Miloslav Šimáček vyrůstal na statku, kde byla nejen hospodářská zvířata, ale díky jeho otci i koně. Už jako malý kluk tak měl možnost si vyzkoušet, jaké to je s koňmi pracovat a zapřahat je. Rodiče se často kvůli práci museli stehovat, a tak se dostal přes západočeský Aš do Nebanic u Chebu, kde se usadil.
Tamní statek patřil pod zemědělský podnik, který mě sedm závodů a ve čtyřech z nich byli koně. Klub je využíval nejen pro sportovní účely, ale také vozili turisty v kočárech v nedalekých Františkových Lázních. Jedna z poboček byla také u Krakonoše v Mariánských Lázních.
Po revoluci, když se otevřely hranice, tak se v Nebanicích začaly konat mezinárodní jezdecké závody. Nejprve v drezuře a později v soutěžích spřežení. Miloslav Šimáček byl při jejich organizaci hlavní hybnou silou, ale nutno dodat, že byl ve své době také aktivním vozatajem.
Zatímco drezurní mítink se po čase přesunul do více reprezentativního areálu v Mariánských Lázních, vozatajská akce zůstala v Nebanicích a rozrostla se na úroveň Světového poháru, jehož se účastnila každoročně evropská i světová elita.
Závodiště v Nebanicích bylo vybudováno tak, aby se při maratonu diváci mezi jednotlivými překážkami snadno přesouvali a mohli tak vidět své oblíbence po celou dobu hlavní části této třídenní soutěže. Velkým zpestřením a raritou byl řadu let povinný průjezd slepým ramenem Ohře, ale ne všichni závodníci z toho byli nadšení a později byla vybudována nová vodní překážka na druhé straně rozlehlé louky.
Pan Šimáček velmi dbal na to, aby během závodů byli všichni spokojeni – nejen diváci, ale také účastníci závodů a rozhodčí, pro něž se vždy snažil zajistit nadstandardní servis a zázemí. Důležité pro něj bylo získat pro závody dostatek partnerů, byť to často bylo skládání po malých částkách. A jelikož partneři chtěli být vidět, tak usilovně pracoval na tom, aby se Světovém poháru v Nebanicích hovořilo co nejvíce v mediích – jak v těch odborných či regionálních, tak v těch celostátních, kam se dostávalo s koňskými tématy jen velmi těžko.
Když se před pěti lety poprvé nemohl ze zdravotních důvodů nebanického CAI-W zúčastnit, hodně ho to mrzelo a snažil se vše alespoň řídit a sledovat po telefonu na dálku. Popsal to v téměř hodinovém podcastu EquiTV.cz, při němž odvyprávěl svůj životní příběh ve společnosti koní.
Doufal, že našel kvalitní nástupce, kteří pořadatelskou štafetu po něm převezmou a udrží tradiční závody při životě. Naposledy se však tento mítink uskutečnil v roce 2021, kdy akci ani trochu nepřálo počasí. I proto následovala v roce 2022 pauza, jež se protáhla zatím na neurčito.
Miloslav Šimáček navždy opustil tento svět ve středu 21. srpna ve věku nedožitých 76 let. Poslední rozloučení se uskuteční 28. srpna od 11:00 hodin v kapli na hřbitově v Chebu. Po obřadu bude připraveno občerstvení v Hospůdce u koní v Nebanicích. Na místě, které dostal na světovou mapu Mezinárodní jezdecké federace. Čest jeho památce!
