Ve svých jednadvaceti letech stanovila ženský rekord v počtu vítězství za jednu sezonu na českém území, vyhrála přes stovku dostihů včetně Velké ceny Prahy a dvakrát triumfovala i na britských ostrovech. Velké úspěchy a zářivý úsměv Ivy Miličkové zůstávají v českém turfu dodnes nezapomenuty, přestože svůj poslední dostih jela už před jedenácti lety.

Posléze se stala velmi ceněnou pracovní jezdkyní v Anglii, Francii či Dubaji, starala se o koně zvučných jmen a podívala se dokonce i na americký Breeders‘ Cup. O tom všem ale rodačka z moravského Slavičína mluví už v minulém čase. Nedávno musela skončit i s tréninkovým ježděním a teď se ve svém francouzském bydlišti chystá na úplně jinou profesní kariéru.

"Bohužel jsem musela ze zdravotních důvodů úplně skončit s ježděním na koni. Jsou to následky velkého úrazu ještě z Anglie. Mám artrózu v koleni a jakýkoli pohyb navíc mi způsobuje bolest a omezuje mě. I proto jsem se teď rozhodla, že se dám na kariéru chůvy. Právě si právě dělám kurz, abych mohla jako profesionální chůva hlídat děti z domova," řekla Miličková ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.

S nutností změnit profesní směr byla podle svých slov smířená. "Ten úraz se mi stal už před deseti lety. Doktor mi tenkrát po operaci řekl, že ta zlomenina byla tak špatná, že do osmi až deseti let budu potřebovat nové koleno. Měla jsem tedy čas se na to psychicky připravit. Ta noha mě bolela dost dlouho, tak jsem věděla, že to pomalu přichází," vysvětluje.

Čtěte také: Fakta, trendy, peníze. 102. České derby a jeho aktéři pod lupou

Poprvé seděla na dostihovém koni ve svých jedenácti letech a za čtvrt století v sedle si splnila prakticky všechny sny. "Dala jsem do toho všechno. Od začátku jsem jela naplno, byla jsem ve stáji prakticky každý den. Šla jsem do toho po hlavě a víc jsem pro tu profesi udělat nemohla. Všechny úspěchy přišly po té dřině. Navíc jsem vždycky chtěla rodinu a děti. Teď prožívám tu druhou část života, kdy jsem máma, mám děti a baví mě to. Všechno je, jak má být," usmívá se Miličková.

Každá příležitost se počítá

Začínala u manželů Zdeny a Jana Havlíčkových ve Vlachovicích, v učení sbírala cenné zkušenosti u Ferdinanda Minaříka staršího. Jejími dalšími působišti byly stáje Pegas, Ferdinanda Minaříka mladšího a Tomáše Šatry.

"Každá stáj mi něco dala. Měla jsem štěstí, že jsem potkala pana Minaříka, to byl velký profesionál a dal mi spoustu příležitostí v dostizích. Všechny dostihy si nechal nahrávat. Rovnou po dostizích jsme jezdili k nim domů a každý dostih jsme kousek po kousku probírali. Řekl mi, co jsem dělala dobře a co špatně, co bych měla udělat jinak. To byla škola k nezaplacení. Seděli jsme na koni, on mě sundal z koně, vysadila jsem ho a on mi názorně ukazoval, jak to má být správně. Po profesionální stránce mi toho dal strašně moc. A výborná byla i práce u pana Šatry. Už jsem měla nějaké zkušenosti a dával mi hodně volnou ruku, vždycky jsme se domluvili," vzpomíná Miličková.

V pětadvaceti letech se rozhodla zkusit štěstí v zahraničí. Začínala v Anglii, kde prošla stájemi Davida Elswortha, Clive Brittaina, Michaela Jarvise, Rogera Variana, Jane Chapple-Hyam či Johna Berryho.

"Po čase jsem to jako freelancer střídala a jezdila jsem pro různé stáje. Jednu dobu jsem měla třeba čtyři práce a byla jsem v sedle od nějakých šesti hodin do půl čtvrté odpoledne, protože jsem si v Anglii koupila domek a potřebovala jsem vydělávat peníze na hypotéku. Byla to spousta práce, ale na Newmarket mám krásné vzpomínky," podotýká.

S pomocí přátel se jí podařilo získat angažmá i v dostizích, celkem absolvovala na ostrovech přes šedesát startů. Dvakrát zvítězila a jednou dostala příležitost i v kategorii listed. "Za každou příležitost i na nejhorším koni a nejhorším závodišti jsem byla ráda. Bylo to i trochu dobrodružství, koupila jsem si kvůli tomu auto a navigaci. Vůbec jsem nevěděla, kterým směrem na té mapě jedu, zadala jsem si adresu a prostě jsem vyrazila. Nikdy jsem se neztratila a vždy jsem dorazila na závodiště včas a byla to skvělá zkušenost," směje se Miličková po letech.

"Když jsem přišla v Newmarketu poprvé do šatny, přišli za mnou Frankie Dettori s Kierenem Fallonem a přivítali mě: Ahoj, kdybys potřebovala s něčím pomoct, tak nám řekni, není problém… Kieren Fallon si se mnou dokonce prošel specifickou dráhu v Goodwoodu a vysvětlil mi její záludnosti. Určitě jsem neměla nějaké velké ambice, protože z pohledu trenérů to bylo jasné. Proč by si měli posazovat holku bez zkušeností z Anglie, když si za stejné peníze můžou posadit Frankieho Dettoriho? Za každou zkušenost jsem proto byla ráda a skočila jsem po každé příležitosti," dodává.

Těžké období v Dubaji vystřídaly dobré časy

Kromě krásných okamžiků však musela přestát i těžké chvíle. Během působení v Dubaji například čelila těžké šikaně ve stáji.

"Pracovala jsem tam bohužel s jednou anglickou holkou a dvěma muži, kteří chtěli do toho týmu dostat svou kamarádku, ale trenér jí nenabídl práci a oni mi to pak dávali těžce sežrat. Čtyři dny před odletem do Dubaje jsem dala výpověď s tím, že už to psychicky nezvládnu. Naštěstí se mě tenkrát zastavili kluci Indové, kteří pracovali na zemi a trenérovi všechno řekli. Asistent trenéra pak jednoho z těch třech vyhodil a mě přemluvil, abych zůstala," prozradila Miličková v podcastu EquiRadia.

Ani zásah nadřízených však situaci úplně nevyřešil. "V Dubaji to bohužel stejně pokračovalo. Já věřím na karmu, nepřeji těmto lidem nic zlého, ale ono se jim to v životě vrátí. Bylo to těžké na psychiku, ale tamní zajímavé prostředí to vyrovnalo. Našla jsem v Dubaji spoustu kamarádů," vypráví s odstupem času.

Čtěte také: České derby obohatí elita španělských žokejů, do Prahy míří i Pouchin

Dubajský pobyt jí změnil život i v jiném ohledu. Právě tam dostala nabídku na přesun do Francie a práci u hvězdného trenéra Francise-Henriho Graffarda, u něhož pak potkala svého partnera Stéphana Breuxe.

Za nejrychlejšího koně, na němž seděla, stále považuje vítězku francouzské a americké grupy 1 Nahrain z tréninku Rogera Variana.

"Když o ní mluvím, stále mám husí kůži a strašně ráda na to vzpomínám. Jezdila jsem ji v každé práci a byl to jeden z nejsložitějších koní, jaké jsem jezdila, ale měla neomezenou rychlost. Připadalo mi, že když ji poprosím, aby šla ještě rychleji, tak vždycky zrychlí. To bylo něco neuvěřitelného. Jejím prvním hříbětem byl výborný Benbatl, takže tu svou třídu předává i potomkům," raduje se Iva Miličková.

Foto: Martin Cáp