Veterinární lékař Robin Bell se specializuje na ortopedii sportovních koní. Diplom získal na univerzitě v Sydney, zkušenosti sbíral na veterinárních klinikách na Novém Zélandu, Velké Británii nebo v Kalifornii. Bell je také oficiálním FEI veterinářem pro skoky, drezuru i všestrannost. Je též veterinářem australských skokových i drezurních reprezentantů a sám je vášnivým účastníkem parkurových závodů.
U skokových koní jsou bohužel jemné nepravidelnosti v pohybu často přehlédnuty, neboť v parkuru koně, který je posilněn jistou dávkou adrenalinu, nemusí zprvu nijak omezovat. Závažnější problémy se projeví až později. Pro drezurního koně je ale plynulý, pravidelný a hlavně zdravý pohyb tím hlavním, co by v této disciplíně mělo rozhodovat. Přesto je kulhání u těchto koní velmi časté.
Diagnostika kulhání u drezurních koní je v podstatě stejná jako u všech sportovních koní. Základem je vyšetření v pohybu, fyzické vyšetření a případně využití zobrazovacích metod. „Je důležité počítat i s tím, že u některých koní může být kulhání viditelné jen pod sedlem. V některých případech dokonce drobné nepravidelnosti vnímá pouze jezdec. Zejména mírnější kulhání pánevních končetin je viditelné jen za specifických okolností, například při přeskoku, cvalových piruetách nebo překroku,“ vysvětluje Bell. V těchto cvicích je totiž váha přenášena na vnitřní zadní nohu a v případě, že se jedná o tu kulhavou, veterinář může zahlédnout známky nepravidelnosti. V praxi se to může projevovat rozloženým přeskokem, kdy kůň přeskočí nejdříve předními končetinami a zadní se o několik cvalových skoků opozdí. U cvalové piruety či překroku se kůň často brání ohnutí a snaží se více váhy přenést na zdravou končetinu.
„Důležité je ale mít na paměti, že nezkušený jezdec je schopný zapříčinit to, že i zdravý kůň může vypadat jako chromý. Naopak i kulhající kůň může pod kompetentním jezdcem vypadat zcela zdravě,“ dodává Bell.
Studie zaměřená na drezurní koně ve Velké Británii ukázala, že třetina z téměř 2600 sportovních drezurních koní měla za svůj život problém s kulháním. Polovina z těchto koní dosahovala úrovně Grand Prix. Nejčastější byly problémy s kopyty, což jen potvrzuje pořekadlo: „Bez kopyta není kůň.“
Podle pravidel FEI je cílem drezury harmonický vývoj koně, kdy by základem měl být uvolněný, klidný, pružný a sebevědomý kůň. „Pohybový aparát zvířete musí být vyladěn k dokonalosti. Jakákoliv forma kulhání je pro tyto koně vážným problémem. Trénink drezurních koní, i na té nejnižší úrovni, by se měl zaměřovat na gymnastická cvičení k posilování svalů, a tím minimalizovat riziko poranění vazů a šlach,“ popisuje veterinář.
„Vzhledem k povaze práce, kterou od drezurních koní očekáváme, se na koně musíme dívat jako na celek, nikoliv se soustředit pouze na jeho končetiny. Je totiž možné, že nepravidelnost přichází z blokace zad nebo krku. Důležitý je též povrch, na kterém je kulhání hodnoceno.“ Bell také prozrazuje tři nejčastější problémy, se kterými se u drezurních koní setkává.
Prvním z nich je poranění odstupu mezikostního svalu. Může se vyskytovat jak na předních, tak zadních končetinách. „Často je tento problém pozorován na obou zadních končetinách současně. To může jezdci ztížit detekci problému, protože nemusí být přítomno zjevné kulhání, spíše pouze ztráta výkonu, tuhost nebo odpor.“ S touto diagnózou se často setkávají koně na vyšší drezurní úrovni, a to kvůli velkému zatěžování zadních končetin ve cvicích, jako je pasáž a piaff. V akutních případech může být viděn mírný otok, ten však rychle odeznívá. Léčba spočívá v nastolení klidového režimu, a to na tři až čtyři měsíce s programem postupného přidávání zátěže.
Druhým nejčastějším problémem je takzvaný „špánek“. Jedná se o osteoartrózu v hlezenním kloubu. V tomto případě již kůň vykazuje bolest a často dochází ke kulhání. Největší problém má kůň ve shromáždění a ve cvicích, kdy musí přenést váhu na zadní končetiny. Velká většina koní dobře reaguje na podání protizánětlivých látek přímo do kloubu a často dochází ke kombinaci léků s korekčním podkováním.
Jako poslední Bell zmiňuje artrózu v kopytním kloubu. Tento problém se běžně vyskytuje u všech sportovních koní různého zaměření. Pro potvrzení této diagnózy se používá rentgenologické vyšetření a po podání léků je důležité korektní podkování, které může být také dobrou prevencí.
Prognóza je podle Bella u všech zmíněných problémů vcelku dobrá, pokud je dobrá i péče o koně. Majitelé a jezdci by neměli podceňovat žádné nepravidelnosti v pohybu jejich koně a problém zachytit již v počátcích. Moderní medicína a vysoká úroveň veterinárních lékařů tak dokážou koně udržet v plné zátěži i ve vysokém sportu.
Zdroj: Horsemagazine
Foto: Łukasz Kowalski / FEI
