Původní harmonogram počítal s tím, že v neděli (kromě soutěže družstev) proběhnou všechny úlohy (volné sestavy) na hlavním drezurním obdélníku. Bohužel, realita byla jiná a z časových důvodů museli být paradrezurní jezdci se svými küry odsunuti na druhý obdélník v zadní části areálu. Ačkoliv to někteří „para“ jezdci uvítali, jelikož tam měli více klid, stalo se to, že zůstali stranou pozornosti většiny přítomných. Pro hrstku zástupců médií ovšem nastal zásadní problém – museli se rozhodnout, komu dají přednost – zda paradrezurním jezdcům, nebo „zdravým“ dětem a juniorům.
Je jasné, že počet účastníků šel těžko dopředu předvídat a vzhledem k tomu, že i tak se v neděli závodilo na horním obdélníku od 8.00 do 17.50 hodin, některé kategorie zkrátka musely být odstaveny na vedlejší soutěžní plochu. – Za organizační chybu je však nutné jednoznačně označit nápad hromadného dekorování dětí, mladších i starších juniorů a navíc všech tří paradrezurních skupin jezdců.
Zatímco po skončení jednotlivých soutěžních kategorií byly zhruba 45minutové až hodinové prostoje, tudíž by se právě ukončená soutěž dala stihnout slavnostně zakončit i s udílením medailí, na dekorování všech šesti mistrovských klání pořadatelé naplánovali necelých 60 minut.
Sotva 10 minut na kategorii – včetně příchodů dekorovaných, předání medailí i dalších cen, přijímání gratulací od dlouhého zástupu funkcionářů, pózování pro fotografy (opět vč. množství předávajících), čestného kola a odchodu z kolbiště – to je opravdu málo! Stalo se tak, že hymna se zahrála hned na začátku všem mistrům společně a udílení medailí probíhalo jak na běžícím pásu.
Tragikomickou vzpomínku navíc zanechaly samotné stupně vítězů. Dost tragicky totiž působila počáteční snaha dostat tělesně postižené sportovce na „bednu“. Komicky to pak vyvážili členové družstev, kteří se na plochu stupínků velkou odhadem 80 x 80 centimetrů vešli tři. – Jak poznamenal komentátor Jan Matuška: „Ještě že týmy nejsou čtyřčlenné!“ Tak blízko si jezdci vzájemně už dlouho nebyli...
Pro další společná mistrovská klání by tak stálo za úvahu, jak se s těmito hromadnými šampionáty časově vypořádat, aby okamžiky, které mají zůstat dlouho v paměti, byly pro všechny mimořádně slavnostní a novopečení mistři České republiky si alespoň na pár minut připadali, že veškerá pozornost je směřována právě na ně – a ne, že za nimi (případně před nimi) stojí zástup dalších, kteří získávají stejnou cenu.
Text a foto Josef Malinovský
