Ke sportovním koním Adélu Půlpánovou přivedl její otec Miroslav Půlpán, který se také celý svůj život pohybuje v jezdeckém prostředí. V dnešní době je považován za jednoho z nejvyhledávanějších parkurových trenérů v České republice. „Poprvé jsem na koni seděla asi ve svých dvou měsících. Myslím, že se to událo v mělnické stáji, kde v té době můj táta pracoval pro Vladimíra Mestenhausera. Poté už to celé hezky gradovalo až jsem se k jezdectví dostala i na profesní úrovni,” zmiňuje Adéla Půlpánová v úvodu rozhovoru.  

 

Jak vzpomínáte na první intenzivnější získávání jezdeckých zkušeností? Kde to probíhalo?  

O mých jezdeckých začátcích se začalo uvažovat, když mi byly čtyři roky a rodiče mi pořídili mého prvního poníka. Proběhlo pár tréninků a jakmile jsem zjistila, co to doopravdy celé obnáší, tak jsem řekla, že to vlastně vůbec dělat nechci. Do sedla jsem se vrátila až po třech letech v Herouticích, kde můj táta trénoval Janu Perníčkovou. Heroutice jsou tedy místem, kde jsem se začínala více jezdecky rozvíjet.  

 

Kdo další kromě vašeho otce vás ovlivňoval a předával vám jezdecké zkušenosti? 

Důležitou roli měla také moje mamka. Možná dokonce mě koním více přivedla právě ona, protože můj jezdecky založený táta nejprve nechtěl, abych byla součástí jezdeckého světa. Co se týká jezdeckých zkušeností, tak jsem dlouhou dobu spolupracovala samozřejmě s mým tátou. Poté jsem získávala zkušenosti od Romana Drahoty a občas jsem jezdila na tréninky za Alešem Opatrným.  

 

Proč vás oslovilo nejvíce právě parkurové skákání?   

Vzpomínám si, že od začátku jsem prohlašovala, že budu jezdit drezuru. Skákat jsem nejdříve vůbec nechtěla, ale když jsem překonala svou první vyvýšenou kavaletu, tak jsem to celé přehodnotila. Zjistila jsem, že nebude vůbec špatné se věnovat této disciplíně, navíc k tomu bylo rodinné zázemí, takže bylo rozhodnuto. Nakonec jsem ani žádné drezurní závody nezkoušela, absolvovala jsem Zkoušky základního výcviku jezdce a začala jsem hned skákat.  

 

 

Jaký průběh měla vaše začínající sportovní kariéra?  

Získala jsem jezdeckou licenci a asi hned měsíc po tom mě táta vyvezl na halové závody do rakouského Wiener Neustadtu. Vím, že jsem ze tří parkurů dvakrát opustila sedlo a jednou jsem skončila třetí. Startovala jsem tam se svou první sportovní poničkou Nightbeauty T, kterou jsme si nechali a je s námi dodnes. První úspěchy se začaly dostavovat hned v mé první závodní sezoně, kdy jsem v Pardubicích vybojovala třetí místo s poničkou v rámci mistrovství České republiky.  

 

Kterých další úspěchů si za dobu své sportovní kariéry ceníte nejvíce?  

Několikrát jsem zvítězila při republikovém mistrovství v pony kategorii a následně i mezi juniory. Později pro mě byly velmi cenné každé podařené mezinárodní závody a ráda vzpomínám na svou účast na mistrovství Evropy. Asi úplně nejcennější je pro mě však vítězství našeho juniorského týmu při Poháru národů v Budapešti.  

 

Můžete jmenovat koně, které patří mezi ty nejzásadnější ve vaší kariéře?  

Do této skupiny koní patři jednoznačně klisna Chantal od paní Olgy Plaché. Poté musím zmínit koně od pana Jaroslava Martince, mezi které patřila určitě Queen C, s níž jsem zvítězila v maďarském Poháru národů. Neméně důležitá pro mě byla klisna Destiny van de Noordheuvel, kterou vlastnil Milan Pěchouček a já jsem s ní absolvovala své první juniorské mistrovství Evropy. Mezi ty poslední zásadní koně poté bezpochyby patří Datasys Duel a Lepus.  

 

Jaká je vaše aktuální pozice v jezdeckém prostředí?  

Snažím se mít jezdecký sport stále spíše jakou svou profesi. Mám několik svých svěřenců, které pravidelně trénuji. Postupně se také rozvíjí nová spolupráce s paní Petrou Plachou, rozjíždíme společně takový nový sportovní projekt. Máme nyní k dispozici převážně mladé koně a v průběhu sezony se chystáme vyjíždět na závody spíše do zahraničí, nicméně určitě se objevíme i na domácích kolbištích.  

 

 

Foto archiv Adély Půlpánové