Terko, na finále Kritérií mladých koní, které se uskutečnilo ve dnech 13. až 15. září v Zemském hřebčinci v Písku, se vám podařilo zopakovat loňský úspěch a opět jste společně s letos již šestiletým hřebcem Ikares Karsit velmi jednoznačně zvítězili ve své kategorii. Očekávala jste to nebo se jednalo spíše o milé překvapení? Jakou jste letos vlastně měli sezonu?

 

Očekávat takto výborný výsledek nelze samozřejmě nikdy, každopádně o Ikarovi víme, že skáče výborně a opravdu v parkuru exceluje. Jsem ráda, že se podařilo úspěch zopakovat. Sezonu jsme v tomto roce, řekla bych, trošku podcenili. Finále KMK byly teprve jeho čtvrté letošní závody, navíc šel poprvé na úrovni stotřiceti centimetrů a skákal opravdu výborně, mohu říct, že teprve tyto výšky začíná respektovat. 

 

Ikares je synem plemeníka I’m Special de Muze, o němž se hovoří jakožto o velmi pozorném a velmi dobře jezditelném koni. Platí to také o Ikarovi?

 

Ikares je povahou hodně podobný mé stájové jedničce hřebci Control Me. Doma je neuvěřitelně líný, nebaví ho pracovat. V podstatě chodíme jenom na vyjížďky a občas ho samozřejmě vezmu i na jízdárnu na nějakou práci. Jakmile však přijede na závody, hrozně rád se předvádí a podává takto dobré výkony. Jsem přesvědčená, že by neměl tak dobrý projev na parkuru, kdyby nebyl hřebcem.

 

 

Ikares pochází z chovu nizozemského chovatele a do České republiky byl tedy importován. Kdy se tak stalo a od kdy je ve vaší péči?

 

Do Čech ho přivezl Milan Pěchouček, který ho jako dvou a půl letého prodal do stáje Karsit. Od tří let jsme s ním začali pracovat, takže jsme ho opravdu vypiplali od samých začátků. Musím říct, že to s ním z kraje nebylo úplně jednoduché. Všeho se hrozně bál a měli jsme problém ho odchytit i v boxe. Teď nám naši trpělivost takto vrací.

 

Máte s ním letos ještě nějaké další plány?

 

Já myslím, že ho letos už nejspíš necháme, maximálně zvažujeme, že by někde ještě absolvoval jednu stopětadvacítku, eventuálně stotřicítku, ale nic víc s ním už pro letošek neplánujeme. Má holt takovou odpočinkovou sezonu.

 

Z loňského i letošního vítězství na finále KMK vyplývá možnost uchovnění. Využijete toho?

 

Určitě ano, už jsme ho uchovnili letos na jaře po loňském vítězství mezi pětiletými hřebci a to v rámci plemenné knihy slovenského teplokrevníka. Žádná hříbata neměl, takže uvidíme, jaký o něj bude zájem příští rok a samozřejmě to závisí také na tom, jak se bude v rámci případného připouštění chovat.

 

Já teď odbočím od tématu Ikares a ráda bych se ještě zeptala, jak se vyvíjí vaše jezdecká kariéra. Aktuálně prožíváte velmi úspěšné sportovní období. Nejvíce jste o sobě dala vědět pravděpodobně loňským vítězstvím ve Velké ceně Prahy. Dalo by se říct, že je to díky vašemu aktuálnímu působišti, stáji Karsit, kde figurujete již více než tři roky?

 

To určitě, stáj Karsit mě zásobuje opravdu špičkovými koňmi. Mojí stájovou jedničkou, jak jistě všichni ví, je hřebec Control Me, bohužel se nám k němu stále nedaří získat nějakého parťáka, který by ho trošku podpořil, aby nemusel veškeré Velké ceny táhnout sám. Ale dorůstají nám mladí koně a já doufám, že budou stejně dobří jako Control Me. Letošní i loňská sezona je výborná, bohužel letos jsme už museli sezonu předčasně ukončit, protože po Velké ceně Ptýrova začalo Controla trošku zlobit kopyto, takže nyní se bude léčit a bude probíhat rekonvalescence. Věřím však, že do jara bude opět plně zotaven a opět bude podávat stabilně výborné výkony tak, jak ho známe.

 

 

O vás je známé, že ač na první pohled působíte jako křehká blondýna, jste především velký dříč. Na začátku sezony jste se svěřila s tím, že máte v tréninku třináct koní, což je samo o sobě opravdu vysoké číslo, a k tomuto ještě zastáváte práci stájníka. Platí to stále?

 

Musím říct, že se to už opravdu nedalo zvládnout, a s majitelem jsme se dohodli na snížení počtu koní a v podstatě rozprodali všechny koňské svěřence nad devět let. Prodali jsme desetiletou Elusu W, třináctiletého Le Bo Jangles, šestnáctiletou Acolu i devatenáctiletou Philadelfii a tito koně aktuálně závodí s jinými jezdci. Stejně tak jsem některé soukromé koně poslala zpět jejich majitelům. Ze stavu osmnácti koní jich je teď ve stáji třináct a v tréninku jich mám „pouze“ osm. Je to pro mě velká úleva a jsem za to ráda, protože toho na mě už bylo opravdu moc.

 

Jak bojujete s únavou?

 

Já jsem ranní ptáče a stačí mi třeba půldenní odpočinek a vždy se do práce zase těším. Mám opravdu dobrou schopnost rekonvalescence.

 

Máte nějaké speciální plány na příští sezonu, nebo je vše zatím ještě otevřené?

 

Uvidíme, samozřejmě to závisí na tom, jak se zotaví Control Me. Pokud bude probíhat vše bezproblémově, rádi bychom opět objížděli Český skokový pohár a o něco lépe se připravili na mistrovství republiky.

 

Věnujete se v tréninku pouze koním, nebo koučujete i nějakého jezdce?

 

Nastoupila k nám nová ošetřovatelka Rozálie, která má i sportovní ambice, a pak je tu ještě Pavel, ten také začíná závodit. S nimi mě to baví a když mám alespoň trochu času navíc, snažím se jim ho věnovat.

 

Foto Pavlína Záhorová a archiv jezdkyně