Jak vzpomínáte na uplynulou sezonu?

Minulá sezona byla ve znamení „střídavé oblačnosti“. Hlavně na mezinárodní scéně nás doprovázela opravdová smůla, doslova se nám lepila na paty. Každé závody se přihodila nějaká podivně nestandartní situace. Navíc v kombinaci s tím, že FEI podstatným způsobem ztížila nové paradrezurní úlohy, a tak jsme si na ně jak já, tak i kobylka dost dlouho zvykaly. Navíc se podstatnou měrou změnily i pravidla pro účast na vrcholových sportovních akcích, které pro země mající jen jednotlivce nejsou zrovna příznivé.  Celý rok 2017 byl tedy poměrně krušný, ale najde se i pár hezkých momentů, na které ráda vzpomínám. Zejména národní závody se nám opravdu povedly!

Co bylo pro vás největším úspěchem?

Určitě umístění v TOP 10 ve světovém žebříčku FEI skupiny I., tedy jezdců s nejtěžším handicapem. Na domácí půdě je to bezesporu obhajoba zlaté medaile na mistrovství České repubiky a výhra ve finále Paradrezurního poháru 2017!

Byla uplynulá sezona v něčem výjimečná (jiná), než ty předešlé?

Ano, to určitě byla. Jak už jsem zmínila výše, hodně se ztížily paradrezurní úlohy. Jsou opravdu náročné, většinou se pořád někde točí a kůň tak téměř vůbec nechodí rovně. Všechny ty kruhy, vlnovky a oblouky jsou tak vcelku oříšek. Právě popasování se s novými úlohami bylo asi to nejtěžší, co rok 2017 přinesl.

S jakými plány jste šli do sezony 2017? Podařilo se je naplnit?

Chtěla jsem si potvrdit kvalifikaci na mistrovství Evropy a následně se ho i zúčastnit. Rovněž jsem doufala, že se mi podaří zlepšit i celkové hodnocení oproti „loňskému“ mistrovství Evropy z roku 2015. Oboje se nakonec povedlo.

Měla jsem také v plánu závodit co nejvíce na domácí půdě. I to se mi podařilo. Absolvovala jsem všechny šampionáty, mistrovství České republiky a na závěr i finále Paradrezurního Poháru 2017.

Zaměříme se nyní na mistrovství České republiky. Jak na něj vzpomínáte?

Letošní mistrovství České republiky bylo jedním slovem skvělé. Opravdu jsem si ho velice užila. Velice oceňuji, že jsme ho již druhým rokem absolvovali společně se zdravými kolegy. Myslím si, že je to skvělá cesta k tomu, jak paradrezuru dostat do povědomí širší nejen jezdecké veřejnosti.

Co pro vás bylo při této soutěži nejtěžší?

Řekla bych, že asi přizpůsobení se vlivům počasí. První den bylo opravdu krásně, avšak den na to jsme to my paradrezurní jezdci opravdu schytali. Spustil se obrovský liják, který se stále více a více stupňoval zrovna v době našich jízd. Takovéto počasí není příjemné zhola nikomu, ale pro nás je to ještě horší. Jelikož pokud je takto chladno a deštivo, tak vlivem svého handicapu „ztuhnu“ a nejsem schopná jít s pohybem koně. Největší výzvou bylo proto přesvědčit své tělo poslouchat, vnímat koně a jít s ním.

Kdo byl vaším největším soupeřem?

Všichni jezdci se neustále zlepšují, snaží se jít vpřed a podávat co nejlepší výkony. Opravdu každý z nich je pro mě dobrým soupeřem, kterého není radno podceňovat.

Jak hodnotíte průběh mistrovství? Jak dobře ho pořadatelé připravili?

Organizátorům tohoto mistrovství patří obrovské poděkování, vše bylo skvěle zařízeno a zorganizováno. Letošní ročník se zkrátka opravdu povedl!

Jak jste spokojena s místem konáním?

Jsem maximálně spokojená. I po stránce bezbariérovosti nemám žádné výhrady. S berlemi či vozíkem jsem se dostala všude, kam bylo potřeba.

Jakého koně jste sedlala? Prozraďte nám něco o něm.

Měla jsem možnost sedlat svou čtyřnohou kamarádku Dominique. Je to devítiletá černá kráska plemene KWPN. Obrovský charakter, mazel a hlavně pracant, který vždy podrží. Ačkoliv se mnou chodí jen krokem, stále ji to velice baví a dává do toho srdce! Je skvělá, naprosto rozumí všemu, co po ní chci a vždy se mi snaží maximálně vyhovět. Je to zkrátka můj miláček!

Řadíte zisk zlaté medaile k jedněm z největších úspěchů?

Ano, určitě. Mistrovství České republiky je jedním z vrcholů sezony a vůbec celé domácí jezdecké kariéry. Každé zlaté medaile si nesmírně cením, protože za ní vidím celoroční práci nejen mě, ale i celého mého týmu, kterému tímto patří obrovské poděkování!

Jaké máte další cíle ve své kariéře?

Ráda bych se zúčastnila světových jezdeckých (WEG) her v USA příští rok. Posléze bych se pokusila splnit kvalifikaci a „obhájit“ tak svou paralympijskou účast na hrách v Tokiu 2020.

A jaké máte plány do sezony 2018?

Z mezinárodního hlediska bych se ráda zúčastnila mezinárodních závodů CPEDI3*, včetně těch domácích, kde bych si ráda splnila kvalifikaci na WEG. Bylo by skvělé, kdybych sezonu 2018 zakončila právě výjezdem do USA. Ráda bych se rovněž zúčastnila co největšího počtu domácích pohárových závodů včetně mistrovství České republiky.

Můžeme se tedy na vás opět těšit na MČR 2018, kde budete obhajovat titul?

Ano, určitě bych se mistrovství moc ráda zúčastnila!

S jakými koňmi se na vás můžeme těšit?

Budu sedlat svou parťačku Dominique, která je pro mě tou nejlepší kamarádkou ze všech!

Účastníte se soustředění s jinými lektory? Proč?

Ano, pokud se taková možnost naskytne, tak ji moc ráda využívám. Ono je někdy dobré, když se na vás podívá někdo, kdo vás nevidí každý den. Je totiž možné, že si všimne něčeho, co jste sami přehlédli, nebo vám nepřipadalo tak důležité. A někdy dokonce stačí, že vám tu samou věc řekne ještě někdo další a jinými slovy.

Zkrátka a dobře, lekce se zahraničními trenéry jsou pro mě vždy přínosné, protože sebou přináší mnoho cenných zkušeností a postřehů pro další práci.

Co byste si přála, aby přinesl rok 2018?

Byla bych moc ráda, aby se rok 2018 nesl ve znamení spousty krásných okamžiků v sedle i mimo něj, na které bych pak vzpomínala s úsměvem na rtech!

Foto: archiv jezdkyně