Největší srdeční záležitostí je pro zkušenou parkurovou jezdkyni Petru Boháčovou rozhodně její sportovní klisna Sissi, s níž má v kariéře zapsaných 132 společných oficiálních startů. Devatenáctiletá slovenská teplokrevná klisna po hřebci Silvio II ji provázela dětskou i juniorskou kategorií a momentálně plní roli matky. Sissi udělala vždy maximum pro dobrý výkon, dokázala dát ale i jasně najevo, kdo z dvojice je vlastně šéf.
Jak a kde jste se potkaly poprvé a jaké byly vaše společné začátky?
Potkaly jsme se v Louňovicích pod Blaníkem, kde byla ve výcviku u Romana Šafraty. První, čeho jsem si všimla, byla cedulka na boxe, kde bylo stejné datum narození jako to mé. Jako druhého jsem si všimla černého koně, který klkal nahlas na celou stáj a všechny tím obtěžoval. V tu dobu byla Sissi čtyřletá, já se do jejího sedla dostala v jejích pěti letech v domácí práci. V mých dvanácti letech jsem se účastnila se šestiletou Sissi mistrovství České republiky dětí. Následující rok se rodiče rozhodli tuto klisnu koupit.
Čím si vás získala a v čem jste si nejvíc rozuměli?
Ona byla vždycky trošku speciální, nebylo jí cizí si povyskočit z rozpustilosti. V boxe ji zajímalo jenom o co může klkat. Kvůli špatné zkušenosti se celý život nemohla uvázat na uličce. Tím, že byla prostě trochu jiná a bláznivá si mě získala úplně od začátku.
Je něco, v čem vás konkrétně jako jezdce posunula dál?
Sissi mě dostala a ustálila v soutěžích stupně L, v S jsme získávaly zkušenosti dohromady a do ST jsem si ji připravovala již sama. Určitě ve mně zanechala zkušenost, že některé menší neřesti musí být těm speciálním koním prostě odpuštěny a nezkoušet je to odnaučovat. Ona byla pak maximálně spokojená a udělala pro mě vždy vše, co bylo v jejích silách.
Jaké má základní charakteristické znaky a chování?
Sissi byla vždycky na ošetřování relativně bezproblémová, chtělo to, aby člověk věděl, co jí vadí a nevadí. Odčervovací pastu nemohla před aplikací ani zahlédnout, jinak jsme měli prostě smůlu a trápili jsme se ní déle, než bylo třeba. Vždycky se chovala jako paní klisna. Nejvíce charakteristický znak prokazovala určitě každém soustředění Sportovního centra mládeže, kdy nad poslední kavaletou nebo skokem radostí vykopla do vzduchu a přes celou halu hekla nebo kvíkla, nejspíš proto, aby o ní každý věděl. Pod sedlem se ráda chodila chladit do vody, začala vždy cákat kolem sebe a na všechny poblíž.
Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?
Po třinácti letech společné cesty máme těch zážitků opravdu mnoho. Velmi emotivním zážitkem byla každá soutěž na 140 centimetrech, kdy jsem cítila, že je to její maximální výška, ale ona vždy podala srdnatý výkon. Horší chvilky jsme prožily, když jsme se po dvou minutách vyjížďky vrátily na stáj pod pěnou potu a Sissi se neudržela ani na nohách. Chvíle té bezmoci byly hrozné. Diagnózou bylo přetočení střev, okamžitě byla převezena na kliniku v Heřmanově Městci, již během převozu se jí naštěstí udělalo mnohem lépe a bez nutnosti operace po pár dnech dorazila zpět domů.
Vzpomenete si na první společný úspěch a kterých dalších si ceníte nejvíce?
První společný větší úspěch byla bronzová medaile z dětského mistrovství České republiky, další rok jsme v této kategorii splnily kvalifikaci na evropský šampionát, kam jsme kvůli termínové kolizi nejely. Daly jsme přednost tomu republikovému a tam získaly stříbro. V juniorské kategorii jsme se také dostaly ke stříbrné medaili. Největší úspěch byla stejně neskutečná společná jízda všemi těmi roky.
Jaký byl její další osud a jak vypadá dnešní každodenní program Sissi?
Sissi jsem se rozhodla v jejích dvanácti letech připustit a v roli matky zůstává dodnes. Je u nás doma ve smíšeném chovném stádě a připravuje mi další generaci šampionů. Tato klisna je mou obrovskou součástí. Sdílela se mnou přes mé roky puberty dobrou i špatnou náladu a zůstane se mnou vždycky napořád v srdci i v podobě tetování na levém předloktí.
Foto: poskytla Petra Boháčová
