Adéla Chrdlová je obecně veliký milovník zvířat a každé jí vždy přiroste k srdci. Nezáleží na tom, jestli je to kočka, ještěrka nebo právě kůň. „Pokud bych si měla vybrat jen jednoho koně, který je opravdu speciální, byl by to asi náš sedmnáctiletý Zidane, který je s námi už přes pět let,“ zmiňuje Adála Chrdlová, parkurová jezdkyně, která se svými koňmi pravidelně startuje na významných jezdeckých akcích a účastní se parkurových soutěží do stupně ST se dvěma hvězdami. 

 

Jak a kde jste se potkali se Zidanem poprvé? Jaké byly vaše společné začátky? 

Poprvé jsme se potkali, když nám ho bývalí majitelé dovezli na zkoušku do stáje. Jelikož nemá rád změny, nebyl nejprve v boxe příliš přívětivý. Naopak od prvního momentu v sedle jsem věděla, že jiného koně nepotřebuji. Za veliký úspěch považuji to, že jsme byli schopni vyjet na závody pár měsíců po koupi, a dokonce jsme dosáhli na nějaká zajímavá umístění.

 

Čím si vás tento kůň získal? V čem jste si nejvíc rozuměli, resp. proč jste si padli do oka? 

Myslím si, že má velice jedinečnou povahu. Na začátku byl velice nedůvěřivý, ale po měsících sbližování jsem měla pocit, že je to první kůň, který mě má opravdu rád. Jsem nekonfliktní člověk, takže mi jeho povaha nikdy nevadila.

 

Je něco, v čem vás jako jezdce posunul dál? Naučil vás třeba něco, co jste později uplatnil i v případě jiných koní?

V době, kdy jsme Zidánka kupovali, jsem byla na hraně, jestli bych s ježděním, a hlavně se závoděním měla dále pokračovat. Zidane mi vrátil chuť zase na závody vyjet. Také mi dodal sebevědomí, které těžko získávám a naučil mě trpělivosti.

 

 

Jaké má základní charakteristické znaky? 

Jak jsem již zmínila, Zidane má jedinečnou povahu. Je velice komunikativní, netrpělivý, ale věrný a jemný. Občas hrabe, kouše a pokud se mu něco nelíbí, tak uteče. V roce 2019 jsem byla na semestrálním výměnném pobytu v Jižní Koreji, a protože se mi stýskalo, několikrát týdně jsem telefonovala s mamkou, která byla ve stáji. Kdykoli slyšel můj hlas, začal řehtat. 

 

Měl nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?

Pokaždé, když přijde domu z ježdění, výběhu nebo procházky, nechává si držet napáječku, aby se pořádně napil a poté se ihned vyválí. Když byl mladší a nepřivedla jsem ho ideálně ke skoku, hned po dopadu mě shodil. 

 

Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?

Když jsme Zidánka koupili, přijela se na něj podívat bývalá majitelka a zeptala se mě, jestli mi už utekl. Trochu mě to překvapilo, ale řekla jsem, že ne. Po pár dnech se to však stalo. 

Ráda mu dávám ochutnávat nové věci, ale vzhledem k tomu, že nové věci nesnáší, dělá pokaždé vtipné grimasy a někdy mě i kousne. Zajímavé v jeho případě je, že když začínáme lonžovat, tak nakluše na větu „možno fárat“.

 

Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce? 

Párkrát jsme se zúčastnili mezinárodních závodů a letos jsme si spolu udělali kurz instruktora jezdectví. To pro mě také znamená hodně vedle našich závodních úspěchů.

 

Jaký je jeho další osud a jak vypadá jeho každodenní program?

Jelikož je Zidánkovi letos již sedmnáct let a bohužel se léčí ze zranění, tak jsme se rozhodli pro ukončení jeho závodní kariéry. I tak je Zidánek stále v našem vlastnictví a předává své zkušenosti jeho nové jezdkyni. Je to nyní takový kůň především pro radost. Doufám, že s námi zůstane co nejdéle. 

 

Foto: poskytla Adéla Chrdlová