Výročí sto let od úmrtí nejslavnějšího pražského spisovatele Franze Kafky opět připomnělo, jak mnoho a zároveň málo o tomto německy píšícím autorovi židovského původu víme. V turistických obchodech na pražském Starém Městě jsou sice stále k dostání předražená trička s jeho podobiznou, vycházejí o něm rozsáhlé monografie a můžete se zahloubat do jeho intimní korespondence, ale otázka, jaký byl Kafka doopravdy, jakoby dnešnímu čtenáři protékala mezi prsty.
Kafka, jeho lidská i autorská podoba, mají zvláštní schopnost měnit se jako chameleon podle toho, kdo se o něj právě zajímá a jakým způsobem ho vykládá. A tak není divu, že se k muži, který zemřel v roce 1924 a ve své závěti žádal přítele Maxe Broda o zničení veškerého díla a korespondence, hlásí mnohé protichůdné skupiny příznivců i v 21. století. Málokdo ví, že by se k nim mohl přidat i český dostihový sport.
Jak víme z korespondence se zmiňovaným Maxem Brodem, Franz Kafka se kolem roku 1908 stal pravidelným návštěvníkem mítinků ve Velké Chuchli a nadšeným dostihovým příznivcem. Koně a jejich svět ho zaujali natolik, že se ve svém volném čase učil jezdit.
"Dostal jsem téměř vynikající nápad, jehož provedení je naprosto levné. Místo našeho plánovaného nočního života z pondělí na úterý bychom mohli uspořádat krásný ranní život - u ženských nám to pak nemůže chybět - a jít do Trocadera nebo do Chuchle anebo do Eldorada," napsal Kafka v březnu 1908 Brodovi a jmenoval tehdy sotva dva roky existující závodiště jedním dechem spolu s dvojicí populárních vináren.
Podle svědectví přátel strávil Kafka v chuchelském hledišti v tomto období poměrně dost času a když jel v roce 1910 do Paříže, nenechal si ujít ani dostihy v Longchamp.
Nedlouho poté se jeho krátký a dramatický život opět obrátil jiným směrem. Vlastní zdravotní stav a posléze první světová válka Kafkovu dostihovou epizodu ukončily. Trvalou vzpomínkou na ni však zůstala úvaha "K zamyšlení pro pánské jezdce" (Zum Nachdenkem für Herrenreiter), kterou publikoval nejprve v deníku Bohemia a v roce 1912 také knižně.
Zvláštní smutek vítěze
Krátký text je typickou směsí Kafkovy hloubavosti, skepse, ale také humoru. Výčet důvodů, proč by ho absolutně nelákalo stát se vítězem pánské jízdy, se vlastně nevztahuje k samotným dostihům. Ty tvoří pouze atraktivní kulisu a jsou použity jako příklad jakéhokoli sportu nebo lidského úspěchu obecně. Kafka v pár větách načrtává poťouchlou metaforu a zároveň svým způsobem životní motto.
"Při bližším zamyšlení není nic, co by mohlo člověka zlákat chtít být první v dostihu," začíná Kafka svou úvahu, podle níž je vnitřní uspokojení vítěze při hymně hrané na jeho počest tak neovladatelné, že se následující ráno musí zákonitě dostavit lítost. Příčin je podle Franze Kafky více než dost. Patří k nim závist soupeřů, mezi nimiž jsou i vlivní lidé - za Kafkových dob se většina amatérů rekrutovala z řad armádních důstojníků a šlechty.
V neposlední řadě takové vítězství nežádoucím způsobem ovlivňuje i další mezilidské vztahy. "Mnozí přátelé spěchají vyzvednout si výhru a své hurá na nás volají jen přes rameno od sázkových okének. Ale ti nejlepší přátelé si na našeho koně vůbec nevsadili, neboť se obávali, že kdyby své peníze prohráli, museli by se na nás zlobit. Teď se ale, když náš kůň doběhl jako první a oni nic nevyhráli, otáčejí, když procházíme kolem, a dívají se raději k tribuně," píše Kafka.
Vítěz se navíc svou rozpačitostí při přijímání četných gratulací zesměšňuje před přihlížejícími dámami a ke všemu ještě začíná po dostihu pršet. Jako kdyby se všechno spiklo proti vítězi.
Není známo, zda se Kafka během svých návštěv chuchelského závodiště seznámil s některými přímými dostihovými aktéry a jestli své představy o dilematu vítěze konzultoval s žokeji nebo pánskými jezdci. A nezachovala se ani žádná jeho autentická fotografie na dostizích. Doprovodný snímek k tomuto článku je čistou fikcí, vygenerovanou umělou inteligencí. I tento detail ze života velkého spisovatele tak zůstane zahalen rouškou tajemství.
Zdroje: Kafka - Zum Nachdenkem für Herrenreiter, Ernst Pawel - The Nightmare of Reason, Saul Friedländer - Franz Kafka, Franz Kafka - Letters to Friends, Family and Editors