Na začátku výcviku, na začátku a na konci výcvikové hodiny a vlastně kdykoli během ní je nutné, aby si kůň aktivně protáhl své tělo. Uvolněně protažené svaly jsou opakem svalů pracujících a je třeba, aby se práce spojená s usilovným stahováním svalů průběžně prostřídávala s jejich uvolněním spojeným s protažením.

Jak vypadá protažení a uvolnění

Protahovat je třeba celé tělo zároveň. Pouze tak se může opět rozproudit krev a prohřát a uvolnit všechny tkáně. Jen tak může kůň dýchat zhluboka a do krve dostat více kyslíku. Kůň se postupně dostává do takzvané „natažené pozice“:
1. Pánevní končetiny se pohybují energicky a dělají dlouhé kroky nejen dopředu pod tělo, kdy se dokonale protáhnou hýžďové svaly a zadní stehenní svaly, ale i dozadu, kdy si protahují přední stehenní svaly, břišní svaly a bedrovce. Pouze tak se uvolní a rozhýbe nejen kolenní a kyčelní kloub, ale bedra a bederně-křížový kloub.
2. Kůň zároveň sníží hlavu a vytáhne krk dopředu. Nese ho tak přibližně vodorovně, týl je ve stejné výšce jako kohoutek, ideálně o trochu níž. V této pozici přebírá část nosné síly šíjový vaz, krční svaly si tak mohou odpočinout. Krční obratle jsou uspořádané jako korálky jeden za druhým a protáhnou a uvolní se i krátké hluboké meziobratlové svaly. Nos je vystrčený dopředu a zároveň směřuje šikmo dolů. Pouze tak se mohou protáhnout a uvolnit nejen horní krční svaly, ale i dolní krční a dlouhé jazylkové svaly. Huba nesmí být svázaná utaženým nánosníkem, aby se uvolnily i svaly žvýkací a polykací včetně jazyka.
3. Toto protažení předního a zadního konce těla koně umožní protáhnout a uvolnit i hřbet. Hrudní a bederní obratle se díky domu „rozevřou“ v oblasti trnových výběžků, protáhnou a uvolní se i krátké meziobratlové svaly, hřbet se vyklene a snáze unese těžké vnitřnosti, které z něho visí. Zároveň se díky vzniklé klenbě stabilizuje a vnitřnosti ho tolik nerozkmitají.
4. Toto vše má za následek uvolnění svalů složitého pletence ramenního, které spojují hrudní končetiny s hrudníkem. Kohoutek se zvedne nahoru a odlehčí hrudní končetiny. Lopatky tak získají prostor pro dlouhý, plynulý a prostorný rotační pohyb, díky kterému budou i hrudní končetiny dělat dlouhé a současně i vyšší kroky. Budou odlehčené, takže nebudou muset snášet tak silné nárazy při každém došlápnutí, takže budou chráněné jejich klouby. Uvolněné svaly pletence ramenního zároveň budou částečně tlumit dopad hrudních končetin, čímž budou chránit jejich šlachy.

Aby skutečně došlo k uvolnění svalů, je třeba při protahování dodržet dvě základní pravidla:
1. všechny pohyby musí být plynulé a dlouhé a
2. jakákoli změna musí probíhat postupně.
To znamená, že do protažení nesmíme koně „vehnat“, musí se do něho dostat postupně čili dělat stále delší a delší kroky, postupně prodlužovat trup a krk, bez ohledu na to, zda se bude protahovat ve stoje, v kroku, klusu či cvalu.
Velmi důležitý je i psychický stav koně; při protahování ho nesmí nic bolet ani stresovat (tedy nešvihat bičem, nelekat ho, nekřičet), protože jinak nebude schopen svaly skutečně uvolnit. Proto se uvolňování a protahování začleňuje na začátek výcviku mladého koně, aby se této dovednosti naučil hned zpočátku, dokud na něho nejsou kladeny velké požadavky.

K čemu je potřebné uvolňování a protahování svalů

1. Protažení podporuje lepší prokrvení svalů a zbavuje je ztuhlosti. Při práci se svaly stahují, aby mohly hýbat tělem a udržovat potřebné pozice hlavy a krku, hřbetu i končetin. Je to pro ně velká námaha a může se stát, že se kvůli tomu zkrátí svalová vlákna a nedokážou se během práce zase dostatečně uvolnit, především když už je sval unavený a pracuje na kyslíkový dluh. Zvolněním tempa, zmírněním pohybů a protažením těla se pomalu svalová vlákna povolí, zprůchodní se krevní cévy a přivedou k nim nové živiny a kyslík. Díky tomu se doplní kyslíkový dluh a svaly se mohou zbavit nahromaděných kyselých zplodin, například kyseliny mléčné. Obnoví si také zásoby energie pro svoji práci. Po odpovídajícím uvolnění a protažení pak budou svaly připravené znovu správně pracovat.

2. Zlepší se tím rozsah pohybu kloubů, pružnost svalů a pojivových tkání. Svaly svými stahy ovlivňují celou pohybovou soustavu. Pokud jsou stažené dlouho, zkracují se o ostatní pojivové tkáně; klouby ztrácejí svůj rozsah pohybu, vazy tuhnou a šlachy ztrácí na pružnosti a natažitelnosti. Zpevňuje se „korzet“ těla a tělo pak přestává zvládat některé pohyby, snáze se poškodí. Správným a průběžným protahováním se těmto změnám zabrání, naopak se může již snížená pohyblivost a pružnost zase obnovit a zlepšit.

3. Toto vše usnadní koni pohyb, chrání ho před zraněním a celkově zlepší kvalitu jeho pohybu i výkonnost. Pouze svaly, které jsou dostatečně dlouhé a umí se uvolnit, se pak dokážou dostatečně stahovat a vykonat dostatečně dobrou práci při „výrobě“ pohybu. Kůň se zkrácenými a ztuhlými svaly nikdy nepodá dobrý výkon, nehledě na to, že bude brzy bolavý a skončí s poškozením šlach či kloubů.

4. Správné protahování jde ruku v ruce s upevňováním správných pohybových vzorců. Kůň se učí pracovat správně všemi částmi svého těla, pracovat symetricky, nepřetěžovat žádnou část těla. Tím se opět chrání před nepohodlím i před zdravotními problémy. Umění správně se protáhnout a uvolnit je nepostradatelné i při rehabilitaci koně po nějaké nemoci, zranění nebo dlouhodobějším nicnedělání.

Jak protahovat a uvolňovat koně na lonži

Před protahováním je nutné tělo koně zahřát. To je vhodné zajistit především plynulým pohybem. Koně je nutné vykrokovat, popřípadě vyklusat, a to na velkých kruzích či na rovných liniích, možná i v terénu. Teprve zahřáté tkáně lze protahovat.

Při lonžování se pro uvolnění a protažení zpočátku nenasazují žádné pomocné otěže. Později lze protažení podpořit korektním zapnutím chambonu nebo nezávislé gogue. Vyvazovací otěže nebo lonžovací postroje nejsou vhodné.

U začínajícího koně je vhodné na lonži pracovat na jízdárně nebo jiném volném, rovném prostranství, a to na velkých kruzích, popřípadě je střídat s rovnými liniemi. Nejdříve necháme koně chodit v kroku, potom v klusu, následně provádíme přechody krok – klus – krok. Přechody mají být pozvolné, postupně prodlužovat a zkracovat kroky a měnit rychlost. Vhodné je často měnit směr. Poté lze s pokročilejším koněm i cválat a provádět časté přechody klus – cval – klus. Přitom je možné měnit i velikost kruhů nebo střídat kruhy a rovné linie.
Výborným uvolněním a protažením do stran jsou všechny cviky zahrnující obraty okolo předku a zádě, které lze na lonži provádět při změně směru a přepínání lonže. Protahují se tak i vnitřní stehenní svaly a svaly na vnějších stranách plece a zádě/stehen. U pokročilých koní je výborným protahovacím cvikem také kruh zvětšit a zmenšit, a to nejen v kroku, ale i v klusu. Kůň přitom musí došlapovat pod středovou linii těla a křížit končetiny, takže tento cvik kombinuje účinek obratu okolo předku/zádě a prostorného pohybu vpřed.
Vynikající možností protahování je i lonžování přes kavalety a malé skůčky, jak o tom píšu v Části 7: Lonžování koně přes kavalety a skoková průprava koně na lonži.