Když Michaela Kadlecová začínala s jezdectvím, neměla žádné sportovní ambice. Westernové ježdění a vyjížďky se ale brzy přeměnily na sportovní kolbiště a crossové dráhy. Medailistka z mistrovství České republiky by v budoucnu ráda startovala na mistrovství Evropy nebo na mistrovství světa mladých koní ve všestrannosti v Lionu. 

 

Vzpomenete si na svůj první kontakt s koňmi?

Jako malou mě babička brávala na výlety na okolní ranče. Vždy jsem se chtěla povozit na koni, a tím to začalo. Nikdo z rodiny se jezdectví nevěnoval, a tak mě v mých deseti letech začala babička vozit do stáje v Boňkově. Jednalo se převážně o westernovou stáj, kde jsme chodili hlavně na vyjížďky. Nejdříve jsem jezdila na klubových koních, později nám majitelka areálu doporučila koupi vlastního. S tátou jsme sami vybrali klisnu, pro kterou jsme jeli až do Brna. Pořád jsme se ale pohybovali na hobby úrovni a i koupená klisna byla pouze na rekreační ježdění a do terénu.

 

Jak jste se tedy dostala k závodění, když jste v začátcích vůbec žádné ambice neměla?

Po odchodu tehdejší majitelky areálu jsme museli vyhledat nové ustájení pro naší klisnu. A tak jsme se dostali do Čejova, kde vlastně sídlíme dodnes. Při příchodu se nás ptali, zda jezdíme i na závody. Odpověď byla, že ne. A že nás to ani nijak neláká. Se smíchem nám všichni říkali, že nám dávají tak dva měsíce, než mě chytne závodní duch. A měli pravdu.

Zpětně nás nakonec celou rodinu mrzí, že jsem s jezdectvím nezačala o něco dříve, protože jsem přišla o pony kategorie a závodit jsem začala až poslední rok, kdy jsem spadala do kategorie dětí. Ale nikoho nás nenapadlo, že koním propadne celá rodina. Táta je hlavní řidič na závody, mamka se zase stará o plánování a management. 

 

Kdy jste tedy složila Zkoušky základního výcviku jezdce a jak probíhaly vaše první oficiální závody?

Zkoušky jsem složila v roce 2014. Museli jsme také přistoupit ke koupi dalšího koně, který by již byl vhodný do sportu. Se Sinetasem jsem následně startovala nějakou dobu v hobby soutěžích, ještě v roce 2014 jsem s ním absolvovala své první starty v parkuru a ve všestrannosti. 

 

První závody byly asi parkurové někde na Vysočině. Vzpomínám si ale na své první závody ve všestrannosti. Nejdříve jsem startovala v hobby ZK, následně jsem jela oficiální soutěž Z. Závodila jsem v Humpolci, kde se konalo mistrovství ČR v kategorii dětí. A kdybych tenkrát místo hobby závodu absolvovala rovnou oficiální Z, mohla jsem mít splněnou kvalifikaci a zúčastnit se mistrovství. O to víc mě mrzelo, když jsem v rámcové soutěži při MČR měla nejlepší výsledek ze všech a mohla jsem mít titul z dětské kategorie. Následující rok už jsem spadala mezi mladší juniory. Vzpomínám si, že jsem to dokonce obrečela, ale v té době jsme si to neuvědomovali.

Vy závodíte v parkuru, drezuře i všestrannosti. Kterou z těchto disciplín máte nejraději a proč?

Nejraději mám všestrannost. Je to různorodá disciplína, která člověka neomrzí. A adrenalin v crossové části je nepopsatelný. V obtížnějších soutěžích, kdy už některé skoky budí velký respekt a Terezka je překoná s naprostou lehkostí, jsem šťastná za tak skvělého koně a možnost se tomuto sportu věnovat. Nevím, který jiný adrenalinový sport by mi tohle mohl nahradit.

 

Kteří trenéři vás vaší kariérou provázeli? Komu vděčíte za dosažené úspěchy?

Můj první trenér, který mě vůbec dovedl ke sportu, byl pan Grodl. S ním jsme měli pravidelné nedělní tréninky jako z klasické jezdecké školy, kde nás bylo sedm v jedné lekci. Vždy to byla velká zábava a hlavně milá tradice. První drezurní trenérkou byla Magda Škardová, se kterou jsem trénovala asi dva roky. 

 

Spolupráci s Jardou Abíkem s sebou přinesla koupě koně Zea. Byl velmi složitý a v parkuru ani crossu mě moc neposlouchal. A tak nám pan Grodl doporučil právě Jardu, který mi se Zeem ohromně pomohl. Dostali jsme se dokonce až do úrovně tří hvězd, což bych na začátku nikdy neřekla. 

 

Poté začala spolupráce s Gábinou Slavíkovou. S tou jsem trénovala nejen ve Sportovním centru mládeže, ale i mimo něj. Gábina mi velmi pomohla s mou nynější klisnou Terezkou. S tou jsme bojovaly pro změnu v drezuře, ale postupem času se projev i výsledky ustálily. Kromě úspěchů na závodech jsem na Terezce získala i licenci Instruktora jezdectví. 

 

S Gábinou trénuji pořád, od loňského roku jsme ale navázali spolupráci ještě s Tomášem Kociánem. Gábi je totiž v sezoně dost zaneprázdněná a nemá tolik času. Oba tito trenéři mě neskutečně posunuli a jsou pro mě velkou oporou. 

 

V rámci Sportovního centra mládeže jsem měla možnost trénovat i Larsem Christenssonem, což je skvělý člověk a velmi mi pomohl při startu v mých prvních třech hvězdách ve Strzegomi. Bohužel teď už věkem nespadám do výběru SCM, tak jsem vždy ráda, když mě Lars přijede trénovat mimo tento projekt.

 

Kromě zmíněných trenérů jsou nejpodstatnější moji rodiče, bez kterých bych nikdy neměla možnost se tomuto sportu věnovat. Moc dobře si uvědomuji, jak velké částky jezdectví občas stojí, ať jsou to třeba mezinárodní závody v zahraničí nebo nečekané zdravotní problémy koní, jako například koliky. Kromě toho mi dělá radost, jak se rodiče zapojují, a že s nimi mohu trávit čas na závodech.

 

Jak zvládáte skloubit jezdectví se studiem na vysoké škole?

Občas je to velmi náročné. Mezinárodní závody ve všestrannosti znamenají výjezd až na pět dní. Naštěstí mám ve škole možnost poskládat si rozvrh podle potřeb, což mi situaci velmi usnadňuje a do školy musím docházet jen dva nebo tři dny v týdnu. Velkou pomoc mám také od mamky, která je schopná mě ve spoustě věcech u koní zastoupit a z práce kolikrát místo mě jede nachystat krmení a tak. Každopádně všechno jde, když se chce. Minulý rok jsem v průběhu zimního semestru zvládla absolvovat celý kurz na Instruktora jezdectví i se závěrečnými zkouškami.

 

 

Kolik máte v Čejově momentálně koní?

Koně jsem měla tři, ale z časových důvodů mám na nadcházející sezonu pouze dva. Prvním z nich je klisna Terezka, se kterou závodím v tříhvězdových soutěžích. Druhým je pětiletá Ariana Devries, která minulý rok zvítězila v Kritériích mladých koní ve všestrannosti s Gabrielou Adamcovou. Já jsem s ní na podzim absolvovala jedny závody a jeví se velmi nadějně. 

 

Myslíte si, že už jste potkala svého životního koně?

Pro mě jsou velmi důležití dva koně z mé jezdecké kariéry. Prvním z nich je již zmiňovaný Zeo. Sice to s ním bylo jako na horské dráze, ale vzpomínka na posun, který se nám povedl, mi vždy udělá velkou radost. Přes krušné začátky jsme se dostali až na obtížnost stupně ST ve všestrannosti. Ve svých patnácti letech teď bude dělat radost v dětském sportu.

 

Druhým výjimečným koněm je pro mě klisna Terezka. Jezdecký vývoj s ní byl mnohem jednodušší, než se Zeem, nejen díky tomu, že už jsem měla více zkušeností, ale hlavně proto, že je velmi chtivá. Kdybych ji namířila do ohně, tak by do něj snad i skočila. Ale tím, že je často až zbrklá, musím parkury jezdit velmi precizně, jinak snadno přijde chyba. 

 

Jakých úspěchů si nejvíce ceníte?

Určitě každého dojetého tříhvězdového závodu. Terénní část už je opravdu náročná a z některé skoku už opravdu budí velký respekt. Ráda vzpomínám na medaile získané v soutěži družstev na mistrovství České republiky. Jednou z nich bylo stříbro se Zeem, kdy už byl před parkurem dost unavený a pro dobrý výsledek udělal maximum a nakonec z toho bylo krásné druhé místo. Cením si i úspěchů v rámci oblastních mistrovství. Díky Terezce jsem také získala stříbrný výkonnostní odznak ve všestrannosti.

 

Vybavíte si takhle na závěr nějaký vtipný zážitek u koní?

Zajímavá situace mě jednou potkala na vyjížďce se Zeem. Cestou jsme narazili na pár holek se psy. Zatímco se holky fotily, jeden ze psů se začal řítit přímo k nám. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak mě nenapadlo nic lepšího, než ze Zea rychle seskočit a toho psa přimáčknout k zemi. Zeo, druhý pes i ty holky jenom stáli a koukali na mě, dokud jsem jim neřekla, ať si ho jdou vzít. Jistě to musela být vtipná podívaná.

 

Jaké máte cíle a plány do budoucna? Co třeba i nějaký jezdecký sen?

Ráda bych dosáhla s Terezkou nějakého pěkného umístění na mistrovství České republiky. Mým snem je účast na mistrovství světa mladých koní ve všestrannosti v Lionu. Teď mám talentovanou mladou klisnu, ale nerada bych něco zakřikla. Dalším takovým milníkem by pro mě byla účast na mistrovství Evropy. Spekulovalo se o kategorii U25, tak kdyby se to povedlo, než budu spadat pouze mezi seniory, bylo by to skvělé. Obecně se chci nadále co nejvíce vzdělávat, zlepšovat a ráda bych častěji startovala na zahraničních závodech.

 

Foto: poskytla Michaela Kadlecová