Natálie Libichová se i v letošní sezoně velmi pravidelně účastní významných parkurových mítinků v České republice. Velikou podporu má ve svých rodičích, kteří se jezdeckým sportem také zabývají a maminka se dokonce objevuje v sedle svých koní, a to na velmi obtížné úrovni. Natálie označila jako svého doposud nezapomenutelného a nejvíce výjimečného koně klisnu Venezii. „Je to jednoznačně klisna Venezia (Contender x Lavado). Byla vždy moc milá a získala si mě už svým prvním pohledem. Zaznamenala jsem s ní také hodně dobrých umístění a několik svých nejlepších úspěchů,“ říká Natálie Libichová. V této době se Natálie Libichová připravuje se svými koňmi ve stáji Horse Point Sojovice, jenž vlastní sestry Barbora a Alžběta Vojtkovy se svou rodinou. 

 

Jak vzpomínáte na své první společné setkání?

Poprvé jsem se s touto klisnou setkala při zkoušení v areálu Bohemia Energy Clubu, tedy v Horse Parku Kamenný Dvůr. Po druhém vyzkoušení už bylo jasno, že si na roční pronájem zvolíme právě tuto klisnu, jelikož mě svým chováním a přístupem k práci přesvědčila o tom, že to bude můj první velký kůň do vyššího parkurového sportu. 

 

Čím konkrétně si vás Venezia získala?

Pokaždé, když jsem udělal nějakou chybu nebo jsem nevhodně odhadla vzdálenost ke skoku, tak mi Venezia hodně pomohla a předešla tak nějakým nešťastným momentům. Velmi dobře jsem se s ní cítila už při prvních trénincích a celkově mi vždy pomohla s lepší orientací po parkuru. 

 

Jaké byly vaše společné začátky a kdy se dostavil nějaký první úspěch? 

Naše společné začátky byly relativně poklidné a probíhaly velice dobře. Opět se potvrdily kvality této klisny, a jelikož byl v té době lehce posunutý start venkovní závodní sezony, tak jsme měly opravdu hodně času na společné soužití a doladění všech potřebných detailů. První úspěch se dostavil hned při mém prvním startu v Czech Junior Cupu, kdy jsem s Venezii skončila mezi deseti nejlepšími dvojicemi ve finále. Ten nejcennější úspěch je však vybojované páté místo při mistrovství České republiky, které se konalo v Chuchle Areně v Praze.

 

Můžete zmínit, co přesně jste se při této spolupráci naučila a nyní toho využíváte v práci s dalšími vašimi koňskými svěřenci? 

Opět tady musím zmínit ono přibližování se ke skokům, v čemž mi dodala hodně sebevědomí a pomohla mi ve zdokonalení. Získala jsem klidnější a trpělivější pohled na koně, jelikož Venezia se taky občas trochu vyděšeně podívala na některé skoky, neměla moc ráda skok typu Liverpool s bazénkem ve spod. Naučila mě se nevzdávat a když se stane něco neočekávaného, tak musím pořád pokračovat dál a toho si moc cením. 

 

Jaké byly její povahového rysy? Měla ráda třeba něco speciálního? 

Na první pohled to byla velmi milá klisna, měla moc ráda lidi a uměla si poněkud vtipně požádat o jablko se svou vytočenou hlavou do uličky. Občas se trochu zašklebila na ostatní koně a při závodech jsme raději uvazovali výstražnou červenou stužku na ocas, ale to bylo většinou pouze pro jistotu. Velmi vtipné s ní byly vyjížďky do lesa, protože se pokaždé chovala jako by to bylo pro ni úplně nové a vždy velmi pečlivě mapovala terén. 

 

Co dále čekalo tuto klisnu v její sportovní kariéře? 

Po ukončení naší spolupráce se vrátila zpět do Horse Parku a v letošní sezoně už Venezii sedlá nejmladší z bratrů Písaříků, Albert. Já mám pro letošní sezonu už nyní připravené tři jiné svěřence, a sice Korinu, Ferlina J a Grandcelana M. 

 

Foto: Jan Vlček-Equifo