Po skončení sobotních dostihů šli na parkoviště, nastoupili do auta a začali se hlasitě smát. Čtyřiadvacetiletá Hollie Doyle a její o dva roky mladší partner Tom Marquand právě vyloupili Ascot. Dohromady vyhráli čtyři z šesti dostihů nejbohatšího dostihového dne britské sezony a znovu ukázali, proč jsou momentálně nejsledovanějším párem britského turfu

 

"Jen jsme se na sebe podívali a propukli jsme v smích. Bylo to až nesmyslné, jak nám celý den všechno vycházelo. Člověk by to nemohl vymyslet líp," řekl Marquand listu Guardian.

 

Doyle přijela do Ascotu ve velké formě. Hned v prvním dostihu, Qipco British Champions Long Distance Cupu, vyhrála na čtyřletém Trueshanovi a o půl hodiny později dotlačila valacha Glen Shiela k těsnému vítězství v Qipco British Champions Sprint Stakes a získala svůj první úspěch v grupě 1.

 

 

"Bylo to hodně těsné, sama jsem si za cílem nemyslela, že jsem vyhrála. Na začátku sezony jsem si stanovila cíl vyhrát grupový dostih a vždycky jsem toužila po grupě 1, ale nečekala jsem, že se to povede už letos," radovala se Doyle. Stala se tak teprve třetí ženou po Alex Greaves a Hayley Turner, které se podařilo na nejvyšším levelu uspět.

 

Poté převzal štafetu Tom Marquand a přidal rovněž dvě vítězství. V Champion Stakes dovedl šestiletého Addeybba k úspěšnému reparátu za loňské druhé místo a v závěrečném Balmoral Handicapu porazil na Njordovi jistě o 2 1/4 délky svou přítelkyni, která jela outsidera Solid Stone.

 

"Jsem na Hollie moc hrdý. Naplno dře a soustředí se na svou práci. Řekl bych, že se táhneme vzájemně, máme podobné cíle a maximální podporu toho druhého," říká Marquand.

 

Jeho slova dokládají i aktuální statistiky. V loňském britském šampionátu byl Marquand třetí se 102 vítězstvími a Doyle následovala na čtvrtém místě s 85 úspěchy. Letos si pořadí prohodili, průběžně třetí Doyle má na kontě 120 "čárek", čtvrtý Marquand na ni ztrácí šest bodů.

 

Obrovská vůle i fyzický fond

 

Poprvé se potkali na jezdeckém táboře, když jim byli kolem čtrnácti let. Soupeřili spolu v dostizích poníků a už tenkrát si rozuměli. Měli stejné učitele i trenéry, kteří jim dávali první příležitosti. V případě Hollie Doyle, jejímž vzorem byla překážkové hvězda Nina Carberry, to byl zejména trenér Archie Watson.

 

"Zároveň oba zosobňují nový typ mladých jezdců s výborným fyzickým fondem, které se teď v britských dostizích snažíme vychovávat. Starší generace žokejů byly také fit, ale tito mladí k tomu mají ještě úplně jiný přístup," řekl loni stanici BBC Richard Perman, který oba učil na British Racing School.

 

Doyle je dcera bývalého žokeje Marka Doylea, její matka Caroline jezdila dostihy arabů. Začala jezdit v devíti letech a platila za velký talent. Navzdory stáži v Santa Anitě a zkušenostem z různých stájí to však v učení neměla jednoduché. "Někteří lidé o ní pochybovali, protože nebyla moc velká a zdála se slabá. Pokud jde o sílu, nemá dnes žádné problémy a výškově je stejná jako bývalý šampion Willie Carson," podotkl Perman.

 

 

Doyle se nenechala odradit ani různými nehodami a zraněními. Při pádu v Haydocku si vyrazila většinu zubů a zbytek spolkla. Náprava si vyžádala dlouhé hodiny u zubaře a souhrnný účet ve výši 8000 liber. "To bylo hodně drahé zranění, ale ježdění dostihů není bez rizika a je to můj denní chleba," usmívala se.

 

Další komplikací, s níž se musela vyrovnat, je přetrvávající nedůvěra vůči ženám v sedle. Podle iniciativy Women In Racing nastupuje na britské dostihové školy 50 procent dívek, ale mezi profesionálními jezdci je jen 14 procent žen. Například v roce 2018 dostávaly 8,2 procenta všech angažmá, ale z toho jen jedno procento na grupové scéně.

 

"Jsem přesvědčená, že ženy mohou soutěžit s muži jako rovné s rovnými, pokud dostanou odpovídající šance. Dostihy vězí podle mého názoru stále ještě v temných časech, kdy o všem rozhodovali jen muži. V náš prospěch už ale mluví dostatek důkazů i výsledků," konstatovala Doyle v rozhovoru pro BBC.

 

Řadu důkazů dodala v poslední době sama. Jen tři dny před Ascotem překonala svůj vlastní britský rekord v počtu vítězství ženy za jednu sezonu, v červnu slavila premiérový úspěch na Royal Ascotu a v srpnu pět vítězství v rámci stejného dne na závodišti Windsor.

 

Poperou se jednou o šampionát?

 

Britská média Hollie Doyle milují, stanice Sky Sports dokonce patří mezi její sponzory. V rozhovorech je bezprostřední a přátelská. S kamerami si rozumí natolik, že v ní mnozí vidí osobnost, která by jednou mohla převzít štafetu od Frankieho Dettoriho coby ambasadora britských dostihů.

 

"Nechtěla jsem být jen někdo, kdo jednou stanovil ženský rekord. Když se mi to loni podařilo poprvé, v hloubi duše jsem doufala, že to dokážu znovu. A chci se dál posouvat," netají Doyle další ambice.

 

Takovým dalším posunem by mohl být v dalších sezonách například titul šampiona britských rovinových jezdců. Mezi možnými kandidáty na tuto poctu je však i její partner Tom Marquand. A britská média už tuší zajímavou zápletku.

 

"Osobně věřím, že jednou se šampionem stane žena a že k tomu dojde během příštích patnácti let. Je to hodně těžká meta, ale člověk nikdy neví. Důležité je stále držet nohu na plynu a vyhrávat, protože člověk v dostizích snadno upadne do zapomnění. Vyhrávat a zlepšovat se, to je můj cíl," říká Doyle.