexandr Soukup s tím, že klisna Esa nemá problém se změnou strany, její stálé místo je ovšem vlevo – je to takzvaně podsední kůň. 
 
Druhá klisna Enna je náruční kůň. „Bohužel není schopná přijmout výměnu strany, a tak je toto složení neměnné, což mě mrzí. U dvojspřeží je důležité, nebo minimálně velkou výhodou, aby koně mohli střídat strany s ohledem na přirozenou křivost koně. Proto jsou v rámci tréninku kobyly připravovány i v jednospřeží,“ vysvětluje jezdec.
 
Špičkoví kočároví koně jsou příslušníky teplokrevných plemen, často Lipicáni a v České republice hojně využívaní kladrubští bělouši a vraníci. Obecně většinou pocházejí z linií hřebců, kteří dávají předpoklady k této specifické disciplíně. V Rudě býval také chov. „Nyní již bohužel z kapacitních a finančních důvodů chov nemáme. Esu a Ennu jsme získali z chovu manželu Šimáčkových z Nebanic, odkud jsme přivezli z výběhu jako víceméně netknuté. Jinak máme celkem deset koní. Čtyři jsou součástí Soukup Teamu, vedle mé Esy a Enny jsou to ještě manželčina klisna Elgora a syn David má Cortinu pro soutěž jednospřeží.“ 
 
Foto: Gabriela Pilařová, archiv JK Ruda Lány / poskytl Alexandr Soukup



Sledujete novinky o koních, jezdectví a dostizích na Jezdci.cz a pouštíte si pravidelně vysílání EquiTV.cz a EquiRadia.cz? Máme pro vás novinku - spouštíme Fancluby Jezdci.cz a EquiTV.cz EquiRadio.cz, jejichž prostřednictvím můžete podpořit další existenci našeho zpravodajství.

Zaplacením ročního nebo půlročního příspěvku umožníte, aby veškerý redakční obsah s výjimkou bonusů pro členy fanclubu zůstal nadále volně přístupný všem uživatelům a přímo se tak budete podílet i na propagaci všech koňských sportovních disciplín. Zároveň dostanete přednostní přístup k velké části našich materiálů, které si můžete přečíst v časovém předstihu, pravidelnou možnost získat různé slevy na zboží našich partnerů a účast v soutěžích o ceny.

Roční členství ve Fanclubu Jezdci.cz stojí 600 Kč, půlroční příspěvek je 300 Kč. Pokud chcete být členem obou fanklubů Jezdci.cz i EquiTV.cz, můžete využít zvýhodněnou variantu 1000 Kč (roční) a 500 Kč (půlroční). Další podrobnosti najdete na tomto odkazu.

Newsletter a komunity na síti

Kromě největšího českého serveru o koních Jezdci.cz, internetové televize EquiTV a stále populárnějšího EquiRadia pro vás připravujeme i pravidelný newsletter Jezdecký zpravodaj, který jednou týdně shrnuje vše podstatné z koňského dění a každý pátek ho doručujeme přímo do vašeho e-mailu.

K odběru toho nejlepšího z našeho zpravodajství se můžete přihlásit ZDE!

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i prostřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz

FB Jezdci.cz

FB Jazdci.sk

FB EquiTV.cz a EquiRadio.cz


reklama 13A

NEPŘEHLÉDNĚTE