Z pohledu statistik se třetí katarská zima Tomáše Lukáška v mnoha ohledech podobala těm předchozím. Odjezdil bezmála tři stovky dostihů, získal 22 vítězství a udržel se v nejlepší desítce katarského šampionátu.
Ve skutečnosti prožil první Čech v dostihovém Dauhá měsíce plné vzletů a pádů. Vyhrál klasické 2000 Guineas pro katarské odchovance, skončil druhý v Oaks a v derby se úspěšně zhostil vodiče pro svěřence Josepha O’Briena.
Protrpěl si však také pět týdnů, kdy marně čekal na vítězství a čelil rostoucí nervozitě svých chlebodárců, šejka Mohammeda Bin Hamád Khalifa Al Attiyaha a trenéra Hadiho Rašída Al Ramzáního.
"Nedá se říci, že bych udělal nějaké větší chyby, ale vybrali jsme si ve stáji slabší chvilku. V katarských dostizích je lidem vcelku jedno, jaké koně žokej jezdí, prostě musí aspoň jednou za dva týdny udělat výsledek. Už jsem měl nůž na krku. Naštěstí se podařilo tu smůlu zase prolomit," vrací se Tomáš Lukášek ke kritickým chvílím zimy.
Na katarskou sezonu, která skončila minulý týden, vzpomíná se smíšenými pocity.
"Odjížděl jsem z Evropy s tím, že máme ve stáji pár zajímavých koní a že jsem stájová jednička. V sezoně se pak ukázalo, že naše hlavní naděje se buď zranily nebo hrály proti novým importům druhé housle. Pár zajímavých výsledků se podařilo, ale doufal jsem ve víc," přiznává se svou klasickou upřímností.
Adrenalin i zlatá klec
Když se minulou sobotu objevil v civilu na závodišti v Karlových Varech, velké domácí stáje zpozorněly. Tomáš Lukášek totiž nebyl na výletě. Netají se tím, že po několika sezonách, kdy se na jaře a v létě soustředil prioritně na Polsko, se opět chce vrátit do českého turfu.
"Chci být s rodinou a mít šanci trávit víc času s dětmi. Do Polska se chystám jen na klasické dostihy a hlavní vrcholy, jinak bych v případě zájmu rád častěji jezdil v Česku. Léto se každopádně chystám strávit ve střední Evropě a prožít ho trochu klidněji," vysvětluje.
Důraz na slovo "klidněji" není náhodný. Tři sezony v Kataru pro Lukáška znamenaly zvláštní směs tlaku, adrenalinu a dlouhého času stráveného o samotě. Do ranní práce u trenéra Al Ramzáního, který se staral zhruba o 120 koní, vstával ve tři hodiny ráno. Odjezdil tři nebo čtyři koně a už po sedmé hodině měl zbytek dne volný.
V mezidobí se snažil udržovat kondici, ale i psychickou pohodu. "Působení v těchto zemích je náročné na psychiku právě kvůli přemíře volného času a omezeným možnostem, jak ho strávit. Je to zlatá klec, ve které člověk zůstává sám se svými myšlenkami. Neustále o všem přemýšlí, kolikrát až zbytečně. Nejtěžší je právě zvládnout to psychicky," konstatuje Lukášek.
Dostihy se v Kataru běhají dvakrát týdně, ve středu a čtvrtek. "Pátek a sobota jsou víkend, zatímco neděle je pracovní den jako naše pondělí. A dostihy se konají ještě před víkendem, aby lidé po nich ještě měli volno," objasňuje.
Dlouhé období meditace a čekání na příští dostihy jednou za čas protnuly "galupové" dny, obvykle neděle nebo čtvrtky, během nichž Tomáš Lukášek odjezdil i 30 nebo 35 koní. "Jezdec sice jen přesedá, ale je to řehole. Jak odjezdíte během hodiny osmnáct koní a nejste zvyklý, klepou se vám nohy," pokyvuje hlavou.
Když dostihy přeruší písečná bouře
Konkurence na katarské scéně zůstává tvrdá. Hlavními hvězdami minulé sezony byli Harry Bentley, Theo Bachelot a Eduardo Pedroza.
"Theo jezdil pro nejlepší stáj a je to špičkový žokej. Bentley působil u trenéra, který má k dispozici 400 koní a do každého dostihu posílá favority. Na největší mítinky pak přijíždějí všichni: Ryan Moore, Frankie Dettori, Olivier Peslier a další, to jsou hodně zajímavé dostihy," popisuje Lukášek.
Zatímco Dubaj kvůli hustotě zahraničních trenérů a pravidelnému stěhování koní Godolphinu představuje most do dostihové Evropy, katarská scéna je přece jen méně kosmopolitní. Ve svých začátcích to pocítil i český žokej.
"Oni chtějí mít všechno ve špičkové kvalitě a vědí, že nejlepší dostihy se běhají v Anglii a Francii, respektive Americe a Austrálii. Kdo nepochází z těchto zemí, není pro Katařany zajímavý. Natož z Česka, které v dostihovém světě nehraje žádnou velkou roli," přiznává s tím, že postupně si v Kataru zvykli i na jezdce z České republiky.
Samotný Lukášek si zase zvykl na fakt, že do běhu katarské sezony mohou kdykoli zasáhnout povětrnostní podmínky v poušti.
"Letos se rušily dva mítinky. Nejprve přišly lokální bouřky s přívalovými dešti, a protože kanalizace na to není uzpůsobená, všechno bylo hned pod vodou. A podruhé se nemohlo běhat kvůli písečné bouři. To se zvedne vítr a jakmile přijde ten tajfun, je to jako z filmu Mumie a všichni jsou zalezlí doma. Nikoho to ale nepřekvapuje, vnímají to jako normální součást roku," vysvětluje.
Žokej nesmí sedět doma
V zahraničí se Tomáš Lukášek vždy cítil jako ryba ve vodě, dokázal vyhrát už v jedenácti různých zemích. Když ve svých začátcích poprvé odjížděl jako pracovní jezdec na britské ostrovy, nenechal se odradit ani tím, že v té době neuměl ani slovo anglicky.
"S lidmi se vždycky nějak domluvíte. Nikdy jsem se nebál zkoušet to venku. Jsem přesvědčený, že zůstat zavřený doma není v naší branži cesta," konstatuje.
Zásadní zkušeností pro něj bylo několikaměsíční působení v Malajsii před sedmi lety. Vítězství v tamním Perak Derby dodnes považuje za jeden z hlavních úspěchů své kariéry. "Především to ale byl první krok začít přemýšlet jinak a začít sledovat i cíle za hranicemi Evropy. Malajsie byla takový první výstřel a důkaz, že má smysl snažit se někam dostat," vzpomíná s odstupem času.
Právě na svém vlastním příkladu Lukášek demonstruje, že současný dostihový sport nabízí zajímavé možnosti i jezdcům z malých zemí jako je Česko.
"Základ je chtít se učit nové věci a sbírat kontakty. Ze začátku to může být třeba méně atraktivní štace, kde se člověk seznámí s lidmi, kteří mu třeba pomůžou dostat se někam jinam. Každý žokej, který chce něco dokázat, se musí posouvat dál," je přesvědčen.
Kromě derby v Malajsii si ve své kariéře nejvíc cení čtyř vítězství v polském derby. "Derby je prostě derby, pro každého žokeje znamená velkou věc. V Kataru jsem zatím vyhrál dva klasické dostihy pro domácí odchovance a třikrát za sebou něco jako zimního favorita pro araby," shrnuje.
Pokud má říct, který z jeho polských šampionů byl nejlepší, nemusí dlouho přemýšlet. "Čistě podle papírové formy se zdá, že to byl Intens, ale mám podezření, že jeho ročník byl slabší. Pro mě byl nejdřídovější Caccini, který měl podle mého názoru třídu na vítězství v německé grupě 3. Z různých důvodů bohužel nedostal šanci to dokázat," vysvětluje.
Nová šance od emíra
Teď už se Tomáš Lukášek plně soustředí na sezonu ve střední Evropě a začíná vnímat první zájem ze strany českých trenérů. Na podzim se chce počtvrté vrátit do Kataru. Už ale nikoli do stáje, ve které strávil tři předešlé zimy.
"Rozešli jsme se v dobrém, budu jim občas jezdit, pokud budu volný. Dostal jsem však nabídku od nejlepší tamní stáje, která patří přímo emírovi. Měl bych na pozici stájové jedničky nahradit Thea Bachelota," prozrazuje horkou novinku..
Zároveň nevylučuje, že by do budoucna mohl rozšířit svůj akční rádius na Blízkém východě. "Mám v hledáčku, že bych výhledově mohl spojit Katar s Bahrajnem, kde jsou dostihy v pátek a už jsem přes Jimmyho Quinna navázal pár kontaktů," dodává.
Jeho dostihové CV za poslední léta obsahuje slušnou řádku úspěchů i destinací. Když ale Lukášek dostane otázku, co by si lidé kolem koní měli při vyslovení jeho jména vybavit třeba za patnáct let, nemluví o derby ani jiných vítězstvích.
"Chtěl bych, aby si vybavili, že jsem se nikdy nad nikoho nepovyšoval, nikoho jsem nepodrazil a snažil jsem se vždy pomáhat," zamýšlí se. Po chvíli se usměje a dodá: "A taky, že jsem se nikdy nebál zkusit něco nového…"
Foto: archiv Tomáše Lukáška a Martin Cáp
