Poprvé se Daniel Pospěch dostal do kontaktu s koňmi, když mu bylo osm let, a to na jezdeckém táboře. Po návratu, se svými rodiči vyhledal nejbližší jezdecký areál, kde se dále začala rozvíjet jeho sportovní, převážně parkurová, kariéra.

Věnujete se parkurovému skákání od vašich jezdeckých začátků? Vyzkoušel jste někdy i jinou jezdeckou disciplínu?

V mých začátcích jsem startoval v drezurních i parkurových soutěžích. Později jsem se však specializoval pouze na parkurové skákání. V tomto sportu rozhodují trestné body a čas, tudíž vše závisí na vzájemné souhře mezi jezdcem a koněm, a proto je to pro mě zajímavé a zábavné.

Kde jste absolvoval své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo?

Své první oficiální závody jsem absolvoval v mé domovské stáji JK Pegas Děpoltovice a bylo to na poníkovi kategorie A. Jmenoval se Dercyk Blade. S jakým výsledkem jsme soutěž dokončili si již nepamatuji, ale vím, že jsem měl obrovskou radost z překonaného parkuru.

ČTĚTE: Anna Helebrantová: Chci se dál posouvat, ráda bych zkusila velkou cenu

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky?

Na začátku mé jezdecké kariéry mě nejvíce ovlivnila a naučila Jana Lahodná a později se mi začala věnovat i Helena Lahodná. Mojí silnou stránkou bylo vždy odhodlání, jít si za svým cílem a něčeho dosáhnout. Slabou stránkou byla, a stále ještě je, nervozita.  

Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhl?

Poděkování patří především rodičům, kteří mě po celou dobu podporují. Potom určitě Janě a Heleně Lahodným a trenérovi Miroslavu Půlpánovi. Pod vedením těchto osob jsem dosáhl své výkonnosti 140 centimetrů v parkurovém skákání. Vynechat ale nemohu ani poděkování manželům Hanákovým, paní Ing. Mentlíkové a mému současnému trenérovi Pavlovi Vachutkovi. I tito lidé jsou pro mě na mé jezdecké cestě velice důležití.

Kolik koní vám již prošlo rukama? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?

Díky mé domovské stáji v Děpoltovicích jsem měl možnost pracovat s opravdu velkým množstvím koní i poníků. K nezapomenutelným patří Dercyk Blade, Pialota, Reskátor 1 a Armen. Výjimeční pro mě byli všichni. Každý z nich mě něčím posunul vždy o stupeň výš.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Tereza Hábová: Rodiče si to představovali jinak, koně měli být hobby

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry?

Změnila se úroveň areálů, stavitelů, jezdců i koní. Podle mého názoru je jednodušší se dostat k lepším koním, ale na druhou stranu je zase mnohem větší konkurence těchto kvalitních koní.

Jaké sportovní ambice jste měl při svých závodních začátcích?

V začátcích jsem se chtěl určitě vypracovat k účasti na mistrovství České republiky. Později mé ambice směřovaly k mezinárodním závodům a mistrovství Evropy. Všechny tyto cíle mi zůstaly dodnes. Moc rád bych se dále se svými koňmi účastnil velkých mezinárodních závodů, mistrovství Evropy či světa a samozřejmě je mým snem, asi jako každého sportovce, účast na olympijských hrách.

Foto Kateřina Návojová a archiv jezdce