Dominika Uzlová se účastnila závodů jako profesionální ošetřovatelka například po boku Michaela Duffyho. Dva roky strávila v Belgii, kde pracovala také jako manažerka stáje a domácí jezdec ve stáji Bruntwood Stables u Seana Cubitta.
Jak jste se dostala ke koním? Věnovali se koním i vaši rodiče?
Oba moji rodiče jezdili. Táta jezdil jako malý a pouze rekreačně. Mamka měla ke koním o trochu blíž. Měla ustájeného koně v Horse Academy, kde jsem následně začala jezdit i já. Poté jsem mnoho let jezdila a trénovala na Kocandě, kde jsem se toho hodně naučila.
Měla jste i nějakého vlastního koně?
Ve dvanácti letech jsem dostala svého prvního koně. Byl to třináctiletý valach, který sice nebyl úplně jednoduchý, ale přenesl mě přes Zkoušky základního výcviku jezdce a učila jsem se s ním skákat. Začala jsem s ním trénovat pod dohledem Tomáše Hůlky, který mě postupně seznamoval s parkurovým sportem.
S Tomášem Hůlkou jste se pak přesunula do Korycan?
Ano, a právě tam jsem začala trénovat s Kateřinou a Petrem Veselovskými. Pod vedením Petra Veselovského jsem skočila svoje první L a dostala jsem od něj na sezonu Landise, se kterým sám Petr mnoho sezon závodil na mezinárodních závodech ve všestrannosti. V Korycanech jsem měla možnost jezdit spoustu různě starých koní, což mi dalo hodně zkušeností. Největší podíl na tom měl právě Petr, který se mi hrozně moc věnoval a strávil se mnou na kolbišti spoustu času.
Poté jste se ale závodění na čas vzdala dala jste se na dráhu profesionální ošetřovatelky. Dokonce jste na nějakou dobu odjela do zahraničí. Jak jste se k této příležitosti dostala?
Následně jsem byla rok v Chuchli a pracovala pro paní Vítkovou. Právě díky ní jsem se dostala k práci v Anglii, kde jsem dělala ošetřovatelku pro Michaela Duffyho. S ním jsem byla na závodech ve Španělsku, na kterých jsem se seznámila se Seanem Cubittem, který mi nabídl místo u nich ve stáji.
Proč jste u Michaela Duffyho nezůstala déle? Jaké to bylo, spolupracovat s takovým špičkovým jezdcem? Máte odtamtud nějaké vychytávky či zajímavosti?
Spolupráce s takovýmto špičkovým jezdcem byla skvělá. První týden byl celkem náročný, především kvůli jazykové bariéře. I když jsem anglicky uměla celkem dobře, irský přízvuk mi situaci velmi ztížil. Ale Michael je opravdu hodný člověk, nikdy jsem se ho nemusela bát na něco zeptat a bylo pro mě přínosné sledovat ho při práci s koňmi.
V Anglii jsem se například naučila jeden dobrý Life hack. Přes zimu jsme každého koně po ježdění myli teplou vodou s octem nebo dětským olejíčkem. Díky tomu měli koně neustále hladkou a lesklou srst. Zajímavostí bylo například to, že tam měli jednoho koně, který měl snad na všechno alergii, a tak musel být podestlaný novinovým papírem.
U Michaela Duffyho jsem strávila celkem čtyři měsíce, z toho ale byly tři na závodech ve Španělsku. Díky třídenní cestě jsem se naučila, jak koně na takovou přepravu připravit. Snižovali jsme krmné dávky, brali s sebou sítě se senem a koním jsme dávali Omeprazol. Cestou jsme měli vždy několik zastávek, kde jsme koně skládali a vodili.
Na závodech ve Španělsku jsem ale dostala nabídku do Belgie. U Seana Cubitta bych měla možnost vedle role ošetřovatelky i více jezdit a dostat se i do vedoucí pozice. A tak jsem se ještě po závodech vrátila s koňmi Michaela Duffyho domů a dva dny na to jsem odlétala do Belgie.
Na jakou pozici jste u Seana Cubitta nastoupila?
Ve stáji v Belgii jsem nastoupila na pozici manažer stáje a hlavní ošetřovatel. K tomu jsem ještě v domácí práci jezdila koně. To pro mě byl neskutečný zážitek, mít možnost jezdit na koních, kteří závodí na úrovni Grand Prix.
Kdo ve stáji Brutwood Stables v té době působil jako profesionální jezdec?
Když jsem do Bruntwood Stables přišla, byl hlavním jezdcem Jason Foley, který trénuje s Gegardem O´Neilem. Ten v tu dobu také pro Seana jezdil. Jason je mladý jezdec, který se v roce 2020 probojoval do Young Riders Academy. Mojí prací bylo dlouhou dobu jezdit koně právě Jasonovi. Potom se k nám ještě přidala Kim Emmen, a to už jsem pak jezdila o poznání méně a zaměřila se spíš na práci profesionální ošetřovatelky.
Jak vypadal běžný režim v belgické stáji?
Každý den ráno se nakrmilo a začalo se jezdit. Koně měli vždy velmi přísný režim. Kromě ježdění byl ještě pravidelně zařazován kolotoč, protože výběhy tam nebyly zrovna dvakrát oblíbené. Všechno muselo být vždy čisté a upravené, a to nejen ve stáji. Také musím přiznat, že jsem se tam po spoustě letech naučila pořádně bandážovat nohy. Po práci koně dostávali různé masážní deky a chladící kamaše na nohy. Koně tam byli vrcholovými sportovci a také se tak s nimi zacházelo.
Co jste se díky zahraničnímu angažmá nejvíce naučila?
V Belgii jsem se toho naučila opravdu hodně, a to nejen po jezdecké stránce. Seznámila jsem se například s tím, jak se dělá celkový management stáje a jednotlivých koní. Každý kůň je trochu jiný a potřebuje svůj vlastní tréninkový plán. A jelikož jsem se tam měla za úkol starat o celkový chod stáje, tak jsem se kromě tréninkových plánů koní musela naučit i orientovat se v krmení, které jsem pro koně připravovala sama.
Máte nějakou vtipnou historku ze zahraničí?
Vtipných zážitků mám spoustu. Například se ve stáji vedla taková tabule, na kterou se zapisovalo, kolikrát jsem spadla. Byl tam totiž jeden kůň, který mě neustále shazoval. Dokonce se na mě všichni chodili dívat, kdykoliv jsem ho šla do haly jezdit.
Nebo dobrý zážitek byl také se Seanem, který se ze dne na den rozhodl, že chce jet na závody do Peelbergenu. Nebyl však čas zajistit někoho, kdo by se postaral o koně ve stáji, a tak jsem musela každý den jezdit ze závodů domů, abych se postarala o koně. Sean ale z jednoho koně potom na opracování spadl a hrozně si natloukl. I přes to všechno chtěl na závodech zůstat, a já jsem tak musela pořád jezdit tam a zpátky, i když jeho soutěž začínala i v sedm hodin ráno. Nakonec kvůli bolesti stejně startoval pouze jednou. Pozitivní na tomto výjezdu bylo alespoň to, že místo dvou koní domů přivezl pouze jednoho, protože toho druhého tam prodal.
V Belgii jste strávila dva roky, co vás vedlo k návratu do České republiky?
Čas strávený v Belgii pro mě byl nenahraditelný. Získala jsem spoustu nových zkušeností jako ošetřovatel i jako jezdec. Také jsem se seznámila se sportem na té nejvyšší úrovni. Poslední závody jsem byla jako ošetřovatelka s devíti koňmi na Sunshine Tour ve Španělsku, bohužel potom začal Covid a já jsem se vrátila zpátky do České republiky. To mělo být původně jenom na chvíli, ale nakonec jsem se do Belgie už nevrátila.
Začala jste tedy s koňmi pracovat v České republice?
Ano, po návratu z Belgie jsem nastoupila k Iloně Heyrovské, u které jsem poměrně donedávna pracovala. Nejdříve jsem působila jako pracovní jezdec, kdy jsem denně odjezdila okolo deseti až dvanácti koní, které jsem pak předváděla na závodech. Následoval úraz, který si vyžádal tříměsíční léčení, když jsem spadla z jednoho mladého koně. Jakmile jsem se uzdravila, vrátila jsem se jako pomocný ošetřovatel a jezdec na obsedání. V Kamenickém Dvoře jsem se naučila práci s mladými koňmi, a to hlavně díky Sabině Brettové. Poprvé jsem tam s ní začala obsedat a ukázala mi, jak pracovat s koňmi od prvního vyvedení z výběhu po základní ježdění na jízdárně. V Kamenickém Dvoře nyní sídlíme s naší společností AVDU Horses, pro kterou nám Ilona Heyrovská poskytuje skvělé a potřebné zázemí, za což jsme jí moc vděční.
Před nedávnem jste ale spolupráci s Ilonou Heyrovskou ukončila, co máte v plánu nyní?
Momentálně se hodně věnuji naší společnosti AVDU Horses, kterou máme společně s Alžbětou Vyštajnovou, kde se zabýváme nákupem, prodejem a nově i výcvikem koní. V mé osobní rovině bych se opět ráda vrátila do sedla a závodních kolbišť. Nyní se mi rýsuje dobrá příležitost, ale nerada bych to ještě zakřikla.
Foto: poskytla Dominika Uzlová
