„Je pro mě těžké vyzdvihovat jen jednoho koně. Každý měl pro mě nezapomenutelné kvality a něco mě naučil, předal. Jestli bych však měla vybrat, bude to Genie,“ zahajuje rozhovor parkurová jezdkyně Anna Rýparová. Se svými ostatními koňmi sídli v jezdecké stáji v Kozolupech na severu Plzně. V Kozolupech má ustájené koně už patnáct let, takže je to jediné místo, které doposud využívala. „Mám velkou výhodu, že bydlím nedaleko, takže můžu být u koní během pěti minut,“ doplňuje.
Můžete nás nejdříve trochu blíže seznámit s tímto areálem?
Areál nabízí ustájení v šestašedesáti boxech, které jsou rozděleny do čtyř stájí. Máme k dispozici tři kolbiště. Největší z nich má rozměry 40 x 60 metrů a dvě menší využíváme hlavně na lonžování a drezuru. Součástí areálu jsou i velké travnaté výběhy, solárium a dva mycí boxy.
Co považujete za největší výhodu vaší stáje?
Velikou výhodou je rozhodně dostupnost. Výhodná je blízká vzdálenost od mého bydliště a možná je i doprava veřejná, tedy autobus a vlak, což využívám, když jezdím rovnou ze školy.
Nyní už se dostáváme k té vaší výjimečné jedenáctileté klisně Genie. Jak vzniklo toto spojení?
V roce 2018 jsem Genie viděla poprvé ve Zduchovicích, kam jsem se na ni jela podívat společně se svým trenérem Jiřím Lužou, který s námi intenzivně hledal závodního koně.
Naše společné začátky byly zajímavé. Musely jsme se naučit být partnerkami, já vnímavý jezdec a ona mi důvěřovat. Trvalo nám to zhruba rok, ale stálo to za to. Právě s Genie jsem obsadila třetí místo s dětským družstvem při mistrovství České republiky.
Jak se klisna po hřebci Cardento obvykle projevuje?
Genie je srdcař. Má charakter a je nesmírně pracovitá. Prvotní plán byl, že spolu dojdeme do stupně L**. Génie nás však překvapila všechny. Společně jsme si vyjezdily stupeň ST* a spolupracujeme spolu stále, takže uvidíme, kam až to dotáhneme. Naučila mě mimo jiné trpělivosti při práci s koňmi.
Je to stájová dámička. Má se opravdu ráda a vybírá si koho bude mít ráda, a to mě na ní baví. Miluje výběhy a má ráda, když jí větrem vlaje její hříva.
Vybavíte si nějaké zajímavé společné zážitky?
Vybavila jsem si situaci, kdy jsem s ní byla na vycházce a Genie chytla druhý dech. Ze cvalu jsme plynule přešly do trysku a madam se zastavila až pět kilometrů od stáje. Zpět jsem musela zapnout navigaci v mobilu, abych trefila správnou cestu domů. Má prostě svoji hlavu, ale to mám ráda, nenudím se s ní.
Které společné úspěchy jsou pro vás nejcennější?
Když přijde nějaký úspěch, je to samozřejmě velká radost. Pro mě je však úspěch už jen to, že dojedu za cílovou linii s dobrým pocitem z našeho společného výkonu.
Jaký je její pravidelný režim?
Každé dopoledne tráví ve výběhu a odpoledne má přizpůsobené tomu, co nás čeká. Tím mám na mysli víkendové závody, soustředění, trénink apod.
Jak vypadá ten váš běžný den ve stáji a při práci s vašimi koňmi?
U koní jsem denně. Většinou trávím ve stáji tři až čtyři hodiny. Hodně se to liší, jestli mám tréninky, naplánovaný terén anebo lonžování. Pečuji o koně sama.
Co je pro vás při tomto náročném sportu nejdůležitější a bez čeho byste se neobešla?
Bez čeho bych se neobešla nikde? Rozhodně bez mamky. Je to můj řidič, podpora, ošetřovatelka a chodící peněženka. Ale rozhodně ji neberu jako naprostý standard, ona je můj milovaný nadstandard.
Foto: Lenka Majnerová / poskytla Anna Rýparová