Holštýnského hřebce Carusa Medimade (Caretino x Capitol I) dostala Barbora Vojtková do své péče až v jeho třinácti letech, předtím v jeho sedle startoval Aleš Opatrný. „Caruso je jednoznačně mým zásadním životním koněm, jelikož jsem společně s ním absolvovala své první Grand Prix na mezinárodních závodech a celkově jsem se s ním dostala na vysokou úroveň v parkurovém skákání. Vyjela jsem si sním kvalifikaci na mistrovství Evropy a mohli jsme se tedy účastnit závodů takové obtížnosti a prestiže,“ říká Barbora Vojtková. 

 

Jak byste charakterizovala vašeho výjimečného životního hřebce? 

Caruso je ohromná osobnost a přesně ví, co se po něm chce a co musí zrovna udělat. Když má na sobě připouštěcí ohlávku, tak se koncentruje tímto směrem a zase naopak, když má na zádech sedlo, tak je mu jasné, že se musí pracovat a chování hřebce jde hned stranou. Je to naprosto úžasný kůň, který letos oslaví už pětadvacáté narozeniny. Máme ho stále u nás ve stáji a v tuto dobu prožívá takový aktivní důchod. Jelikož nevydrží ve výběhu příliš dlouho, tak se po nějaké době vždy zavírá a moje mamka s ním jezdí na vyjížďky. Občas také chodí lehce popracovat na jízdárnu s dětmi z našeho jezdeckého klubu. 

 

Vzpomenete si na první společné setkání a jak probíhaly vaše sportovní začátky? 

Když k nám měl Caruso přijít, tak jsem z něho měla nejdříve veliký respekt. Nějakou dobu před tím jsem ho samozřejmě sledovala s jeho předchozími jezdci a měla jsem obavy, jestli vůbec takto silného plemenného hřebce zvládnu jezdit. On se ale hned v prvních chvílích projevil jako naprosté zlatíčko a já jsem se do něj zamilovala hned při prvním tréninku. Vzpomínám si, že jsem jednou naprosto netrefila vzdálenost, vypadl mi z rytmu a 140 centimetrů vysoký kolmý skok překonal z klusu úplně bez problému. Od té doby jsem věděla, že se na něj budu moci spolehnout.

 

Čím konkrétně vám Caruso Medimade nejvíce přirostl k srdci? Co vám tento kůň předal do vaší další sportovní kariéry?

Zjistila jsem, že se mi snaží pomoci a vždy vyřeší danou situaci tak, jak zrovna nejlépe umí. Předal mi spoustu svých zkušeností, klid a přehled po parkuru. Nikdy nepatřil mezi nějak výrazně rychlé koně a měl takový ladný a houpavý cval, takže se vždy dalo vše pečlivě promyslet. Nesmírně si také cením jeho veliké síly, kterou dával do svého odrazu při překonávání překážky, čímž mě vždy ujistil, že to dopadne dobře. To jsou zásadní věci, které mi předal a ty nyní mohu využívat v práci s dalšími koňmi. 

 

 

Na jaké společné sportovní úspěchy vzpomínáte nejraději? 

S příchodem tohoto hřebce do naší stáje se poměrně zásadně změnil můj pohled na tento sport a na další plány. Mohla jsem s ním startovat na mistrovství republiky, při němž jsem mezi mladými jezdci skončila na druhém místě. Poté jsme se kvalifikovali společně na evropský šampionát, jehož jsme se také účastnili. Několik hezkých umístění jsme zaznamenali při startech ve Velkých cenám při Českém skokovém poháru. 

 

Je známo, že jste s tímto koněm startovala v obtížných soutěžích i v jeho pokročilém věku. V kolika letech Caruso ukončil svou sportovní kariéru? 

Toto se velmi těžko hodnotí. Já jsem se s ním účastnila vysokých parkurů do jeho dvaceti let. Následně ho dostala do péče naše svěřenkyně, jež s ním ještě stihla absolvovat mistrovství České republiky v kategorii dětí. To už bych ovšem zařadila spíše do té důchodové časti jeho kariéry, jelikož skoky vysoké 120 centimetrů pro něj už nebyly takovou fyzickou zátěží. 

 

Následně už tedy plynule přešel na plný úvazek do role plemeníka? 

Jako plemeník funguje Caruso už déle. Stále ho k připouštění nabízíme, ale nestojí na žádné připouštěcí stanici, máme ho u nás doma a na připouštění si klienti jezdí k nám. I v tomto věku vyžaduje nějaký lehčí pracovní režim, oproti jiným hřebcům po sportovním využití. 

 

Mohla byste zmínit nějaké jeho významné potomky? 

Asi každý si v této době vybaví potenciální olympijskou dvojici Forewer a Aleš Opatrný. Další kvalitní potomek je Belcanto Hradiště, jenž byl dlouhou dobu ježděn Kamilem Papouškem na nejvyšší parkurové obtížnosti a nyní ho sedlá František Stružinský. Mezi další úspěšně potomky řadíme i klisnu Top Quality, s níž dosáhla vysoké obtížnosti Klára Damborská a hřebce Capriana Z v majetku Michaely Hažmukové. 

 

Jak často si vzpomenete na společné soužití s tímto výjimečným hřebcem? 

Vzpomínám na to samozřejmě velmi často. Hlavně na to, jak to bylo všechno jednoduché a Caruso si vše řešil sám, já jsem byla pouze navigátor v kolbišti. Na společné sezony vzpomínám moc ráda a když v počítači občas narazím na starší videa a fotografie s ním, tak si je vždy s radostí prohlédnu. 

 

Foto: Lukáš Klingora, Kateřina Návojová, Adriana Klápová, Šárka Votavová, Petr Bečka / poskytla Barbora Vojtková