Dostihová Evropa stále vstřebává vítězství německého hřebce Torquator Tasso v Ceně vítězného oblouku. Triumf outsidera 725:10 v nejbohatším evropském dostihu má i jednu netušenou českou stopu - René Piechulek dosáhl svého životného úspěchu v sedle získaném od dlouholetého kamaráda - Filipa Minaříka.
Když se 34letý žokej v neděli vracel pěšky do vážnice, ukázal houfu fotografů a kameramanů nápis "F. Minarik" na spodní straně sedla a široce se usmál.
"Zahřálo mě to u srdce. Když jsem mu to sedlo loni touto dobou dával, tak jsem myslel hlavně na tom, aby se ještě užilo. Že by se někdy svezlo v Arc nebo že by ho dokonce nesl vítěz, to mě samozřejmě vůbec nenapadlo," říká Minařík.
S Reném Piechulkem, rodákem z východoněmeckého Dessau, se přátelí řadu let. Svého času oba pracovali pro hřebčín Schlenderhan a trenéra Jeana-Pierra Carvalhoa.
Před sedmi lety například připravovali Minaříkova životního koně Ivanhowea na Cenu vítězného oblouku - český žokej hřebce jezdil v práci a Piechulek mu dělal vodiče. V Longchamp však dostal přednost William Buick a Ivanhowe doběhl až na osmnáctém místě.
"Potkali jsme se i při mých účastech na Japan Cupu, když jsem jezdil Ivanhowea a Ita. René letěl s koňmi do Japonska jako ošetřovatel a pracovní jezdec a staral se o ně na místě," vzpomíná Minařík.
S Piechulkem, ale i trenérem Torquatora Tassa Marcelem Weissem, ho spojují i začátky v Hoppegartenu a na dalších východoněmeckých drahách. Piechulek pochází z Dessau, první štací berlínského rodáka Weisse byla berlínská stáj bývalého šampiona NDR Martina Rölkeho. Teď oba jako první jezdec a trenér v 21. století zvítězili hned při svém debutu v "Arc".
Matka na dráze neuspěla
Poté, co aktivní kariéru nejúspěšnějšího českého žokeje loni ukončil těžký pád v Mannheimu, předal Minařík svá sedla a další jezdecké potřeby několika kolegům. "Měl jsem skoro nejlepší cajky ve vážnici, hodně z nich jsem získal v Japonsku. Když bylo jasné, že už nebudu jezdit, začali se o to kluci zajímat, každý přijel a ty věci si rozebrali. Kromě Reného Piechulka například Maxim Pecheur, Bauyržan Murzabajev nebo Jozef Bojko," vypočítává.
Sedlo, které zvolil Piechulek pro Cenu vítězného oblouku, patřilo k Minaříkovým nejoblíbenějším. "Měl jsem osm nebo deset sedel a tohle jsem měl moc rád. Hodně jsem s ním jezdil a bylo se mnou i v Japonsku, odkud pochází. Určitě jsem v něm nějakou grupu vyhrál, i když asi ne grupu 1," dodává.
Čtyřletý Torquator Tasso, úřadující Kůň roku v Německu a vítěz letošní Velké ceny Badenu, hájí barvy hřebčína Auenquelle. Jako syn nedávno uhynuvšího šampiona plemeníků Adlerfluga a přímý potomek velké Allegretty je však stoprocentním nositelem schlenderhanské krve.
Hřebcova matka Tijuana, Allegrettina pravnučka, vytěžila ze čtyř startů v provozních dostizích jen dvě umístění a brzy byla stažena z dráhy. Majitel Schlenderhanu baron Georg von Ullmann ji vyřadil ze své stáje a daroval ji jednomu známému, přes kterého se dostala k chovateli Torquatora Tassa, Holanďanovi Paulu H. Vandebergovi.
"Dobře si na tu klisnu vzpomínám, protože jsem ji několikrát jezdil. Je ironické, že baron von Ullmann usiluje celý život o vítězství v Arc a pak zvítězí potomek klisny, kterou kdysi daroval jako neperspektivní," kroutí hlavou Minařík.
A mimoděk tím prokazuje dobrou paměť, kterou byl v dobách jezdecké kariéry pověstný a sám s oblibou vtipkoval, že má v hlavě všechny koně startující na německých drahách. Tijuanu vedl ve třech z jejích čtyř startů. V listopadu 2014 skončili třetí v dostihu na 2000 metrů v Mnichově, sedmí na 2400 metrů v Berlíně a rozloučili se spolu v dubnu 2015 posledním místem v trojkovém handicapu na 1850 metrů v Kolíně nad Rýnem. Budoucí matka vítěze Ceny vítězného oblouku tenkrát doběhla 25 délek za polem.
Kromě Torquatora Tassa dala zatím pět hříbat. Hřebcova tříletá polosestra Tellez letos doběhla pátá v gr.2 Diana Trialu, v tréninku je ještě dvouletý Tünnes. Nejmladší hříbata, roční Tiara Hilleshage a letošní hřebeček, jsou stejně jako Torquator Tasso po Adlerflug.
Foto: France Galop, tiskový servis