Konec sezony 2016 – první dojem?
Tahle sezóna byla opravdu skvělá, myslím, že na ní budu ještě dlouho vzpomínat s úsměvem na rtech.
Když se zamyslíte, co se opravdu povedlo?
Pro mne osobně byl jezdecký rok 2016 úžasný jako celek. Moc ráda vzpomínám jak na domácí, tak i na zahraniční závody.
I když pro mě byla opravdu největším „skokem do neznáma“ účast na CPEDI3* v holandském Genemuidenu, jelikož jsem ještě v den odjezdu konala zkoušku na vysoké škole a na závodění jsem v tu chvíli zrovínka ani nepomýšlela. Nicméně zkouška i závody dopadly dobře, dokonce se mi podařilo vyhrát. Slyšet českou hymnu byla vskutku ta nejlepší odměna za všechnu tu dřinu a stres.
Na co v sezoně nejradši vzpomínáte?
Na svou účast na paralympijských hrách v brazilském Riu de Janeiru. Myslím, že na přeplněný stadion v Deodoru, plný tleskajících diváků, nikdy nezapomenu. Byl to slovy nepopsatelný zážitek, který mě bude i nadále provázet jako obrovská motivace pro sebezlepšování se.
Jak jste měla rozplánovanou sezonu 2016?
Ze všeho nejdříve bylo v plánu vyrazit na poslední kvalifikační závody v holandském Genemuidenu a pokusit se o zisk poslední jízdenky do Ria. Všechny ostatní plány se pak měli odvíjet právě od tohoto závodu.
Čeho jste chtěla dosáhnout?
Mým vytouženým cílem byla právě paralympijská účast, které se mi povedlo dosáhnout.
Jak důležitým bodem ve vašem kalendáři bylo pro rok 2016 MČR?
MČR patří tradičně mezi pomyslnou třešničku na dortu, která završuje sérii domácích závod, proto je pro mne vždycky velice důležité. Mám totiž možnost jezdit na domácí půdě při tom nejdůležitějším závodě roku, a tak vždy pociťuji obrovskou zodpovědnost.
Zároveň se mi však opravdu líbí, že bylo letos paradrezurní MČR poprvé spojeno s tím drezurním. Myslím si, že je to skvělý krok k tomu, aby se sport handicapovaných dostal do podvědomí široké veřejnosti.
Co pro vás titul znamená?
Je pro mě velkým povzbuzením do budoucna, takovým „nakopnutím“ do další práce. A samozřejmě je to také velká čest, radost, ale i zodpovědnost k tomu, aby se člověk neustále zlepšoval a dál na sobě pracoval.
Jak náročná byla cesta ke zlaté medaili na samotném MČR?
Cesta ke zlaté medaili je vždycky náročná. Chce to zachovat klid a plnou koncentraci po všechny tři dny.
Pro mne bylo letošní mistrovství republiky o to náročnější, že jsem při něm sedlala dva koně a musela jsem přesedat z jednoho na druhého ve velmi malém časovém intervalu. Takže jsem neměla téměř žádný čas na odpočinek.
Kdo/co byl největší soupeř?
Myslím si, že všechny dvojce ve startovním poli jsou dobrými soupeři. Každý z nás totiž na sobě opravdu pracuje a neustále se zlepšuje, nikdy tak nevíte, jak se zrovna komu zadaří.
A tak je dobré soustředit se na sebe a na koně, snažit se zkoncentrovat, podat co nejlepší výkon a hlavně si svou jízdu co nejvíce užít.
Jak se podle Vás poslední MČR podařilo?
MČR bylo opravdu dobře zorganizované, zázemí taktéž nebylo špatné. Škoda jen trochu horší cesty ke stájím a drezurnímu obdélníku, jelikož ten byl handicapovaným sportovcům o něco hůře přístupný, ale jinak byl celý areál bezbariérový. Rovněž mě moc potěšilo, že na MČR přijeli i tři německé jezdkyně, s nimiž jsme měli možnost poměřit své síly.
Jaké vzpomínky máte kromě zisku zlata?
Jen ty nejlepší, byl to opravdu krásný závod v dobře obsazeném startovním poli. Obrovsky přínosnou zkušeností pro mě byla možnost sedlat při této příležitosti dvě výborné kobylky a to poměrně krátce za sebou.
Byl tento závod oproti těm ostatním v roce jiný?
Ano to byl, MČR je vždycky o něco jiný závod než „ty běžné“ jedná se totiž o vrchol sezony, kde je opravdu potřeba podat maximální výkon. Také je zde o něco soutěživější atmosféra, která doslova jiskří emocemi a očekáváním.
Je to takový sportovní svátek, v němž každý touží ukázat, co opravdu umí.
Když budete příští rok obhajovat, jak těžké to bude?
Obhajovat je vždy těžké a člověk se musí opravdu snažit, jelikož se zlepšujete nejen vy, ale také i vaši soupeři. Takže není radno usínat na vavřínech, ale naopak na sobě ještě více pracovat a „dolaďovat“ drobné detaily.
I když v příštím roce bude obhajoba obzvláště zajímavá, jelikož se nám změnily drezurní úlohy a jsou teď daleko těžší, avšak pro diváky o to atraktivnější. Takže bude vskutku záležet na tom, jak se s nimi nejen já, ale i moji soupeři vypořádají.
Jaké koně máte aktuálně k dispozici?
Určitě budu příští rok i nadále sedlat osmiletou klisničku KWPN Dominique. A zda přibude ještě nějaký další koňský parťák, zatím netuším…
Co byste v následující sezoně ráda zvládla?
Hrozně ráda bych se zúčastnila několika mezinárodních závodů nejvyšší možné úrovně, kde mám za cíl splnit kvalifikační podmínky pro start na mistrovství Evropy. Máme však v plánu vydat se do „nových lokalit“, a tak opustíme „tradiční“ italské závody a naproti tomu budeme startovat ve Francii, či Německu. A pokud by se opravdu zadařilo, tak bychom rádi reprezentovali i v Kataru. Vrcholem mezinárodní sezony by pak měl být již zmiňovaný Evropský šampionát ve Švédsku.
Dále bych se hrozně ráda zúčastnila co nejvíce domácích závodů, včetně samotného MČR.
K čemu byste ráda směřovala?
Stěžejními body nadcházejícího roku je jak mistrovství Evropy ve Švédsku, tak i účast na MČR. Na obou těchto sportovních kláních bych ráda předvedla co nejlepší možný výsledek, tak abych byla spokojená jak já sama, tak i celý můj tým.