Každá krize znamená zároveň šanci. Mnohokrát omílané klišé platí i v kauze závodiště Slušovice, která od nedělního odpoledne zaměstnává nejsledovanější česká média. Vlna negativní publicity poté, co pořadatel v sobotu nechal těla tří utracených koní na viditelném místě v areálu se zdůvodněním, že kafilerie pro ně přijede až v pondělí, ukazuje, jak devastující může být nečinnost v tak důležitých otázkách. A zároveň nabízí návod, co musí dostihy udělat, pokud se chtějí v 21. století dál rozvíjet a neodradit laické publikum, které ke svému přežití nutně potřebují.
Podstata celého problému je pro každého příznivce koní a dostihů nepřijatelná od začátku až do konce. Nezvykle vysoký počet tragických zranění implikuje dojem, že něco v sobotu mohlo být v Slušovicích špatně a je na Jockey Clubu ČR jako dostihové autoritě tuto hypotézu prostřednictvím své Pořádkové komise potvrdit nebo vyvrátit.
Pořadatel slušovických dostihů Zdeněk Karlach nechal utracené koně zakrýt plachtou a ponechal je v areálu dráhy se zdůvodněním, že se zkrátka nedá nic dělat, dokud nepřijede kafilerie. Vzhledem k tomu, že závodiště je veřejně přístupné, se mu tento postup obratem vymstil, neboť někteří obyvatelé Slušovic situaci nafotili a poslali médiím. A je třeba říci, že se pobouřeným lidem ani médiím, která se případu chopila, nelze divit.
Postup a slova, nad nimiž nelze mávnout rukou
V očích laika totiž celý případ vrhá na dostihy zdrcující světlo. Co si má nezainteresovaný divák při čtení slušovické zprávy myslet? Jestliže věří předsudkům, že dostihy jsou sportem bezcitných bohatých lidí, kteří bezohledně honí své koně kvůli penězům a na zvířatech jim nezáleží, má pocit, že se mu tento názor zhmotňuje před očima. Nemusí ho zajímat, že dostihům se věnují tisíce nadšenců, kteří finančně na své koně naopak doplácejí a že celý obor je v řadě zemí včetně České republiky naopak výrazně podfinancovaný. Netuší, že drtivou většinu z nich nepohání touha po zisku, ale sportovní zápal a náklonnost ke koním. A nemají se odkud dozvědět, jaké množství sil a energie lidé ze stájí nechávají v péči o své koně sedm dní v týdnu a 365 dní v roce.
Laikovi také nemá kdo připomenout, že kůň je půltunové zvíře a že si jeho tělo v případě utracení majitel zkrátka nemůže odvézt domů, neboť se vše řídí přesnými předpisy a zákony. V postupu slušovického pořadatele vidí nezájem a cynismus vůči utraceným zvířatům. Vždyť čím se liší představa mrtvých koní ležících další den na slunci od drastických záběrů z jatek a řeznictví? Nad něčím takovým se zkrátka nedá mávnout rukou a zdaleka nejen proto, že kůň je v naší společnosti milované a respektované zvíře.
Když už k tragickým nehodám - pořadatel mluvil o únavových zlomeninách - došlo, je na místě kromě co nejrychlejšího řešení a následného prošetření také maximální ohleduplnost vůči všem zúčastněným včetně diváků a místních lidí. Jestliže kafilerie může přijet až v pondělí, mělo být v silách závodiště přesunout mrtvé koně do té doby na jiné, vhodnější místo. Krizovou situaci však bohužel ještě umocnila nešťastná mediální vyjádření pořadatele, který dal v nedělní reakci tragickou sobotu do souvislosti se současnou koronakrizí.
"Letošní sezona je výjimečná. Začala takřka o čtvrt roku později, a když se začalo běhat, tak trenéři koně hodně honí, aby je dostali do formy. Na koně se prostě kladou větší požadavky, než by měly. Jenže pak jsou mnohem náchylnější k únavovým zlomeninám, zvláště, když kvůli přešlechtění mají křehké kosti,” citovaly Zdeňka Karlacha servery Novinky.cz a Seznam Zprávy s tím, že "podobné případy se v minulosti už staly".
Bez ohledu na to, jestli se jedná o zcela autentická Karlachova slova nebo byla částečně překroucena a pronesena ve stresové situaci, faktem zůstává, že se ocitla v nejsledovanějších zprávách v zemi a nelze je vzít zpět. V očích nezasvěceného publika povýšila netypický černý den, který v tomto měřítku nemá obdoby, v systémové selhání celého oboru. Nepochybuji, že se zúčastnění trenéři a stáje ozvou, neboť citovaný výrok představuje poměrně dramatické obvinění, implikující systematické přetěžování zvířat od trenérů a majitelů až po chovatele.
Tady je na místě, aby se přihlásil ke slovu i Jockey Club ČR, neboť tato interpretace poškozuje dobrou pověst dostihového sportu ve stejné míře, jako samotné slušovické události. Kvůli pandemii zpožděná sezona ve skutečnosti umožnila ještě důslednější a dlouhodobější přípravu koní, než obvykle. I z předsezonního zpravodajství dostihových webů a rozhovorů s trenéry bylo zřejmé, že ve většině stájí mají koně "napracováno" více, neboť většina stájí na jaře nepřerušila trénink ani v době, kdy nebyl zřejmý termín zahájení sezony.
Slušovického pořadatele usvědčuje z omylu základní věc - kdyby v posledních měsících skutečně docházelo k systematickému přetěžování koní, tak bychom byli již od 18. května svědky série fatálních zranění a utrácení, což se nestalo.
Začněme sami u sebe
V této chvíli však není důležitá ani tak otázka "kdo za to může", nýbrž spíše to, co dostihy jako celek můžou a musí udělat pro to, aby se podobné kauzy neopakovaly. Jestli totiž sobotní události něco ukázaly, tak to, že dostihová scéna není vůbec připravena na rychlá řešení této problematiky ani na krizovou komunikaci. Pokud mají dostihy coby disciplína a výkonnostní zkoušky přežít i do budoucna, musí se jejich účastníci co nejdříve posunout od tradičního krčení ramen "To se bohužel občas stává" a hořkosti vůči médiím i neznalé veřejnosti k důslednému předcházení excesům a aktivní práci na co největší minimalizaci bezpečnostních rizik.
Pro začátek je potřebné vyslat široké veřejnosti signál, že Jockey Club ČR jako dostihová autorita událostí ve Slušovicích lituje a prověřuje jejich pozadí. Zároveň je nutné uvést na pravou míru některá zkreslení. Pro podobné případy už řada postupů existuje, ale veřejnost o nich neví a do budoucna je nutné je precizovat, srozumitelně vysvětlovat a kontrolovat jejich důsledné dodržování a uvádění do chodu.
Hlavní metou musí být maximální transparentnost a akceschopnost. Mění se nejen doba, ale i náhled většinové společnosti na práci se zvířaty. V éře, kdy prakticky každý neustále nosí s sebou mobil s fotoaparátem a možností pořizování videí, navíc výrazně posílily kontrolní mechanismy veřejnosti. Sociální sítě zase umožňují rychlé šíření a sdílení zejména emočně vypjatých událostí a názorů. Taková je realita, je třeba s ní předem počítat a zařídit se podle ní.
Začněme jako dostihová scéna u sebe a pokusme se částečně změnit a obohatit svou optiku. V krátkodobém horizontu se nabízí několik rychlých opatření. Ku prospěchu věci by například bylo zřízení komise pro wellfare koní v rámci Jockey Clubu ČR s podobnou působností, jako mají jiné odborné komise dostihové autority. Umožnilo by to moci se důsledněji věnovat konkrétním otázkám, průběžně monitorovat situaci na závodištích a pracovat na prevenci a hlídání podmínek pro koně. Reformu by si zasloužilo také pojetí veterinárních služeb na závodištích, které by vedle kontroly průkazů totožnosti a akutních zákroků mohly podobně jako v zahraničí monitorovat zdravotní stav koní v paddocku a po dostihu.
Podobných námětů může být celá řada. Nepochybuji, že dostihová scéna k nim najde dobrou vůli. Drtivá většina aktivních účastníků i diváků se dostihovému sportu věnuje jednoduše proto, že mají rádi koně a záleží jim na nich. Nenechme na sobě pachuť špatného dojmu, nebojme se sami oslovovat širokou veřejnost a nabídněme jí náš pohled. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Poznámka 29. 6., 11:55 - V dřívější verzi komentáře byla uvedená chybná informace o počtu čtyř utracených koní, ve skutečnosti šlo o tři případy. Dodatečně byly upřesněny i některé další detaily.
Ilustrační foto: Jockey Club ČR
