Pokud by se hledal český žokej jezdící na nejvíce površích a v nejrůznějších prostředích, horkým kandidátem na tento titul by byl mnohonásobný šampion Václav Janáček. Kromě klasických travnatých, pískových a syntetických oválů má bohaté zkušenosti také na švýcarském sněhu a španělské pláži.

 

"A to jsem se ještě nezúčastnil ukázkových dostihů v ulicích Madridu, které se konaly před pár lety," usmívá se Janáček.

 

Do Mostu, kde minulou sobotu vyhrál dva dostihy včetně Velké letní ceny s Portorikosem, přijel z náročné španělské šňůry. Na konci srpna absolvoval tři dny za sebou na slavném plážovém mítinku v Sanlúcar de Barrameda v jihozápadním Španělsku, odkud se přesouval tisíc kilometrů na sever do San Sebastianu.

 

"Měl jsem toho teď plné zuby, bylo to náročné. Boj o šampionát je už v plném proudu, teď se na nás s Ricardem Sousou dotáhl Borja Fayos. Mám se co otáčet, ale bude to ještě dlouhé. Sezona končí až poslední prosincovou neděli," vysvětluje.

 

 

Cenné body sbíral na sklonku srpna právě na zmiňované pláži Sanlúcar de Barrameda nedaleko přístavního města Cádiz. Připsal si tam mimo jiné Gran Premio de Andalucia (1400 m, 10 200 eur), které vyhrál jistě o 2 délky v sedle Hold On Now.

 

"Jsou to regulérní dostihy s minimální cenou 4000 eur pro vítěze. Klíčové je, na jaké koně se člověk dostane. Letos se mi tam jezdilo o hodně líp než v minulosti. Měl jsem pod sebou dobré koně a za celou dobu jsem možná dvakrát upadl z tabule," říká Janáček.

 

Dostihy v rytmu přílivu a odlivu

 

Populární letní mítink v Sanlúcaru patří mezi nejstarší dostihové akce v Evropě, jeho tradice sahá až do roku 1845. Běhá se tři večery za sebou na zhruba 1800 metrů dlouhém kursu, vytyčeném podél pláže u ústí řeky Guadaluivir. Pro řadu stájí z regionu je prestižní záležitost, zejména pro místní trenéry a stáje působící na Gran Canaria.

 

Historici se neshodují, jak dostihy na pláži vznikly. Podle pověsti si jimi krátili čas zákazníci zdejších rybích trhů, čekající na návrat rybářů z moře. Jiné zkazky tvrdí, že se mítink vyvinul z původních lidových závodů na oslech.

 

 

Přesný harmonogram se určuje až v daný den a závisí nejen na počtu přihlášených koní. "Čeká se, kdy je příliv a odliv a podle toho se vždycky posouvá dráha. Začínáme třeba na dráze o šesti metrech a končíme na dvanáctimetrové. A zase naopak, vždy podle přílivu a odlivu," popisuje Janáček, který je s největší pravděpodobností prvním vítězným Čechem v historii Sanlúcaru.

 

Před každým dostihem procházejí koně a jezdci kolem lidí na pláži, než se odeberou ke startovacím boxům.

 

"Divácká kulisa a atmosféra je neuvěřitelná. Dostihy začínají až kolem půl sedmé večer, ale někteří diváci si svá místa hlídají už od rána. Lidé stojí prakticky přímo vedle vytyčené dráhy, pod velkou celtou. V noci samozřejmě na dostihy navazují diskotéky a party všeho druhu. Když ve dvě hodiny v noci odcházíme, většina místních mladých teprve vyráží na pláž," říká Janáček.

 

Posunutý oproti běžným zvyklostem je celý průběh třídenního mítinku. Handicapy se dělají kolem půlnoci, v půl druhé vychází předběžná startovní listina na další den. “Pokud nemusím jít do stáje, jdu se ráno vyspat. Probudím se v deset hodin dopoledne, podívám se na startovní listinu, dám si snídani a jdu zase běhat…” říká Janáček.

 

Hledání stopy mezi kamínky a lasturami

 

Dostihy v Sanlúcaru mají řadu specifik. Moře vyplavuje množství kamínků a lastur, a pro jezdce není vždy snadné najít optimální stopu. Pětinásobný španělský šampion potvrzuje, že hlavní devizou při ježdění v Sanlúcaru je zkušenost a znalost místních podmínek.

 

"Tam se jezdí na pocit. Pokud to někdo vezme moc venkem, dostane se do hlubokého písku, někdy kluci naopak směřují do bahna. I letos bylo vidět, kdo v Sanlúcaru nikdy nejezdil a kdo už to tam zná. Když jsem tam byl poprvé, vzal jsem si na poslední dostih tmavé brýle a jak ta voda byla o šest metrů jinde, vjel jsem do bahna," vzpomíná Janáček.

 

 

Dráha je vytyčená páskou už od rána, ale je na jezdcích, kterou stopu zvolí. Čeká je čtyři, pět oblouků, které je třeba projet co nejrovněji a po co nejpevnějším povrchu.

 

"Posledních 400 metrů zbývají dva oblouky, které se mění podle přílivu nebo odlivu. A tady rozhoduje, co kterému koni vyhovuje. Buď bočí hodně nahoru, nebo se naopak cpou do moře. Klíčový je odhad tempa, ideální je sedět na pozici blízko špice a co nejdéle čekat. Poslední den jsem dva dostihy prohrál o hlavu, protože jsem nastoupil moc brzo. I ve chvíli, kdy se načasuje útok 200 metrů před cílem, stále hrozí, že na té pláži ještě někdo přijde zezadu," konstatuje Janáček.

 

Navzdory lítému souboji o španělský šampionát se brzy zase chystá do Česka. 28. září by se měl představit ve Velké Chuchli při Evropském poháru žokejů.