Muž, kterého obdivují prakticky všichni žokejové na celém světě, dnes slaví padesáté narozeniny a mnozí čtenáři se při čtení této věty zarazí, zda čas opravdu utíká tak rychle. Ale je to tak, utíká. A Frankiemu Dettorimu je opravdu padesát.

 

"Děkuji vám za všechno blahopřání. Slavím velké narozeniny a chci vám hlavně popřát krásné Vánoce a nový rok, držte se!" vzkázal Dettori příznivcům ve videu na svém instagramovém účtu, který sleduje bezmála 69 tisíc uživatelů.

 

"Je to jen číslo, ale ať chci nebo ne, padesátka je milník. Na žokeje je to dost, třeba můj táta ukončil kariéru v jednapadesáti. Jsem rád, že jsem stále zdravý a můžu jezdit," dodal Dettori v úterním vysílání stanice At The Races.

 

Dostihy 2020: Rok velkých kompromisů, ale i hvězd jako Opasan

Špičkový žokej, neúnavný ambasador, dostihového sportu, milovník života, otec pěti dětí, ale také podnikatel, chovatel a televizní celebrita. Je řada přívlastků, které se v souvislosti s rodákem z Milána dají použít. Na tomto místě však stačí říci, že to byl právě Lanfranco Dettori, kdo v 90. letech převzal od Lestera Piggotta pomyslnou štafetu nejobdivovanějšího rovinového jezdce své éry a tento imaginární titul drží pevně v rukou i čtvrt století poté.

 

Ve svých padesáti letech se navíc netěší povinné úctě k žijící legendě, nýbrž zcela autentickému a nefalšovanému obdivu dostihové scény napříč zeměmi a kontinenty. V Evropě, stejně jako v Japonsku a dokonce také v USA, kde si obvykle z velkých evropských jmen nedělají hlavu, je Frankie hvězdou první velikosti. Jeho původně kontroverzní "Dettori jump" dnes patří k ikonickým rituálům dostihového sportu.

 

Jako každá hvězda svého oboru čelil i Frankie Dettori mnoha krizím a často byl různými kritiky odepisován. Vždy se však dokázal vrátit silnější. Ať už šlo o překlenutí těžkých zranění, disciplinárních trestů nebo třeba ukončení mnohaletého kontraktu stájové jedničky v Godolphinu.

 

Při premiéře na dráze spadl

 

Svou houževnatost a cílevědomost poprvé ukázal už ve svých devíti letech, když se jako syn třináctinásobného italského šampiona Gianfranca “Il Monstro” Dettoriho poprvé zúčastnil dostihu poníků na milánském San Siru. Svéhlavá Silvia doběhla poslední a hned za cílovým mezníkem klučinu v červeno-bílém dresu shodila. “Nejsi ani trochu jako tvůj táta!” zavolal na něj kdosi z diváků.

 

Malý Frankie se však nenechal odradit. Ve třinácti opustil školu a začal se učit na dostihového jezdce. O rok později následoval přesun do Newmarketu ke krajanovi a rodinnému příteli Lucovi Cumanimu. První vítězství slavil jako šestnáctiletý a už v roce 1990 Dettori se dostal přes stovku vítězů za sezonu.

 

28. září 1996 vyhrál všech sedm dostihů v rámci British Champions’ Day v Ascotu, což dodnes zůstává jedním z jeho nejslavnějších výkonů. Následovaly tři šampionské tituly a více než 500 grupových vítězství, celkem jel na britské půdě přes 3000 vítězů.

 

 

Ještě v dobách, kdy byl stájovým jezdcem šejka Mohammeda, mu dlouho unikalo vítězství v britském derby. Dettori se dočkal až na patnáctý pokus v roce 2007 na hřebci Authorized. Hned následující den si připsal Prix du Jockey Club v sedle Lawmana.

 

Těžké momenty prožíval na podzim 2012, kdy přišel na šest měsíců o licenci kvůli pozitivnímu testu na zakázanou látku ve Francii a zároveň skončil v Godolphinu. Od té doby funguje prakticky jako freelancer, byť pět let jezdil pro Al Shaqab Racing. Řadu velkých vítězů mu nasedlal trenér John Gosden.

 

"Když jsem myslel, že mi je nejhůř a už se nikdy nedostanu zpátky na vrchol, přišlo derby s Golden Hornem. A nakonec jsem potkal Enable - koně, který mě chytil za srdce jako žádný jiný. Život se někdy vyvine způsobem, jaký by člověk ani ve snech nečekal," konstatoval samotný Dettori.

 

V sedle milované Enable vyhrál dvakrát Cenu vítězného oblouku a zapsal se do srdcí nové generace dostihových příznivců.

 

Hvězdou v Bratislavě, inkognito v Pardubicích

 

Přestože má Frankie Dettori v Newmarketu řadu českých známých, s tuzemskými dostihy se vždycky spíše míjel. V roce 2002 byl hvězdným hostem Závodiska Bratislava na Slovenském derby, které vyhrál s německým Muskatsturmem a v rámcovém programu si přisal dva jedničkové úspěchy se svěřenci Františka Holčáka Bellaboyem a Tribal Instinctem.

 

"Váš ředitel mě stíhal prakticky po celém světě. Nikdy jsem nevěděl, na kterém zahraničním závodišti se najednou vynoří a začne mě přemlouvat, abych přijel do Bratislavy," smál se tehdy Dettori na tiskové konferenci pár minut poté, co předvedl ve Starém Háji ukázkový “Dettori jump”.

 

V nedávné minulosti se o jeho aktivní účast pokoušeli i pořadatelé Evropského poháru žokejů a nejméně dvakrát také různé realizační týmy v rámci Českého derby, ale všichni zájemci vždy narazili právě na Dettoriho neutuchající úspěšnost a s ní spojenou vytíženost.

 

A tak se v Praze objevil zcela nečekaně a neoficiálně před pěti lety, kdy se zúčastnil kamarádovy rozlučky se svobodou. Přátelé ho vzali i na Velkou pardubickou, kde se vyfotil mimo jiné s Josefem Váňou a svou přítomností dokonale zaskočil tehdejší pořadatele.

 

V neposlední řadě to byl právě Frankie Dettori, kdo letos vyzval světovou dostihovou veřejnost na podporu zraněného žokeje Filipa Minaříka a pravidelně mu dodával motivaci prostřednictvím mobilních videí. "Jsem na tebe hrdý, kamaráde," vzkázal mu na jednom z nich. Není to zdaleka poprvé, kdy nejlepší žokej své generace potvrdil, že má srdce na pravém místě.

 

Foto: France Galop