Před šesti lety se na Barboru Málkovou upíraly zraky nejen dostihového světa. S hnědákem Charme Lookem, na němž předešlou sezonu zvítězila v Ceně Vltavy, směřovala do Velké pardubické. Životní sen však ukončilo těžké zranění. Další pád na jaře 2017 udělal tečku i za celou kariérou populární amazonky, která v týdnu pracovala v kanceláři a ve svém volném čase si lámala kosti na tuzemských překážkových drahách.

Dnes veškerý svůj talent, energii a nadšení věnuje dětem. Spolu s manželem vede jezdecký kroužek Míša & Fifi Klub ve středočeském Lipníku, kam docházejí děti od čtyř do patnácti let a v létě zde funguje příměstský tábor. Nedávno se stala i členkou agilního spolku Pony liga, pod jehož vedením se koná celoroční seriál dostihů poníků.

"Život nabral jiné obrátky, ale podle mě správným směrem. Mám rodinu, úžasného syna a skvělého manžela. A každý den se věnuji něčemu, co mě naplňuje," přemýšlí s odstupem času Barbora Málková, dnes již Miksánková.

Čtěte také: Na léto se přestěhujeme do Chantilly, plánuje Janáčková Koplíková

Její domovskou stáj momentálně tvoří kolem dvanácti dětí, které se věnují dostihům poníků i parkurům. "Moc mě to naplňuje. Jsme v podstatě rodinná stáj, holky jsou kamarádky a každou chvíli spolu něco podnikáme. Jsou to moje holčičky, za které bych dýchala. Zároveň mám kolem sebe skvělé lidi, spřátelili jsme se i s rodiči a všichni jsme se propojili. Mám radost a jsem hrdá na to, jak si vzájemně pomáháme," popisuje atmosféru v jezdeckém kroužku.

Členky Míša & Fifi Klub loni bodovaly i ve zmíněné Pony lize za podpory Jockey Clubu ČR, a to nejen výsledkově. Tereza Baldová v Pardubicích nezištně půjčila svého poníka kamarádce Anně Novákové, aby také vyhrála.

"Terezka má poníka Krasoně, kterého běhání baví a hrozně chce vyhrávat. Je to úžasný poník, kterou nekousne, nevyhodí a nikam s dítětem nevyhodí. Anička měla nezkrotného Kyliána, kterého si všichni dobře pamatujeme, protože ho kdysi jezdila ještě Vanessa Růžičková. Terezka byla tak úžasná, že Aničce Krasoně půjčila. Sama přišla s tím, že by chtěla, aby si Anička zažila pocit vítězství. Takhle to holky mají mezi sebou," popisuje Miksánková krásné gesto mezi kamarádkami.

Dostihový sen nikdy nekončí

Na vlastní dostihovou kariéru už pouze vzpomíná. "Člověk tomu musí odevzdat úplně všechno. Když jsem skončila s ježděním, bylo mi 29 nebo 30 let a do té doby jsem pomalu neznala nic jiného než dostihy. Toužila jsem jet a vyhrát Velkou pardubickou, to se mi nakonec nesplnilo. Bylo pár blbých rozhodnutí, kterými jsem si to pokazila, ale ničeho nelituji. Neměnila bych, ani bych nedělala jiný sport nebo práci," konstatuje.

Na závodištích se stále pravidelně pohybuje, ať už s dětmi ze svého klubu nebo jako divačka. "Co si budeme povídat, když přijedeme do Pardubic, vždycky mě trochu bolí srdce i duše. Hrozně bych chtěla jezdit, ale vím, že bych se už bála. Žádný dostihový jezdec nikdy nemůže úplně skončit. Stále se potkávám se spoustou přátel, jezdí za mnou třeba Pepa Váňa mladší s rodinou nebo Pepa Dušek. Potkávám i Libora Šimůnka, který mi vozí seno. Stále jsme nějakým způsobem propojení. Nikdy bych z toho dostihového světa nechtěla úplně odejít, protože je to velká část mého života…"

I proto Miksánková nevylučuje, že by se jednou mohla do dostihového provozu vrátit třeba jako majitelka. "Ten sen nikdy neskončí. Dostihový sport je nevyléčitelná nemoc," potvrzuje.

Do té doby tvoří pojítko mezi minulým a současným životem Barbory Miksánkové čtveřice plnokrevníků stojících v její stáji. Ke Scyrisově dceři a účastnici Jarní ceny klisen Akceleranci, dvojnásobnému vítězi Namid Starovi a třikrát startujícímu Ravendaelovi nedávno přibyl někdejší třídový překážkář Morning Star.

"V životě bych nevěřila, že existuje hodnější kůň než Namid Star, a to je právě Morning Star. Plnokrevníci jsou moje srdcovka. Mám tady samozřejmě i jiné koně - araba, teplokrevníka nebo poníky, ale plnokrevník je prostě plnokrevník," usmívá se Miksánková.

Na své někdejší dostihové sny se dnes dívá s nadhledem. "Život profesionálního sportovce je těžký a vlastně předurčený k bolesti. Ať už jde o to, že člověk zestárne a přestane mu to jít, nebo třeba bojuje se zdravotními problémy. Velkou jsem nevyhrála, ale když ráno vstanu, mám doma dvanáct koní a jsem naprosto spokojená. Odpoledne přicházejí holky, pak přijdou maminky a radují se, že jejich děti nesedí jen u mobilu. To je moc hezký pocit. Chtěla bych holkám vštípit, že život s koňmi je neuvěřitelně krásný a že když člověk chce, na všem se dá najít něco dobrého," uzavírá Barbora Miksánková.

Foto: Bohumil Křižan / Jockey Club ČR