Projel cílem a hlavou mu vířilo mnohem víc emocí než pouhá radost z prvního jedničkového vítězství v letošní sezoně. Pro Petra Foreta byl úspěch na hnědákovi Albatrosovi v Ceně zimního favorita svým způsobem návratem.
"Jsem strašně vděčný, že mi rodina Vocáskových dala důvěru a mohl jsem sedět na tak dobrém koni. To hlavní udělal on," děkoval svému čtyřnohému partnerovi.
V posledních dvou měsících zažil Foret obě krajní polohy žokejské profese. Ve chvílích, kdy se s novopečeným zimním favoritem vracel před tribunu, si ani nestihl uvědomit, že projíždí místy, kde v poslední den letních prázdnin skončil v bezvědomí po těžkém pádu.
S běloušem Ladarem udával při prvním probíhání cílem tempo v početném poli. Najednou začal sedmiletý valach kolabovat. Kůň i jezdec spadli přímo pod nohy svým soupeřům a zůstali nehybně ležet. Ladarovi už nebylo pomoci, pro Foreta přiletěl záchranářský vrtulník.
"Probral jsem se až v nemocnici. Pamatuji si jen startovací boxy - a pak až nemocniční pokoj," říká s odstupem času o černém 31. srpnu, kdy se dění z Mostu dostalo i do zpravodajství masmédií.
Lepší je nevědět
Měl štěstí v neštěstí. Z děsivého okamžiku vyvázl s těžkým otřesem mozku a četnými pohmožděninami. "Vypnul mě ten kůň, který běžel vedle mě nebo těsně za mnou. Je to tak asi lepší. Kdyby si člověk měl pamatovat, že jede ze špice, za sebou má čtrnáct koní a pak se může stát taková věc, snad by ani nemohl jezdit," přemítá.
V poslední době Foreta pronásledovala zranění s neúprosnou pravidelností. Teprve v dubnu si zlomil klíční kost při nuceném seskočení z Ultimate Fighta za cílem Gomba handicapu.
"Člověk to musí brát, jak to je. Pár zlomenin nebo úrazů, které mě na chvíli vyřadily, se sice vyskytlo, ale nikdy jsem z toho nevypadl příliš dlouho. Osm let jsem byl zdravý a zažil jsem skvělé sezony, teď to prostě dopadlo takhle," říká smířeně.
Dva týdny po pádu v Mostě se vrátil do akce a na konci září se podrobil dlouho plánované operaci. "Vyndali mi železa a šrouby, které jsem měl v obou ramenech po předchozích zraněních," vrací se naposled ke zdravotním problémům.
Bylo třeba něco změnit
Rok 2019 přitom v paměti Petra Foreta zůstane natrvalo zapsaný kvůli něčemu jinému. Muž, který disponuje jedním z nejlepších odhadů tempa na českých drahách, se v létě po osmi a půl sezonách na postu stájového jezdce DS Pegas stal freelancerem.
"Chtěl bych panu Trávníčkovi poděkovat, že mi tolik let dával dobrou práci, bydlení i velké šance v dostizích. Díky jeho koním jsem se dostal tam, kde jsem. Podíval jsem se do světa, jezdil jsem na velkých závodištích a více než poloviny mých jedničkových vítězství se zrodila v barvách Pegasu. Jsem za to hrozně vděčný a věřím, že jednoho dne třeba naši spolupráci zase obnovíme," říká Foret.
I s odstupem času je znát, že to pro něj nebylo snadné rozhodnutí. "Vždy jsem byl hrdý na to, že jsem mohl oblékat dres Pegasu. V poslední době jsem ale vnímal, že jsem pro stáj už nebyl takovým přínosem jako dřív. Celkově se nám nedařilo. Potýkal jsem se zraněními i horší formou, cítil jsem, že musím něco změnit. V té situaci jsem neměl co ztratit," vysvětluje.
V posledních týdnech ho pravidelně angažovala šampionská centrála Němčice, opakovaně jezdil i pro jednoho ze svých bývalých zaměstnavatelů Václava Luku. "Na zimu odjedu do zahraničí a na jaře uvidím, kudy se pustím dál. Bude záležet i na zájmu českých stájí," krčí rameny.
Black Canyon a další oblíbenci
Za uplynulých čtrnáct sezon nasbíral 235 vítězství. S klisnami Merlyp, Sedmikraskou a Polyantou vyhrál klasické Oaks, v sedle poslední zmíněné hnědky přidal i slovenskou verzi. A jezdil celou řadu dalších hvězd jako Black Canyon, Felix, Icar, Sagar, Pegas, Aztek, Waka Laura nebo Connex.
"Největší momenty? Pět vítězství ve Francii, to bych přece jen hodnotil ještě o něco výš než domácí klasické dostihy. Ježdění ve Francii je pro mě vždycky výjimečné, protože vím, že se tam už nikdy nemusím podívat. A pak si cením toho, že jsem mohl být partnerem těch skvělých koní. Výjimečná byla Polyanta, ale hodně jsem toho zažil i s Black Canyonem, Sedmikraskou nebo Dorotkou. Spíše než konkrétní vítězství mě těšila ta dlouhodobá spolupráce a možnost být jedničkou ve velké stáji," zamýšlí se nad milníky svého dostihového života.
Mimořádně si rozuměl například s Black Canyonem. "Snad nikdy předtím jsem nezažil charakternějšího koně. On ví přesně, proč se narodil a je hrozně ochotný. Vždy udělá to, co po něm člověk v tu chvíli chce," chválí Foret jednoho ze svých velkých favoritů, na němž vyhrál mimo jiné rakouské derby.
Právě v hřebcově nezvyklém talentu podle něj spočívá určitá past pro jeho žokeje. "Každá chyba, která se stane, je na jezdci, protože on tomu dává maximum. Třeba České derby jsem na něm projezdil. Celý život jezdím na pocit, ale v tomhle dostihu jsem ho jel jako favorita. Seděl jsem na pozici, jak se má favorit jezdit, jenže v tu chvíli to bylo špatně. Tempo bylo přepálené a už v půlce dostihu jsem věděl, že se stala chyba…"
Cesty do Francie jako svátek
S odstupem času si uvědomuje, že dnes by ledacos udělal jinak. "S přibývajícími zkušenostmi a věkem dnes už vím, že spoustu svého talentu jsem promrhal tím, že jsem byl laxní vůči některým věcem. Někdy mám obecně problém jednat s lidmi. Menežování je celkově vzato asi nejslabším článkem mé kariéry," říká sebekriticky.
"Některé věci byly dány prostě tím mládím a drzostí. Měl jsem svoje představy, dařilo se mi a člověk si někdy v tomto věku řekne, že mu to stačí a nechce se mu udělat něco navíc," ohlíží se do minulosti.
Dnes pro něj zůstává prioritou a největším přáním moci jezdit pravidelně ve Francii. Pro DS Pegas a Václava Luku v posledních letech sbíral úspěchy zejména v tamních dostizích mladých jezdců, pro které jsou kvalifikováni i jezdci s méně než patnácti vítězstvími v dané sezoně.
"Měl bych radost, kdyby se mi ve Francii ještě něco povedlo. Nějaký čas jsem tam pracoval a vím, že dlouhodobě se v tamních dostizích neuchytím. Díky našim stájím je ale možnost občas jet na koních, kteří mají šanci. Vážím si každého dostihu, do kterého se dostanu. Je to pro mě svátek a dnes už si to opravdu užívám…" usmívá se Petr Foret.
